Od počátku industrializace tvrdošíjně působí centripetální tendence k velkým městům (na podkladě průmyslových aglomerací) a k vertikalizaci jejich kompoziční skladby při současném odumírání menších, převážně zemědělských sídel. Rozhodující váhu tu měly živelné hospodářské zřetele: město a jen město dávalo potřebné existenční podmínky a mohlo zároveň poskytovat vyšší civilizační úroveň jak hmotným vybavením (doprava, obchodní síť, služby), tak technickým i hygienickým standardem bydlení (osvětlení, vodovod, kanalizace, plyn, otop, telekomunikace); dnes už téměř 70 % Američanů žije ve městech a v r. 2000 se tento podíl odhaduje na 84 %. Ve srovnání s tím se značná rozdrobenost naší sídelní struktury (méně než 25 % ve větších městech) jeví jako nadměrná a růst městských sídlišť bude pokračovat.
Za určitou hranicí se však město převrací ve slepou uličku oné megalopolis, v níž obrovské nakupení civilizačních zplodin vrací znovu člověka před problém obyvatelnosti tohoto prostředí. Únik z velkoměst - masové šíření druhých, horizontálně k přírodě přimknutých sídel rekreační ho charakteru - je jen průvodním zjevem jejich živelného růstu v průmyslovém systému.
Vědeckotechnická revoluce patrně v příštích desetiletích zasáhne do těchto pochodů v několika směrech:
a) uvolní soustřeďování kolem průmyslu, avšak z druhé strany zesílí přitažlivost vědeckých a kulturních center. Už dnes lze pozorovat v USA, jak se průmysl stěhuje za vědou. Koncepce menších a středně velkých měst nemá naději na uplatnění, pokud neopře jejich postavení o nová těžiska civilizace, nepromění-li je ve svébytné zdroje badatelské, technické, studijní a kulturní;
b) pokroky dopravy posunují značně proporce, v nichž vzdálenost může být v urbanistických řešeních zastoupena rychlostí. Právě v té míře objevuje se tendence k jisté dezintegraci, či spíše strukturování měst; buď v satelitní sídliště a obytné obvody, prokládané rekreačními oblastmi, anebo s využitím dopravních spojnic mezi centry, na něž se navlékají lidská sídla a závody (což umožňuje koncipovat bytovou zástavbu přímo do určitých přírodních areálů). Tento postup nejspíše v budoucnu pomůže překlenout rozdíly mezi městem a vesnicí, kde bude narůstat prvek rekreace;
c) moderní směry ve stavebnictví, jež počítají s využitím nových materiálů (umělé hmoty, sklo, hliník apod.), a pokrok v hromadné přípravě inženýrských sítí vnášejí do úvah nový moment; netradiční velkovýrobní výstavba rodinných domků nového typu (řadové a atriové, domy na svažitých terénech, mobilní obydlí atp.) může být v určitých podmínkách i ekonomicky výhodnější než výstavba vícepatrových a výškových staveb. Přihlédneme-li k tomu, že jednostranné hromadné bydlení ve výškových domech nutně vy tváří tlak na druhá obydlí (chata apod.), není tento způsob neefektivní, ani pokud jde o hospodaření s půdou. Aniž bychom chtěli předbíhat výsledky podrobnějšího všestranného zkoumání těchto změn a předjímat možnosti či lhůty jejich konkrétní aplikace, musíme vzít v úvahu, že v současné době dochází k obratům v řadě zásadních urbanizačních řešení.
Zdá se, že v příštích desetiletích najde člověk značně diferencované hmotné prostředí s možností spojovat výhody různých typů bydlení, střídat je, individualizovat. V tomto přechodu k samostatnému koncipování životního stylu, typickému pro technickou vyspělou civilizaci, leží dosud sotva dotčené zdroje utváření lidských sil.
V tom smyslu bude nakonec třeba přezkoumat i proporce prostředků, jež do tvorby životního prostředí společnost vkládá. Jestliže například u nás dirigujeme řádově asi 15 % investic na bytovou a 10 % na občanskou výstavbu, musíme si povšimnout, že v jiných pokročilých zemích se tyto proporce pohybují kolem 20 % na bytovou a 20 % na občanskou[25] výstavbu a jejich růst s následnou perspektivou nebývale rychlé modernizace bytového fondu - je znamením dne. Pro socialismus se vynořuje jedinečná příležitost: velkorysá koncepce tvorby životního prostředí ve smyslu integrace procesu bydlení, práce, rekreace, dopravy a kultury; ve smyslu intenzivní kultivace celých krajinných útvarů a přeměny struktury osídlení - jež ostatně začíná být neodlučnou podmínkou civilizace.