8. kapitola DDP ČSSD

8. Společnost přátelská k životnímu prostředí

V současnosti je již zřejmá neudržitelnost prudkého extenzívního růstu průmyslové civilizace stejně jako jsou zřejmé s ní spojené globální ekonomické problémy.Udržitelný ekonomický, sociální a kulturní rozvoj zakládáme na citlivém vztahu k přírodě, na rozumném čerpání nejen neobnovitelných zdrojů, ale i zdrojů obnovitelných.Odmítáme přetrvávající umělé rozdělování ekonomických a ekologických cílů. Jejich vzájemná podmíněnost je zřejmá a nevyhnutelná.

Ekologické problémy, spojené s čerpáním a rychlým úbytkem přírodních zdrojů, zvyšujícím se nedostatkem pitné vody, rostoucím znečištěním životního prostředí a přelidněním některých částí světa, vyvolávají nebezpečí vzniku katastrofálních existenčních důsledků pro lidskou civilizaci a kulturu. Děje se tak z nedostatečného poznání věcí a respektu vůči základním sociálním, ekologickým, kulturním a nakonec i hospodářským problémům lidstva, problémům, jež se stále jen, s neuspokojivou odezvou, vyhrotily v poslední čtvrtině 20. století.

Strategií našeho programu pro 21. století je proto trvale udržitelný rozvoj. To vše se dá shrnout pod pojmem uplatňování racionální, vědecky koncipované ekologické politiky. Její součástí zůstává také souhrnná ochrana a tvorba kulturní krajiny z pohledu funkčnosti a estetiky, a to jak komplexu přírodních, polopřírodních, tak i lidmi vytvořených složek včetně hmotného kulturního dědictví.

Přitom by se měla jednoznačně dávat přednost prevenci před donedávna obvyklým a zpravidla nedostatečným způsobům odstraňování nepříznivých následků výrobně spotřebního procesu lidské společnosti: znečišťování, poškozování, devastování, degradace životního prostředí apod. Je bezpodmínečně nutné použití převážně sankčních forem řešení problémů (Česká inspekce životního prostředí) postupně nahrazovat zaváděním předběžných opatření – upozornění na nedostatky, zvýšení frekvence kontaktů s výrobci – integrovanou prevencí a omezováním znečištění – IPPC.

Pozornost soustřeďujeme na řešení narůstajících problémů, které se promítají do všech sektorových politik:

