Průmyslová civilizace byla založena na protikladu rozvoje. Rozšiřování výrobních sil v podmínkách industrializace předpokládalo akumulaci většiny navíc vytvořených zdrojů, všeobecný vývoj se uskutečňoval na úkor omezení většiny na potřeby plynoucí z reprodukce pracovní síly.
Na vrcholku soudobého civilizačního vývoje však výrobní síly překračují očividně hranici tohoto protikladu rozvoje; od určitého bodu (přechod k vědeckotechnické revoluci) se dokonce všeobecné rozšiřování spotřeby stává právě takovou nezbytnou podmínkou hospodářského růstu (životaschopnosti kapitálu v době jeho »nasycenosti«), jakou bylo předtím omezování spotřeby. Na této skutečnosti jsou založeny všechny moderní keynesovské doktríny umělého rozšiřování koupěschopné poptávky státně monopolistickými zásahy. Intenzívně rostoucí kapacita výrobních sil se buď znehodnocuje ničením, nebo transformuje v destruktivní spotřebu (zbrojení), anebo konečně zahlcuje systémem »masového konzumu”
Nelze podceňovat civilizační význam »masové spotřeby«, která v posledních desetiletích proniká do pokročilých kapitalistických zemí - třebaže v celém tomto systému využití lidských potřeb dominuje ovšem potřeba sebehodnocení kapitálu. Úroveň reálné spotřeby vzrostla v posledních 20 letech v USA více než předtím za 60 let a výhledy zatím počítají s udržením tohoto tempa; perspektivy Británie do r. 1984 mluví o zdvojnásobení spotřeby, jehož dříve země nedosáhla ani za 70 let, francouzské prognózy obdobně o 2,5násobné spotřebě roku 1985 (trojnásobná akcelerace). Základní reprodukční potřeby se na určitém prahu nasycují, okruh potřeb se rozšiřuje. O tom svědčí zlom v podílu různých položek rodinných rozpočtů: od 30. let se zastavuje (a klesá) růst podílu stravování v USA, Švédsku, Anglii, po válce se přidává křivka ošacení: pro příští desetiletí s ním počítá Francie, od 50. let prodělává obdobný vývoj dokonce podíl výdajů na auta v USA (u nás tento bod překročilo stravování).
Ovšem ani to vše se ještě na této společenské půdě nestává východiskem ke kvalitativním proměnám ve společenském a antropologickém profilu života. Teorie »společnosti nadbytku« (Gailbraith) či »vysoké masové spotřeby« (Rostow) nepřímo - a jejich kritikové (Fromm) přímo narážejí na neřešitelné dilema vnitřních hranic této spotřeby; jejich přestoupení k preferenci potřeb lidského rozvoje není zřejmě v silách systému, kde pokračování v nastoupené cestě znamená převrácení racionalizované »výroby pro výrobu« v iracionální »spotřebu pro spotřebu«. Systém z vnějška řízené spotřeby rozdouvá za rychlého technického pokroku donekonečna nároky masového soukromého vyžití, nastrkuje celý systém nesmyslných, fiktivních potřeb, zavléká do nich reklamou, prestiži a podbízením. Člověk sám se tu stává otrokem svého konzumu, dělá z lidské činnosti pouze jeho prostředek, zaměňuje osvojování předmětů jejich přivlastňováním.
Rozběhne-li se vědeckotechnická revoluce v socialistických zemích v příštích desetiletích, zvedne a zároveň také prolomí hranice masové spotřeby. Statistika naší dnešní spotřeby (podle podílu v čistých příjmech rodiny i ve srovnání s dynamikou nejpokročilejších zemí) naznačuje, že podíl elementárních potřeb[23] je zatím vysoký (kolem 80 % ); s úplným zabezpečením reprodukčních potřeb by bylo možno počítat teprve při značném (asi trojnásobném) zvýšení reálné spotřeby na hlavu - (se značným přesunem k trvalejším výrobkům, bytovým nárokům a službám). Za tímto prahem reprodukčních potřeb se vytvořené a spotřebované prostředky mohou obrátit v potenciální zdroje nových lidských potřeb, kdežto pod tímto prahem vždy odplouvají v řečišti dosavadních potřeb. Uspokojování potřeb nelze přeskočit: každé zdržení znamená spíš nastavení jejich imponující nadvlády. Zvýšený konzum, daný růstem výrobních sil lidského života, je i pro socialismus nutným průchodným stadiem. Potřeby se uspokojováním zušlechťují; věci - je-li jich dostatek - naléhají na pěstění schopnosti volit, rozšiřují vnímavost; za určitou hranicí masová spotřeba umožňuje rozvoj individuality; demokratizuje předpoklady lidského rozvoje; ovšem není s ním ještě totožná - přináší nepochybně i u nás problém »masového spotřebitele«, konzumentského postoje k životu, který preferuje spotřebu před lidským rozvojem (zvláště v přechodném období neuspokojení prací, nedocenění vzdělání, slabé angažovanosti v kolektivitách a nízkého podílu na řízení řiditelných civilizačních procesů vůbec).
Pro socialismus není ovšem fatální nutností sledovat bezedné konzumentské peripetie technické civilizace na Západě; může poučeně zkracovat cesty masové spotřeby pomoci vědy a techniky a celospolečenské kombinace, může razit vlastní životní styl. Soudobá technika potvrdila, že obstarávání elementárních potřeb k životu je možno racionálně zařídit systémem služeb ve velkém. Socialismus ke své škodě nechává tyto způsoby nevyužity. Dnešní výsledky techniky navíc naznačují možnost kombinovat hromadné služby (dodávky základních potravin a polotovarů do domu, komplexní služba prádelen a čistíren atd.) s individuálním řešením technického vybavení domů či bytů, za minimálních nákladů. Systém racionálních snímků spotřeby, jejích vědeckých norem (normativy stravování, »racionální šatník«, modely dopravy, bydlení atd.) spolu s promyšlenou vnitřní ekonomickou a společenskou stimulací může dosáhnout přelévání maximálního množství zdrojů na cestu rozvoje lidských tvůrčích sil.
Za tohoto předpokladu se každé uspokojování potřeb zvedne v cílevědomé utváření nových potřeb, odpovídajících nárokům vědeckotechnické revoluce a ovlivňujících její průběh; takže nad celým tradičním světem potřeb může postupně nabýt vrchu vlastní lidskou civilizací zrozená potřeba člověka rozvíjet se. Věk vědy a techniky zná mnoho nových komponent této potřeby. Můžeme uvést jen hlavní: potřeba tvořivé práce, potřeba stálého vzdělávání, potřeba všestrannosti a individuálního sebeuplatnění, potřeba intenzívní vnitřní jednoty osobnosti, potřeba průzračných vztahů a lidské účasti, potřeba úplné pohyblivosti a informovanosti, potřeba volné fyzické činnosti, potřeba styku s krásnem i s přírodou, potřeba perspektiv - to vše jsou vnitřně nerozlučně propojené lidské nároky moderního civilizačního vývoje.