Přehled literatury a poznámkyPřehled použité literatury
- Martin A. Lee, Bestie se probouzí, 2004
- Václav Pavlíček a kolektiv-Ústavní právo a státověda, 1.díl Obecná státověda, nakladatelství Linde, Praha 1998
- David Miller, J.Colemanová, W.Connolly, A.Ryan, Blackwellova encyklopedie politického myšlení
- Lee McGowan, Radikální pravice v Německu, 2004
- G. B. Gizel, Hitlers (Ur)enkel: Neo-Nazis, Ihre Ideologie und Aktionen. Düssedorf 1981
- Milan Neubert, Emancipace 2001/3, Levice, radikalismus a extremismus
- C. T. Husbands, „Neo-Nazis in East Germany, 1991
- Sachsen Stimme, Der Glaube siegt, 2004
- MF Dnes, 14. a 15. února 2005
- Tolerance a občanská společnost - Německo_info_rok2004
- Internetové odkazy:
Poznámky
[1] Lee McGowan, Radikální pravice v Německu, 2004, strana 17
[2] David Miller, J.Colemanová, W.Connolly, A.Ryan, Blackwellova encyklopedie politického myšlení, strana 113
[3] Václav Pavlíček a kolektiv-Ústavní právo a státověda, 1.díl Obecná státověda, nakladatelství Linde, Praha 1998, strana 56, 57
[4] Václav Pavlíček a kolektiv-Ústavní právo a státověda, 1.díl Obecná státověda, nakladatelství Linde, Praha 1998, strana 55, 56
[5] David Miller, J.Colemanová, W.Connolly, A.Ryan, Blackwellova encyklopedie politického myšlení, strana 331
[6] G. B. Gizel, Hitlers (Ur)enkel: Neo-Nazis, Ihre Ideologie und Aktionen. Düssedorf 1981
[7] Milan Neubert, Emancipace 2001/3, Levice, radikalismus a extremismus
[8] Lee McGowan, Radikální pravice v Německu, 2004, strana 22
[9] C. T. Husbands, „Neo-Nazis in East Germany, 1991, str. 3-17
[10] http://www.politik.uni-mainz.de/kai.arzheimer/Wahlen-und-Rechtsextremismus/Wahlen-und-Rechtsextremismus.pdf
[11] http://lexikon.idgr.de/s/s_o/sozialistische-reichspartei/sozialistische-reichspartei.php
[12] http://lexikon.idgr.de/s/s_o/sozialistische-reichspartei/sozialistische-reichspartei.php
[13] http://lexikon.idgr.de/s/s_o/sozialistische-reichspartei/sozialistische-reichspartei.php
[14] Lee McGowan, Radikální pravice v Německu, 2004, strana 212
[15] http://lexikon.idgr.de/r/r_o/roeder-manfred/roeder-manfred.php
[16] Lee McGowan, Radikální pravice v Německu, 2004, strana 215
[17] Lee McGowan, Radikální pravice v Německu, 2004, strana 217
[18] Lee McGowan, Radikální pravice v Německu, strana 238
[19] NPD jako jediná z pravicově extremistických stran disponuje početně relevantní mládežnickou organizací - Mladých národních demokratů JN. Jejich ideologie a program je v zásadě totožný s mateřskou stranou, za svými cíli však jdou mnohem agresivněji. Podle stanov je předseda JN členem předsednictva NPD. Vedení JN ve své podstatě tak splývá s vedením NPD. Do roku 1999 byl předsedu JN Holger Apfel, jejím nástupcem se stal Sascha Roßmüller, s nímž se do předsednictva JN dostalo spousta neonacistů. V roce 1999 odhadovaly státní instituce, že JN jsou tvořeni ze 40% skinheady a neonacisty.
[20] Současný předseda poslaneckého klubu NPD v saském zemském sněmu a šéfredaktor Deutsche Stimme patří mezi představitele radikálního křídla NPD s prokazatelným napojením na německé neonacisty. Podílel se na organizování vzpomínkových průvodů za Rudolfa Hesse. V roce 2004 zorganizoval setkání NPD Pressefest 2004.
[21] http://lexikon.idgr.de/j/j_u/junge-nationaldemokraten/jn.php
[22] Bývalý čelní představitel zakázané militantní neonacistické organizace National List je přední osobností německé radikální neonacistické scény. Zorganizoval množství demonstrací, plakátovacích akcí a setkání. Opakovaně byl souzen za popírání holocaustu, napadl policistu. Wullfovým cílem je sjednotit regionální neonacistické organizace (Kameradschaften), které budou sloužit jako výkonné diversní jednotky. Odhaduje se, že kolem Wulffa se pohybuje asi 30 militantních neonacistů „tvrdého jádra“, schopných dopouštět se násilných trestných činů. Krátce před stranickými volbami v září 2004 vstoupil do NPD, aby si tak zajistil místo v předsednictvu strany. V srpnu 2004 spoluorganizoval pochod za Rudolfa Hesse.
