Vzhledem k postavení vědy v struktuře výrobních sil stává se nyní základní otázkou pro každou zemi (i celou socialistickou soustavu), v jaké oblasti či formě využít jejích akceleračních schopností. Tato moderní strategie (příp. taktika) vědy nabývá pro naši zemi - vzhledem k jejím rozměrům a zdrojům - zvlášť na významu. Není ovšem pravda, že by tyto okolnosti znemožňovaly aktivní účast ČSSR ve vědeckotechnické revoluci: zkušenosti ukazují, že míra vědecké a technické tvořivosti nemusí odpovídat počtu obyvatelstva a že nástup k vědeckotechnické revoluci je možný i s omezenou vlastní surovinovou základnou. Nicméně nebude-li hospodářská integrace socialistické soustavy postupovat rychle kupředu, nebude naše země stačit vyrovnávat krok s technicky nejpokročilejšími zeměmi, opírajícími se o širokou mezinárodní základnu.
Řešení by bylo třeba hledat ve vědecké dynamické orientaci, jež by využila příznivých momentů v našem postavení:
a) v maximálním rozvinutí spolupráce (specializace) v socialistické soustavě, pokud jde o techniku masové produkce;
b) v orientaci na vysoce kvalifikovanou práci s velkým podílem tvůrčích a duševních prvků (což ostatně odpovídá jak předpokladům založeným v naší tradici, tak i všeobecnému přesunu těžiště do oblasti intelektuální činnosti), aby se mohly plně uplatnit um, dovednost a kulturně technická vyspělost našich pracujících, které při extenzívní orientaci zůstávají ležet ladem.[35]
Zvlášť složitá je otázka strategie, příp. taktiky vědy a výzkumu v malé vyspělé zemi, neboť disponujeme omezenými prostředky, jež nedovolují pokrýt celý prostor činnosti soudobé vědy. Pro mnohé poznatky vědy v posledních desetiletích je charakteristická velká složitost, komplexnost a náročnost celého intelektuálního procesu, který předcházel jejich vzniku, takže dnes už nelze vždy tvrdit, že rozhodovala přímá objednávka výroby. Naopak, stále větší množství podnětů vychází z potřeb vědeckého poznání samého, z jeho systémových o vazeb, metodologických syntéz, interdisciplinárních souvislostí atd. Soudobá »věda o vědě« dokazuje, že badatelský výzkum poroste s předstihem a že na jeho úrovni bude stále více záviset akceschopnost celé vědeckovýzkumné základny. Jestliže v letech 1953-1959 dosahoval podíl základního výzkumu v USA 8,5 %, nyní už se blíží 12 %. Z tohoto hlediska bude namístě počítat pro budoucno s podstatným zvýšením podílu badatelského výzkumu (který u nás dnes činí kolem 9 % a spíš klesá.) a s jeho soustředěním do perspektivních oblastí vědeckotechnické revoluce (pružně volených i s přihlédnutím k talentům a tradicím). V těchto zdrojích vlastní iniciativy by našel oporu aplikovaný výzkum, který ovšem v současné době nemůže u nás postupovat samostatně na široké frontě, protože by zbytečně duplikoval a tříštil zkoumání; jeho hlavní funkcí musí být zajistit rychlé využití, tvůrčí uplatnění světové vědy a techniky a soustředit vlastní síly jen na úseky, kde máme nejlepší podmínky. V tom smyslu by ovšem bylo nutno stanovit nosné obory, na něž bude soustředěna pozornost, a úseky, které nebudou samostatně rozvíjeny a kde bude pokrok zabezpečován jinými cestami.
Jako potíž vystoupí přitom:
a) nedostatečná kvalifikace v aplikovaném výzkumu a vývoji (podle průzkumů ÚKLKS vysokoškolsky připravované kádry mnohem více využívají zahraničních pramenů);
b) silně poddimenzovaný informační aparát (VTEI), který početně zabírá pouze 2,6 % vědeckovýzkumné základny, kdežto podle světových srovnání by mohl v budoucnu být až dvojnásobný a nadto vybaven moderními informačními aparaturami; životním požadavkem pro celou naši vědu a techniku je mít neustále běžný přehled o posledním stavu světové vědy;
c) nedostatečné využívání zahraničních licencí, které by mohly v mnoha směrech rychle posunout technickou úroveň naší výroby.[36]
Tato orientace by umožnila mnohem účelněji prosazovat i aktivní licenční politiku, poradenskou službu atd. s vysokým ekonomickým efektem.[37]
Za určitých okolností by se naše země mohla stát v řadě oborů arzenálem vědeckotechnického pokroku, laboratoří, zkušebnou, prototypovou a racionalizační dílnou, .právě tak jako zásobárnou sociálních, kulturních a humanitních hodnot (jejíchž potřeba ve světě prudce stoupá), především pro socialistickou soustavu.