[1] Užíváme tu stručného označení »automatický princip« nikoli v úzkém významu dílčí strojírenské automatiky, která je jen jedním z proudů soudobých výrobních převratů, ale v širokém významu souhrnu technologických, surovinových a energetických převratů, protože v tomto pojmu je zároveň souhrnně vyznačena základní změna: vyřazování člověka z bezprostřední produkce. V tom smyslu je také stále častěji užíván ve světové literatuře.
[2] »Pravda«, 13. 6. 1961.
[3] Vezmeme-li za jednotku výrobní síly masu ročního produktu jednoduché pracovní síly v bezprostřední produkci, pak podle akad. Strumilina (obdobné jsou úvahy amerického ekonoma Schultze) dosahuje už kvalifikovaný dělník »užitečného efektu« asi 1,5 pracovní síly. Propočteme-li ekonomii vyplývající z práce zlepšovatelů na úspory celkové společenské práce, přistupuje k tomu navíc ekvivalent 0,7 až 0,9 prac. síly (tedy celkem 2,2 až 2,4 prac. síly): u předních racionalizátorů a techniků dokonce 5-20 pracovních sil. Podle odhadu sovětského odborníka Kurakova uspoří průměrný vědec ročně asi 36 pracovních sil.
[4] »Economic Report of the President«, r. 1963.
[5] Podle řady amerických ekonomu mohou mít v USA prostředky vy nakládané na vzdělání dvojnásobný efekt ve srovnání s výdaji na rozšiřování výroby; prostředky určené pro vědu dokonce 3-4násobný efekt v přírůstcích národního důchodu.
[6] V této kapitole nejde o hodnocení dosažených výsledků, ale o soustředění pozornosti na některé problémy a překážky přechodu k vědeckotechnické revoluci v naší zemi.
[7] Technická úroveň výrobního zařízení, kterým byly vybavovány nově budované závody, většinou nepřesahovala špičkovou předválečnou úroveň; to při předpokladu životnosti nově budovaných kapacit bude delší dobu nepříznivě ovlivňovat přechod k automatizaci, chemizaci a zavádění progresívní technologie.
[8] V USA a jiných pokročilých zemích byl po celou tu dobu výrazně patrný opačný trend.
[9] Přestože máme vyspělou strojírenskou výrobu, zařízení pro manipulaci s materiálem se na ní podílejí jen 2,5% (v SSSR a Francii 8%, v Itálii 7%, v USA 14%).
[10] Většina (téměř 60%) výrobních dělníků je dnes u nás pouze zaučena; s 28% vyučených dělníků - třebaže mezi nimi je mnoho vysoce kvalifikovaných - jsme pozadu za USA (přes 30%) i za NSR (přes 40%) a jinými zeměmi.
[11] Sociologický průzkum mládeže na Ostravsku například ukázal, že jen 1,3% mladých lidí si volí jako životní vzor vědce a techniky (Edison, Křižík, Marx, Lomonosov, Komenský, u děvčat Mme Curie, Pavlov), jen 6-7% počítá, že z nich vyrostou vysokoškolsky kvalifikovaní odborníci.
[12] Ve výsledném procesu se ovšem ztrácí řada zpětných pochodů a oklik, které komplikuji proces: např. v montážních ceších probíhá změna v práci mnohem pomaleji, či vůbec ne, ve fázi bezprostředního opracování naopak prudce.
[13] Fyzické a duševní; neboť tvůrčí práce není pochopitelné jen duševní, ale mé stejně i manuální prvky.
[14] Západoněmečtí průmysloví psychologové charakterizují tyto změny jako znehodnocení typu klasického dělníka — robota, »svalovce«, s úzce specializovanou rutinou, bez sklonů k vlastním nápadům, ve pospěch typu »pytláka«, spojujícího řadu profesí, který se »vyzná v situaci«, má pohotový a samostatný úsudek, dovede si poradit nezávisle na předpisech.
[15] Na školství šlo ze srovnatelného národního důchodu v roce 1961 v SSSR o 74%, v Japonsku o 70%, v Holandsku a ve Švédsku o 40-50% více než u nás; zvláště nedostatek vybavení uvádí naše vysoké školy do svízelné situace.
[16] Uvádí se (Johnson), že každý vysokoškolák přináší »národnímu hospodářství« zisk asi 2000 dolarů ročně.
[17] Z hlediska vyhledávání talentů je odpadávání studentů zcela přirozené; problémem je spíš využití a kodifikace neúplného vzdělání.
[18] Slabost středních vzdělávacích škol velmi omezuje výběr talentů pro vysoké školy.
[19] Feminizace učitelských kádrů se jistě ukáže jako velký problém tváři v tvář této didaktické technice.
[20] Pracoviště mimo školního vzdělání nejsou zatím u nás vybavena pro jiný než verbální vyučovací proces: ve 4/5 není školní tabule a diaprojektor, ve 3/5 magnetofon. ve 2/3 gramofon; lepší je vybavení filmovými projektory (staršího typu).
[21] V USA mají mít všechny university r. 1971 vlastní televizní zařízení; dokonce ve školách má 1/3 lekcí zprostředkovávat televize.
[22] Očím buržoazních ekonomů se ovšem takové náznaky jeví jako »přeinvestování lidských zdrojů« (Harbison, Myers).