[23] Christian Worch se podílel na založení Akční frontě národních socialistů (ANS) v roce 1977 a hned ten samý rok se dostal do rozporu se zákonem, když veřejně skládal poctu válečným zločincům odsouzených v Norimberku. V roce 1980 byl obžalován z několika trestných činů a byl mu vyměřen tříletý trest odnětí svobody. V roce 1996 byl znovu odsouzen, ale po roce propuštěn na podmínku. Worch byl nejvýznamnějším spojovacím článkem mezi NPD a „kamarádskými spolky“. Mimo to se aktivně podílí na projektu Anti-Antifa.
[24] http://lexikon.idgr.de/w/w_o/worch-christian/worch-christian.php
[25] Nejde o to, vytvořit na daném území samostatné státní útvary, ale spíše o etablování a upevnění opoziční síly. V mail-boxovém systému Thule-Netz, ve kterém je mimojiné možno najít návod k sestrojení bomby, je tato zóna především vymezena tím, že v ní hnutí (nebo NPD) fakticky vykonává moc, tedy že může prosazovat svou vůli. NPD financuje časopisy, ve kterých je koncept „osvobozených zón“ propagován. Strana je chápe jako dílčí úspěchy kulturního a národního boje. Touto strategií má být časem odbourána parlamentní demokracie.
[26] Udo Voigt ve své předvolební kampani 2.9.1998 před skupinou skinheads. Zdroj: Zpráva institutu na ochranu německé ústavy z roku 2000) - http://lexikon.idgr.de/n/n_p/npd/npd.php
[27] http://lexikon.idgr.de/h/h_e/heise-thorsten/heise-thorsten.php
[28] rovněž tam
[29] http://lexikon.idgr.de/h/h_e/heise-thorsten/heise-thorsten.php
[30] http://lexikon.idgr.de/r/r_o/rossmueller-sascha/rossmueller-sascha.php
[31] DLVH byla založena v roce 1991 převážně zklamanými členy NPD a Republikánů. Byla založena jako hnutí sjednocující všechny vlastenecké síly. DLVH vyžadovala takovou cizineckou politiku, která by odpovídala „oprávněným zájmům národa“. Naprosto odmítala teze kolektivní viny za dění ve Třetí říši. Prvních pět let DLVH usilovala o zastoupení v jak německých, tak i v Evropském parlamentu. Několikrát dokonce překonala 5% hranici na úrovni zemských parlamentů a její kandidáti několikrát uspěli i ve volbách obecních rad, i když na kandidátních listinách DVLH figurovali také neonacisté. Od roku 1996 DLVH již nekandiduje a funguje spíše jako sdružení a podporuje práci NPD a DVU.
http://lexikon.idgr.de/d/d_e/deutsche-liga-fuer-volk-und-heimat/dlvh.php
[32] http://lexikon.idgr.de/s/s_c/schwerdt-frank/schwerdt-frank.php
[33] http://lexikon.idgr.de/p/p_u/puehse-jens/puehse-jens.php
[34] http://lexikon.idgr.de/p/p_u/puehse-jens/puehse-jens.php
[35] http://de.wikipedia.org/wiki/Nationaldemokratische_Partei_Deutschlands#Wahlergebnisse_auf_Bundesebene
[36] http://www.geschi.de/artikel/npd60er.shtml
[37] http://lexikon.idgr.de/n/n_p/npd/npd.php
[38] http://www.denktag.de/homes/69/seite4.html
[39] Ministerstvo vnitra země Sasko pro ochranu ústavnosti, výroční zpráva o ochraně ústavnosti 2001, strana 7
[40] Např. v roce 1974 bylo zahájeno disciplinární řízení proti hamburskému finančnímu soudci Wilhelmu Stäglichovi za jeho článek, v němž popíral holocaust. Stäglich byl v té době funkcionářem NPD. - http://lexikon.idgr.de/n/n_p/npd/npd.php
[41] Uwe Leichsenring, funkcionářka NPD v obvodu Saské Švýcarsko řekla: „Samozřejmě že jsme protiústavní, přejeme si jiný společenský řád.“ – http://lexikon.idgr.de/n/n_p/npd/npd.php
[42] Ministerstvo vnitra země Sasko pro ochranu ústavnosti, výroční zpráva o ochraně ústavnosti 2001, strana 7
[43] Ministerstvo vnitra země Sasko pro ochranu ústavnosti, výroční zpráva o ochraně ústavnosti 2001, strana 7
[44] Tady se naskýtá otázka, jako vypadá ona „extrémní nesnášenlivost“. Pokud ji lze vysledovat už jen v rovině názorové, pak nabídnu několik titulků ze Sachsen Stimme, list NPD, který vydala jako reklamní prospekt před volbami 19. září 2004 do saského parlamentu: Jsme proti integraci cizinců - naším cílem je repatriace do jejich vlasti; Jsme pro vyčlenění cizinců z německého sociálního systému; Okamžité vyhoštění cizinců - kriminálníků; Cizinci bez pracovního povolení musí Německo opustit po třech měsících; Německo nám Němcům.
