Vědeckotechnická revoluce je světový proces. Pro jednotlivou zemi je otázkou pouze stupeň, svéráz a intenzita účasti. Pro socialistickou zemi nadto vyvstává jako problém internacionální povinnosti, čím přispěje k dynamice socialistické soustavy, k vítězství socialismu v hospodářské soutěži.[6]
V letech 1948-1960 procházela naše země obdobím socialistické industrializace, kdy socialismus v podstatě dokončoval úkoly, jež nesplnila v plném rozsahu průmyslová revoluce kapitalismu. Je jisté, že tento extenzívní růst výrobních sil postupoval rychle kupředu a vytvořil základ pro obrat v orientaci; XII. sjezd KSČ mohl potud tuto etapu hodnotit jako prospěšnou. Avšak zároveň tento vývoj hromadil vnitřní problémy, vytvářel svou setrvačnou strukturu (organizace, řízení atd.) a překračoval hranice své účelnosti v daných podmínkách. vývoj výrobních sil byl jednostranně orientován na rozšiřování počtu průmyslových objektů s tradiční strukturou výrobních sil - náročných na investice, pracovní síly, zdroje surovin apod.[7] Akcelerační možnosti, vyplývající z nových výrobních potencí sociální revoluce, tj. zespolečenštění, pronikání vědy a rozvoje člověka, zůstávaly (kromě prvých snadno mobilizovatelných rezerv) ve velké míře nevyužity. Uvnitř existující výrobní a technické základny nedocházelo k podstatným strukturálním změnám, vývoj výrobních sil byl stále náročnější na kvanta celkové (živé a zhmotněné) práce, vázané v produkci - značně náročnější než v řadě zemí, jež jsou jinak na stejném stupni hospodářského vývoje. Vzestup produktivity celkové společenské práce tedy nebyl uspokojivý. Ze dvou komponent produktivity úhrnné společenské práce se v letech 1953-1964 přírůstky produktivity pracujících podílely na růstu čisté produkce v průmyslu jen o něco více než ze dvou třetin a naopak vývoj efektivnosti výrobních fondů, zhmotněné práce, ji tu snižoval asi o 10 % - přičemž zvlášť citelně klesla efektivnost strojů a zařízení vlivem nedostatečné modernizace a technického rozvoje. Křivky, jež skládají pohyb produktivity úhrnné společenské práce, vcelku naznačují, že alespoň od r. 1958-1959 jsou zdroje extenzívního rozvoje vyčerpány, že industrializace naráží na strop, což signalizuje potřebu omezit další vkládání prostředků a sil podle tradičního schématu na naprosto nezbytné rozvojové kapacity a přezkoumat efektivnost tohoto způsobu rozmnožování výrobních sil ve srovnání s novými možnostmi, jež jsou spojeny s kvalitativními změnami, s přednostním uplatněním vědy jako výrobní síly, s novou technikou, s modernizací výroby, jakož i s mnohostranným uvolňováním tvůrčích sil člověka.
Statistika např. ukazuje [od r. 1955 až do r. 1962) typické industrializační členění Investic, přímo opačné zmíněné »Keldyšově proporci« (předstih techniky před průmyslem a vědy před technikou); nejvíce u nás. vyrůstaly Investice stavebního charakteru při rozšiřování průmyslu (261), potom Investice do strojů a techniky (232) a nejméně stoupaly investice do vědy a výzkumu (224); teprve v r. 1964 dostaly se přírůstky investic do progresívnějších relací,[8] ovšem na zúžené základně.
Ekonomické potíže posledních let, disproporce atd., jsou ve své hlubší podstatě pravděpodobně příznakem nemožnosti setrvačného zachovávání proporcí; tedy přítomnosti právě takové uzlové čáry, za níž už vývin výrobních sil nemůže být zvládnut dosavadními způsoby, ale jen přechodem k vědeckotechnické revoluci. V řadě odvětví (zemědělství, stavebnictví aj.) bude ovšem zprůmyslňování ještě nutně pokračovat, avšak vcelku nyní bude rozhodovat:
a) komplexní mechanizace a automatizace; chemizace a strukturální změny ve výrobě; nasazení nové techniky v národním hospodářství.
b) vyřazování jednoduché, nekvalifikované pracovní síly člověka všude tam, kde jsou k tomu předpoklady, a mnohem efektivnější využití, zhodnocení lidské práce;
c) rozvinutí sfér, které uvolňují tvůrčí síly člověka a posunují kupředu uplatnění vědy v celém životě společnosti.
Stará administrativně direktivní soustava řízení nebyla a není ovšem s to zachytit a zvládnout onen bod obratu mezi industrializací a navazující na ni vědeckotechnickou revoluci, kdy se vklady do modernizace, nové techniky, vědy, vzdělání, ale dokonce i do dopravy a služeb, zlepšování pracovního a životního prostředí, zkracování pracovní doby atd. z hlediska tvorby výrobních si! a ekonomie času stávají výhodnější než stavba nových tradičních výroben. Výsledkem je stále citelnější opožďování v přístupu k vědeckotechnické revoluci, která je u nás vcelku teprve v počátcích, v době zavádění jejích nižších předstupňů, přípravy a v některých směrech v experimentálním stadiu.
Ačkoli jednotlivé komplexy, dílny, cechy či závody mají u nás poměrně vysokou úroveň technického samopohybu, průměrný stupeň komplexní mechanizace a automatizace je relativně nízký. K tomu přistupuje okolnost, že kmenový (strojírenský) průmysl u nás se opírá ze 70 % o kusovou a malosériovou výrobu, takže automatizace vyžaduje v řadě případů komplikovaný mezičlánek: buď přechodné období kompletování mechanizace, shromadňování a zvyšování sériovosti nebo přechod k nové technologii, anebo konečně vyspělé pružné formy automatizace (programování, stavebnicový systém apod.). O rozsahu těchto nesnází svědčí: Vybavenost strojně technologického zařízení automatizačními prvky je u nás zhruba 3-6krát menší než v USA, výroba automatizačních prostředků (elektroniky apod.) relativně 2-3krát nižší než v pokročilých zemích. Zvlášť tíživé zpoždění máme v nejvyšších formách automatizace - pomocí kybernetických soustav: naše vybavení na 1 mil. obyvatel je 50 krát nižší než v USA, 10-15krát nižší než v Anglii, Švédsku, Belgii, Francii, NSR atd.
Přes vyspělost naší chemické vědy bude podíl chemického průmyslu činit letos jen 8,6 % a jeho růst jeví spíš klesající tendencI. Na hlavu připadá 3-4krát menší výroba plastických hmot než v USA a NSR; textilní průmysl pracuje se 4krát menším podílem syntetických látek než francouzský či japonský; na 1 ha orné půdy užíváme 2krát méně umělých hnojiv než v Anglii, Belgii atd.
S obdobnými problémy se setkávají i další vrstvy vědeckotechnické revoluce. V odvětvích, jež byla opomíjena industrializačním schématem (služby, doprava, spoje aj.), je zpoždění techniky přímo alarmující. Neuspokojivá je i kvalita naší techniky; poruchovost, těžkopádnost - to vše vedle materiálních škod podrývá prestiž techniky v naší veřejnosti a tradici kulturní výstavby, o niž se opírá naše postavení v mezinárodním rozdělení práce.