Je známa, že industrializace zatížila všeobecné zdravotní podmínky exhalacemi, znečišťováním vod, někde přímo denaturací přírodního prostředí a deformacemi v životosprávě; postihuje pracující intenzívním, monotónním režimem práce přemírou hluku, vibrací, prašností, působením alergenů, výfukovými plyny, k čemuž třeba připojit překrmování uhlovodany, nekulturnost hromadné přepravy atd. Těmito jevy je poznamenána i u nás extenzívní industrializace; ani subjektivní snaha, ani množství usnesení a předpisů nebyla s to jim čelit. Náprava je pomalejší než postup škod. Varovné signály svědčí a tam, že bez odborné péče, podložené strukturou zájmů, musely by se zdravotní důsledky industrializace obrátit proti člověku.
Od vědeckotechnické revoluce lze očekávat řadu pra zdraví příznivých momentů: přechod k tvůrčí práci, růst životní úrovně, zvládnuti většiny nemocí léčbou a prevencí. Prodloužením aktivního lidského věku přibude člověku vlastně »třetí období života« (od 50-60 do 70-80 let) se svéráznými podmínkami pra pracovní využití.[30] Současná věda a technika vesměs zná způsoby, jak zneškodnit dosavadní škodlivé faktory, avšak zkušenosti naznačují nebezpečné stránky hlavně přechodných období a nerovnoměrných pohybů civilizace. Mohou se objevit i zcela nové či rozšířit málo významné faktory fyzikální, chemické i biologické, přičemž zvlášť závažné bude dlouhodobé působení v malých dávkách, jejich sumace a potencování, např. nové chemické látky, přísady k potravinám, fyzikální faktory jako hluk či radioaktivní látky. Rub může mít i rozmnožování konzumu nových léků (např. ovlivněním duševní rovnováhy, porušením genetického kódu, vyvoláním změn vlastností mikrobů vlivem antibiotik atd.). V přechodném období mechanizace a částečné automatizace lze čekat přetížení pozornosti a pocitu zodpovědnosti (řídící pulty), později potíže vyplývající z jednostranné duševní činnosti.[31]
Automatizace povede nepochybně k značné redukci pohybových funkcí člověka, k prodlouženi doby statického zatížení, nervového a emocionálního vypětí. V tom smyslu si budoucnost vyžádá racionální regulováni pohybového režimu, jež by vyvážilo příslušné pracovní zatížení tělesnou výchovou a sportem jakožto aktivním odpočinkem a důležitou formou rozvoje nejen tělesných, ale i duševních sil člověka. Obdobné nároky budou kladeny na racionální uzpůsobeni výživy (přesun k hodnotným živočišným bílkovinám, vyšší obsah vitaminů atd.). Bez těchto zásahů by mohly některé souvislosti moderní techniky. naopak zvrátit vytvářející se předpoklady lidského rozvoje.
U člověka lze počítat jen s omezenými rezervami v humorálních adaptačních mechanismech a v metabolismu, takže přímé nebezpečí, jež technika přináší vlivem faktorů především chemické povahy, je možné a nutné překonat zase jen vědou a technikou. Vážným problémem - zvláště pro duševní zdraví - budou ovšem nepřímé důsledky technické revoluce, zprostředkované faktory společenského charakteru. Neobyčejně vzroste náročnost na vědecký výběr lidi pro jednotlivé specializace (systém kritérii i testů psychologických i zdravotních). Přeřazeni lidí v důsledku masového nástupu automatizace může vyvolat konfliktové situace a druhotnou psychickou traumatizaci.
Vcelku ovšem vyspělá moderní technika není fatálně spojena s ohrožením duševního zdraví. Nejpočetnější skupina duševních poruch, neurózy, vzniká z emočních konfliktů a interpersonálních vztahů, kde technika je v podstatě kulisou.[32] Část duševních poruch v technicky vyvinutých zemích je patrně věcí diskrepance mezi počátky vědeckotechnické revoluce a životními podmínkami kapitalismu.
Ve funkční kapacitě šedé hmoty mozkové jsou ještě velké rezervy, jde o vývojově mladší a tudíž adaptabilnější složku, než jsou humorální regulační mechanismy. Člověk jako druh se může vyrovnávat s rostoucím množstvím informaci, zejména integrací pojmů i předáváním evidence kybernetické technice. Prudké změny životního stereotypu a zrychlování životního tempa však mohou přetížit individuální adaptační schopnosti a nepříznivě ovlivnit duševní i tělesné zdraví (hypertenze, infarkty, žaludeční vředy apod.).
Bude-li celý proces vědeckotechnické revoluce vědecky cílevědomě řízen, může spolupůsobit v nezakončeném procesu »polidšťování člověka« (růst jeho racionálních potencí a rozvíjení jeho individuálních vloh). Jinak by se nutně vymkl z rukou člověka vůbec a umělé prostředí by na něj dolehlo celou vahou nezvládnutého lidského díla..