[45] V roce 1989 předešel frankfurtský radní Erich Gutjahr, čestný člen NPD, řízení o vyloučení ze strany tím, že sám z NPD vystoupil a rezignoval na svůj řad. Označil totiž Richarda von Weizsäckera za „největšího lumpa v zemi“ a varoval, že židovští občané „nás již opět vykořisťují.“
[46] I tento znak lze připsat NPD. Například již zmíněné dávání organizace Waffen-SS za vzor mládežnickému uskupení JN nebo pravidelné pořádání vzpomínkových průvodů za Rudolfa Hesse, ze současnosti - 15.1.2005 Ralph Tegethoff na demonstracích v Magdeburgu vyzval k uctění padlých vojáků Waffen-SS, což také učinilo na několik stovek demonstrantů
[47] V Katalogu 2004, „Der Glaube siegt“ (víra vítězí), vydávaném nakladatelství Deutsche Stimme v čele s Holgerem Apfelem a Jensem Pühsem, si lze mj. objednat germánské kříže, literaturu o germánské mytologii, odznáčky, nášivky a postavičky germánských bohů a vikingských válečníků, dále i vikingské dobové zbraně, modely jejich lodí atp.
[48] Ministerstvo vnitra země Sasko pro ochranu ústavnosti, výroční zpráva o ochraně ústavnosti 2001, strana 7
[49] Nelze v tuto chvíli říci podle mě, do jaké míry jsou hesla a program NPD účelovou populistickou propagandou zaměřenou na mladé a mladistvé, od které by strana musela v případě účasti na vládě upustit.
[50] Po celý rok 2002 probíhala jednání o zákazu NPD, postupně došlo k odhalení působení informátorů Úřadu pro ochranu ústavy uvnitř NPD a skinheadských organizací a k přezkoumávání jejich činnosti. Dne 18. března 2003 odmítl Ústavní soud v Karlsruhe žádost německé vlády a parlamentu o zákaz neonacistické strany NPD. Ústavní soud byl nespokojen s metodami bezpečnostních služeb, které byly proti NPD použity. Důvodem pro zastavení řízení o zákazu NPD byla skutečnost, že se v senátu nepodařilo vytvořit potřebnou dvoutřetinovou většinu, která by se vyslovila pro jeho pokračování. Skutečnost, nad níž se soudci zejména pozastavovali, byly prokázané přetrvávají kontakty mezi příslušníky kontrarozvědky a vedoucími členy NPD i dlouho poté, co byl 30.1.2001 návrh na zákaz činnosti této strany podán. Nelze totiž připustit aktivity tajných služeb ve vedení stran, o jejichž zákazu má Ústavní soud jednat. NPD je proto nadále uznávanou politickou stranou a jako taková dostává pravidelně příspěvky na svoji činnost ze státního rozpočtu, jejichž výše činí v r. 2003 329 000 EURO. - Tolerance a občanská společnost z (nemecko_info_rok2004)
[51] MF Dnes, 15. únor 2005
[52] MF Dnes, 14. únor 2005
[53] Udo Voigt měl na setkání NPD Pressefest vystoupit jako řečník mezi vystoupeními neonacistech kapel, dále šel v čele průvodu při vzpomínkovém pochodu za Rudolfa Hesse. (Tolerance a občanská společnost - Nemecko_info_rok2004) - zdroj Tolerance a občanské sdružení
[54] Intenzivní kontakt udržuje s americkou extrémně rasistickou a antisemitskou militantní organizací National Alliance, jejímž cílem je prostřednictvím síly nastolit nadvládu bílé rasy. V rozhovoru pro magazín, který vydává tato organizace z roku 1997 Voigt popírá holocaust, vyzdvihuje nacionální socialismus, představuje politiku NPD. Ústředním bodem rozhovoru je Voigtova myšlenka, že rasy jsou nerovné a každý jedinec je geneticky determinován. NPD je vlivem Voigta spojena i s neofašistickou Forza Nuova, opakovaně byl hostem na setkání pořádaných touto organizací. - Tolerance a občanská společnost z (nemecko_info_rok2004)
[55] Martin A. Lee, Bestie se probouzí, 2004, strana 403
[56] Zaštiťuji spoustu události německé historie svými průvody, které se nesou značně v nacionalistickém duchu. Např. 14. únoru, v souvislosti s 60. výročím náletu na Drážďany, burácel nad hlavami asi pěti tisíc ultrapravicových demonstrantů, odsuzující Spojence a vyzývající je k omluvě.
[57] Martin A. Lee, Bestie se probouzí, 2004, strana 400
NPD a neonacistická scéna v Německu
