Nynější pokroky ve vědě a technice se svým efektem rovnají smršťování prostoru a dilataci času. Perspektivně patrně dochází k zlomu celoživotního připoutáni člověka k jednomu místu, jedinému rytmu, jediné práci atd., ať už bylo dáno jeho svazkem s půdou nebo jeho vstřebáváním průmyslovou aglomerací.
Pohyblivost v nejrůznějších dimenzích se stává znakem moderního člověka a zároveň novou antropologickou hodnotou. Dotýká se lidí v podobě jakéhosi ikarského symbolu svobodného rozletu (rychlé přemisťování v prostoru, daleké cestování, automobilismus). Avšak v nezvládnuté podobě zároveň jako tíživá nutnost a zloděj volného času (přeprava na pracoviště a zpět: v západoevropském průměru se počítá 1-2 hod. denně, u nás denně 5,6 mil. jízd).
Na této půdě musíme očekávat v příštích desetiletích nejpozoruhodnější konflikty a převraty. Většina pokročilých evropských zemí počítá do 20 let s růstem vybavenosti rodin auty z nynějších 20-50 % na současnou úroveň USA, tj. stejný počet rodin jako aut. Ani u nás, kde zatím asi 8 % rodin má automobily, neujdeme tomuto náporu;[28] bylo by však možné ulámat jeho nepříznivé ostny promyšlenou koncepcí moderní hromadné dopravy, zvláště ve městech. jakmile se automobil stane všeobecným prostředkem, přestává být to tiž uvnitř měst použitelný (jeho dopravní rychlost klesá na úroveň málo vyšší než u chodce), způsobuje nesnesitelné ovzduší, hluk atd. Proto se v budoucnu počítá s přechodem k novému principu pohonu (palivové články), případně s naváděním motorových vozidel na elektronické hromadné řízení; zároveň se zkoušejí nové systémy hromadné dopravy, např. »aerovky«, pohybující se rychlostí několika set km/hod. na vzduchové podušce; perspektivy USA do roku 2000 počítají s převedením 85 % hromadné přepravy na vzdušnou; usilovně se pracuje na konstrukci letadel s kolmým startem.
S jistotou je možno říci, že cestování po světě (stejně jako uvnitř země), autentické poznávání vyrůstá v nezastupitelný a velmi účinný přístup ke kultivaci lidských sil.[29] Podle současných trendů bude např. za 10-15 let v Evropě trávení dovolené v zahraničí všeobecným pravidlem.
Mobilita a temporalita prorůstá výrobu i spotřebu, dotýká se i zaměstnáni a povolání. Už samy počátky vědeckotechnické revoluce budou klást vysoký požadavek na elasticitu profese a změnu zaměstnání i bydliště, ať už z objektivních (změny v technologii) či subjektivních příčin (změny v kvalifikaci). Máme-li na paměti význam lidského efektu těchto pohybů (cesta k rozvoji a univerzalitě člověka), shledáme v nich veskrze pozitivní hodnoty; ovšem člověk uvyklý pouze na stálý kruh reprodukčního života není vždy připraven na podobné změny, cítí je spíš jako znehodnocení a vykořenění.
Zrychlení pohybu v prostoru i čase zasahuje dvojznačně i předměty: nebývale prudce stárnou výrobní prostředky, stroje a zařízení, zkracuje se cyklus modernizace; opotřebovávání a spotřebovávání předmětů denní potřeby dostupuje takového tempa, že se stále množí počet výrobků, jež se opravují jen do jisté míry nebo se hned zaměňují. Tyto pochody povyšují člověka nad věci, ale zároveň jej zbavují úcty k nim - tedy k vlastnímu dílu - což může ústit až do destrukčních sklonů.
Zastarávání nakonec rychle postihuje všechny podmínky a vztahy lidského života: společenské, ekonomické, právní, umělecké, vzdělanostní atd. Vzniká nutnost neustále tvárné, novátorské koncepce vlastního i společenského života, a to je složitý proces, poněvadž vnitřní celistvost člověka se za těchto podmínek musí opírat o hodnoty založené v hlubší sféře než v proměnlivém bezprostředním povrchu. Technická civilizace nechává člověka okusit ostrou chuť prostoru a času, ale zároveň před ním rozevírá jejich bohatství.