• V surovinové politice směřujeme k ochraně zdrojů surovin pro budoucnost cílevědomými substitucemi nedostatkových primárních surovin a energií, využíváním obnovitelných zdrojů a druhotných surovin, recyklacemi a odpadovým hospodářstvím.
• V energetice se zaměříme na úspory a vyšší využití energetického potenciálu primárních energetických zdrojů a užívání obnovitelných a netradičních zdrojů v souladu s trendy v Evropské unii. Další využívaní jaderné energie spojujeme s nezbytným technickým pokrokem především pokud jde o bezpečnost jaderných elektráren a s problémy spojenými s likvidací radioaktivního odpadu.
• Při rozvoji průmyslu spojeného se zaváděním nejlepších dostupných vyspělých technologií budeme podporovat snižování surovinové a energetické náročnosti s minimálními dopady na životní prostředí. Jedním z kritérií jakosti technologií a výrobků se musí stát jejich ekologická kvalita. Důsledná pozornost bude věnována také likvidaci ekologických zátěží, průmyslových a komunálních odpadů. Zvláštní pozornost bude soustředěna na revitalizaci nevyužívaných průmyslových ploch a likvidaci starých důlních děl, především tam, kde mohou způsobit ohrožení životů lidí a jejich majetku.
• U dopravní politiky spojené s exponenciálně narůstající hustotou individuální a nákladové dopravy a řešením jejích nepříznivých dopadů na životní prostředí upřednostníme kolejovou přepravu před ostatními méně ekologicky vhodnými způsoby dopravy, např. individuálním motorizmem. V popředí našeho zájmu zůstává zkvalitnění a rozvoj hromadné dopravy. Podporujeme také rozvoj ekonomicky zdůvodněné vodní dopravy respektující přírodní podmínky. Výstavba dálniční sítě musí respektovat ekologické podmínky a ve svých důsledcích odstraňovat zatížení životního prostředí způsobené zastaralou dopravní sítí, zejména procházející obcemi a městy.
• Agrární politika musí počítat také s podporou zemědělství v méně produktivních oblastech a ve velkoplošných chráněných územích stejně jako s podporou zemědělců produkujících ekologické potraviny. Extenzívní polyfunkční zemědělství nezastupitelně vytváří tradiční kulturní krajinu. Podpoříme integrační snahy jednotného řízení ochrany, údržby a utváření krajiny a přírody z jednoho vládního centra, které bude garantovat i účelné vkládání a rozmisťování finančních prostředků. Budeme podporovat spolkovou činnost spojenou s agrárními odvětvími (např. myslivost, včelařství a rybářství s ohledem na jejich pozitivní přínos pro krajinu, zemědělství, lesní i vodní hospodářství i ochranu přírody).
• Půdní fond, který je nereprodukovatelným přírodním zdrojem, musí být pod účinnou ochranou technickou i legislativní. Jeho ekologicky optimálním využitím chceme přispět ke stabilitě venkovského osídlení a prostoru. Racionálním rozhodovacím procesem a využitím institutu krajinného a územního plánování budeme udržovat ekologickou rovnováhu mezi růstem měst včetně budování nových závodů „na zelené louce“ a ochranou hodnot nezastavěné kulturní krajiny.
• V urbanistické politice se zaměříme na tvorbu urbanistických struktur, které povedou k zastavení stále se zhoršujícího se životního prostředí sídel a jeho postupnému zlepšování. Chceme, aby ve městech byla vysazováno dostatečné množství zeleně k plnění funkce zdravotně rekreační a estetické. Pozornost bude věnována i zeleným pásům kolem velkých sídlištních aglomerací.
• V lesnictví sledujeme zvýšení stability lesních ekosystémů a posílení sociálně ekologických funkcí lesů. Z toho důvodu prosazujeme zachování státního vlastnictví lesů v současné rozloze i organizační struktuře. Vlastníci lesů by měli mít zaručeny přiměřené finanční kompenzace za definované služby poskytované společnosti. Lesy však musí i nadále plnit produkční funkci obnovitelného zdroje dřevní suroviny.
• Ve vodní a vodohospodářské politice věnujeme vyšší péči ochraně vod pro zajištění dostatečného množství vody pitné a užitkové pro spotřebu, ale také jejímu čištění a udržení v krajině ve smyslu komunitárního práva Evropské unie. Je třeba i zajistit potřebné investiční prostředky na výstavbu čistíren odpadních vod a kanalizačních systémů ve městech a obcích. K tomu přispěje i účinné využití prostředků z kohezního fondu a strukturálních fondů EU. Budeme podporovat rozvoj a revitalizaci říčních a rybničních soustav sloužících k udržení vody v krajině a k zmírňování výkyvů jejího klimatu spolu s vytvářením podmínek pro regulaci odtoků. Zajistíme, aby veškerá protipovodňová opatření na vodních tocích i v jejich povodích byla cílevědomě prováděna a byla tak zajištěna maximálně možná ochrana sídlišť a průmyslových aglomerací.
• Aktivní ochranou ekosystémů sledujeme zachování druhového bohatství a dynamickou rovnováhu jejich složek. Jimi je podmíněna trvalá ochrana přírody a krajiny. Její další podmínkou, kterou chceme rozšiřovat a upevňovat, je účinná spolupráce orgánů ochrany přírody s obyvateli, obcemi a regiony. Mimořádnou péči věnujeme zvláště chráněným územím, zejména národním parkům, ale i dalším chráněným územím, v nichž jsou soustředěny přírodní hodnoty národní i mezinárodní úrovně. V souladu s reformou decentralizace státní správy prosazujeme, aby výkon speciální prvoinstanční státní správy v ochraně přírody a krajiny byl v místě působnosti velkoplošných chráněných území reprezentován správním úřadem.

Celospolečenské přírodní bohatství je nutno chránit a starat se o ně stejně jako o přírodně - historický ráz kulturní krajiny (historické parky, zahrady a krajinné památkové zóny či roztroušenou krajinnou zeleň). S tím je spojena podpora turistického ruchu v souladu se zájmy přírody. Podpoříme vytváření a fungování celoevropské ochrany přírody.

Důsledně formulovaná a cílevědomě prakticky prosazovaná ekologická hlediska organicky zapadající do okruhu obecného přístupu trvale udržitelného rozvoje se musí stát nedílným prvkem koncepcí rozvoje lidské společnosti. Systematická výchova a osvěta v tomto duchu musejí probíhat od předškolního věku po celý život člověka a patřičná relevantní informovanost by se měla stát každodenní záležitostí. Posílena by proto měla být odpovídající institucionální a právní základna. Postupné zavádění ekologické daňové reformy by mělo nastartovat zásadní obrat ve směřování společnosti k udržitelnému rozvoji.

Navzdory značným nákladům musí být překonány ekologické „zátěže“ z minulosti. Dalšímu znečišťování a poškozování životního prostředí musí být zabraňováno podporou a zvýhodňováním zavádění technologií životnímu prostředí příznivých. Sankce by se měly stát až posledním prostředkem pro zabezpečení dodržování zákonných norem. Chceme zvýšit prestiž našeho státu na mezinárodní úrovni jako moderního státu, který má úctu a odpovědnost k přírodnímu bohatství Země, k udržitelnému rozvoji a zároveň bude dobrým partnerem ostatním státům ve snaze snižovat a preventivně zmírňovat civilizační tlak na společné životní prostředí.

Dlouhodobě neslouží člověku nic, co ničí životní prostředí. Proto jedinou šancí na přežití lidstva je naučit se s přírodou a v přírodě žít. Koncept trvale udržitelného rozvoje pak je výrazem úcty k živým bytostem, organizmům a přírodě jako celku.

K obsahu Dlouhodobého programu ČSSD - verze 6