Pojem vrstva má různý obsah v marxistické i buržoazní literatuře. V marxismu je vrstva chápána buď jako dílčí útvar v rámci tříd a dalších útvarů třídně sociální struktury nebo jako dílčí útvar v rámci profesní skupiny.
V rámci třídně sociální struktury postihuje pojem vrstvy různé (uvnitř vrstvy stejné) kvality naplnění vlastnické, třídní role (resp. role skupiny třídního typu). Takto se např. mohou lišit různé způsoby podřízení dělníka kapitálu (podřízení podmíněné nejmodernější technikou - např. dělníci ve velkovýrobě, dnes počítačový proletariát nebo tzv. cognitariát, dělníci v malovýrobě, dělníci ve výrobě manufakturního typu, vykořisťovaní pracovníci neprodukující nadhodnotu), příp. různé stupně realizace kapitálového vztahu (velká, střední, malá buržoazie, spekulativní kapitál a produktivní kapitál atd.) nebo malovýroby (malovýrobce, který produkuje nadhodnotu, maloobchodník, jehož pracovní síla je hrazena z nadhodnoty dělníků ve výrobě) atd.
V rámci profesních skupin jsou vrstvy skupiny sestavené podle podrobnějších profesních znaků - výše platu, míra tvořivosti a kvalifikovanosti práce, míra společenské prestiže apod. Můžeme tedy např. rozlišit vrstvu vysoce kvalifikovaných duševních pracovníků s vysokou společenskou prestiží a vysokým platem od vrstvy převážně manuálních výkonných pracovníků s nižší prestiží i platem apod., můžeme odlišit duševní pracovníky (inteligence) od fyzických pracovníků, zemědělské od průmyslových apod.
V buržoazní sociologii je vymezení vrstvy (straty, odtud stratifikační teorie) užíváno k nahrazování a zamlžování třídně sociálního členění. Nejrůznější směry této teorie se sice v řadě přístupů odlišují, některé užívají i pojem třída, ale konec konců ignorují skutečné třídně sociální dělení (dělení na základě rozboru komplexního vlastnického postavení) a soustřeďují pozornost na skupiny určované podle znaků profesně zaměstnaneckého členění, mezi které přidávají subjektivní psychologické znaky (míru ztotožnění jednotlivců s určitou skupinou) nebo vlastnictví chápané pouze formálně právně, jako jeden z nepodstatných faktorů (osoby samostatně výdělečně činné, podnikatelé apod.)
Tento přístup fakticky shrnuje do jedné skupiny části různých tříd a sociálních skupin, které jsou spojeny většinou buď psychologickými nebo profesními znaky a činí z těchto umělých směsicí hlavní společenské subjekty (např. tvrzení, že dělnická třída mizí, vyvozené ze záměny dělnické třídy za profesní skupinu fyzických pracovníků). Využívá přitom faktu, že profesní znaky (druh práce, vzdělání) jsou pro běžné pozorovatele zřetelnější, oficiální statistiky jsou zaměřeny právě na zkoumání těchto znaků a neumožňují zkoumání tříd, oficiální ideologie příslušným způsobem zpracovává vědomí lidí.
Vzhledem k tomu, že u některých skupin lidí jdou profesní a třídní znaky ruku v ruce, může však při nedostatku přesnějších informačních zdrojů i pouhé zkoumání profesně zaměstnanecké struktury přispět k poznání struktury třídně sociální, a tím i objektivního základu pro politiku komunistické strany.
(Příklad - údaje o počtu řídících pracovníků umožňují doplnit údaje o skupinách, které jsou spojeny se zájmy kapitalistických vlastníků, údaje o duševních pracovnících umožňují doplnit pohled na současnou dělnickou třídu. V 19. století a první polovině 20 stol. naopak údaje o počtu fyzických pracovníků dosti přesně ukazovaly na obrysy dělnické třídy, což již v současné době neplatí.)
Autor : TAP KSČM