[23] Dosud 46% výdajů dělnické rodiny jde na potraviny (o 50% více než v USA, o 25% více než ve Švédsku), 12% na ošacení a obutí, 7% na byt, 10% na základní služby atd.
[24] U rodin s televizorem (v ČSSR 50%) zabírá na hlavu týdně 18 hodin (stejně jako v USA).
[25] Důsledkem je opožďování přírůstku bytového fondu; v počtu bytů na 100 obyvatel zůstáváme asi o 15% za NSR, Rakouskem, Francii: v počtu místností asi o 20-30% (100% za USA, Anglií a Švýcarskem). Obdobné jsou relace sanitárního vybavení bytů (vodovod, koupelny, plyn atd.), které se zatím pohybuje mezi 40-50% bytů, ale bude patřit k samozřejmostem budoucnosti.
[26] Péče o přírodu se často svěřuje mládeži.
[27] Ve francouzských “Réflexions pour 1985« se praví: »Dnes, na prahu vědecké a technické revoluce objevujeme, že je třeba hlásat práva každého jedince žít uprostřed krásy.«
[28] Studie o problémech motorismu v ČSSR počítá v roce 1980 asi s jedním automobilem na každou druhou domácnost.
[29] Za 5 let vzrostl počet cest do zahraničí ve Francii o 50%, v Anglii o 72% (už dnes 1/3 Angličanů tráví dovolenou v zahraničí), Proud víc než 100 miliónů turistů přináší nyní příjmy 10 mld dolarů ročně - víc než např. obchod s naftou.
[30] Možnosti přechodu k méně namáhavé a na duševní pružnost méně náročné činnosti; vyspělá technika civilizace zřejmě odloží senioritní princip.
[31] Zhoršování fyzického fondu v důsledku nedostatku pohybu nabývá porůznu hrozivých forem.
[32] Dnes můžeme pozorovat u nás, že neurotizace vzniká spíše ze selhávání či nedostatku techniky než z jejího nadbytku.
[33] V USA přestoupily náklady na vědu a výzkum částku 20mld $ ročně a vyrovnají se už investicím do jednotlivých odvětví průmyslu.
[34] Jejich podíl v celku vědeckovýzkumné základny u nás nepřesahuje 21%, kdežto v SSSR je 24%, v Anglii 28%, v USA 38%. Největší díl odborných kádrů v aplikovaném výzkumu má u nás středoškolské vzdělání.
[35] Případné přebytky odborné práce je přitom vždy možno disponovat na pomoc hospodářsky málo vyvinutým zemím.
[36] Jen pro rok 1963 bylo odhadnuto, že v kapitalistických státech bylo uzavřeno celkem asi 35000 licenčních dohod. Časopis »Handelsblatt« uvedl již r. 1960, že smlouvy o licencích představují v současné době úhelný kámen průmyslového podnikání. Toto konstatování vychází z rozboru, že ve většině vyspělých průmyslových států vzrostly příjmy z předávání patentů, licencí a poznatků rychleji než z vývozu zboží. Země jako NSR vydávají z národního důchodu 4-5krát více na nákup licencí než ČSSR.
[37] USA, jež se snaží získat vědce z celého světa, zvýšily aktivní bilanci licencí z cca 200 mil. dolarů (19S0) na téměř 600 mil. (1961).
[38] Z pracovníků výzkumu a vývoje je pouze 1% tvůrčích vědeckých pracovníků: jen 25% ředitelů a vedoucích technických specialistů má příslušné vysokoškolské vzdělání: úroveň vzdělání předsedů JZD je pod celostátním průměrem obyvatelstva; jen 29% vedoucích ve státní správě a 40% vedoucích pracovníků vůbec má více než základní či nižší odborné vzdělání (ačkoliv 70% z nich jsou lidé mladší 45 let, a socialismus jim tedy otevřel brány vzdělání). Tato čísla vyvolávají otázku čí pochybnost, zda svými kvalitami tento aparát bude stačit rozvinout vědeckotechnickou revoluci.
[39] Např. platy vysoce kvalifikovaných dělníků v průmyslu jsou pouze o 21% vyšší, platy inženýrskotechnických pracovníků o 27% než průměr dělnických mezd (a rozdíl se v posledních 5 letech ještě zmenšuje).
[40] Pod heslem »silná věda a technologie je národní nutností a přiměřené sdělováni informací předpokladem vyspělé vědy a techniky«. (Zpráva presidentova vědeckého poradního výboru.)
[41] Marxistická zkoumání zjistila i v technicky pokročilých kapitalistických zemích tendence k sléváni značné části techniků a dělnické třídy, ovšem při třídní diferenciaci uvnitř inteligence.
[42] Odtud buržoazně reformistický výklad příznaků vědeckotechnické revoluce jako »revoluce manažerů« (Burnham); technokratické koncepce na Západě věcně ztroskotávají na tom, že nedovedou rozpoznat efekt lidského rozvoje v podmínkách vědeckotechnické revoluce.
[43] Nutnost takového hlubšího celospolečenského řízení (nahrazování vlády nad lidmi správou věcí) byla předvídána Marxem a Engelsem; Lenin varoval komunisty, aby se nepokoušeli takové zásadně nové úkoly zvládnout starými metodami.