ODDÍL PRVNÍ - ZBOŽÍ, PENÍZE, KAPITÁL

KAPITOLA PRVNÍ. ZBOŽÍ

3. HODNOTA SMĚNNÁ

Velikost hodnoty zboží je vždy určována pracovní dobou společensky nutnou k jeho zhotovení; ale vyjadřována je způsobem, který tomu neodpovídá. Neříkáme: »Tento kabát má hodnotu čtyřiceti pracovních hodin«, nýbrž říkáme: »Má stejnou hodnotu jako dvacet loket plátna nebo 10 gramů zlata.«

Vezmeme-li kabát sám o sobě, není ještě zbožím. Zbožím se stává, teprve když jej chceme směnit. Hodnotu zboží nelze proto poznat, neporovnáme-li ji s hodnotou jiného zboží, za které chceme toto zboží směnit. Velikost hodnoty zboží je sice určována množstvím práce společensky nutné k jeho zhotovení; avšak vyjádřena je svým poměrem k velikosti hodnoty jednoho nebo více druhů zboží, to jest svým směnným poměrem. Buržoasní ekonomie však vychází často z toho, že velikost hodnoty zboží je určována jeho směnným poměrem.

Nesmyslnost tohoto názoru ukážeme na příkladu. Vezměme homoli cukru. Její váha je předem dána, avšak vyjádřit ji můžeme jen srovnáním s váhou jiného tělesa, na přiklad s váhou železa. Homoli cukru položíme na jednu misku váhy a na druhou misku položíme příslušný počet kusů železa, z nichž každý má určitou váhu, kterou nazýváme na příklad librou. Podle počtu kusů železa poznáme váhu cukru; bylo by však pošetilostí, kdybychom se domnívali, že cukr váží na příklad deset liber proto; že jsme na druhou misku vah položili deset jednolibrových závaží. Naopak, deset takových závaží jsme museli položit na misku proto, že cukr váží deset liber. Zde je podstata otázky zcela jasná. Avšak podobně je tomu i s velikostí hodnoty a s formou hodnoty.

Vyjádření váhy tělesa se v mnohém podobá vyjádření hodnoty zboží, t. j. formě, v níž je velikost hodnoty vyjádřena. Homole cukru váží deset liber; přesně řečeno, rozvedeme-li náš příklad dále, to vlastně znamená, že homole cukru je stejně těžká jako deset uvedených kusů železa. Podobně můžeme říci o kabátu, že má stejnou hodnotu jako na příklad dvacet loket plátna.

Železo a cukr bychom nemohli jako tělesa uvádět ve vzájemný vztah, kdyby neměly společnou přírodní vlastnost; kdyby neměly tíži. Podobně bychom nemohli uvádět kabát a plátno jako zboží do vzájemného vztahu, kdyby neměly společnou společenskou vlastnost: kdyby nebyly produkty lidské práce vůbec, kdyby nebyly hodnotami.

Železo a cukr mají v první rovnici dvě různé úlohy: homole cukru je stejně těžká jako deset liber železa. Cukr zde vystupuje jako cukr, avšak železo nevystupuje jako železo; železo je zde ztělesněním tíže, je jevovou formou tíže. V této rovnici neabstrahujeme od zvláštních tělesných vlastností cukru, nýbrž od tělesných vlastností železa.

Podobně je tomu i v rovnici 1 kabát = 20 loket plátna.

Jak kabát, tak plátno jsou zbožím; jsou tedy užitnými hodnotami i hodnotami. Avšak ve formě hodnoty, ve směnném poměru, vystupuje jako užitná hodnota jen kabát; naproti tomu plátno vystupuje jen jako jevová forma hodnoty.

Váhu cukru můžeme zjistit nejen pomocí železného závaží, nýbrž i pomocí měděných, olověných nebo jiných závaží. Podobně můžeme vyjádřit hodnotu kabátu nejen pomocí plátna, nýbrž i pomocí každého jiného zboží. V rovnici 1 kabát = 20 loket plátna abstrahujeme proto zcela od naturální formy plátna; jak jsme již řekli, plátno vystupuje v tomto poměru jen jako hodnota, jako ztělesnění lidské práce vůbec. Plátno se stává jevovou formou hodnoty kabátu v protikladu k tělu kabátu. Protiklad mezi užitnou hodnotou a hodnotou zboží, který je uvnitř kabátu, jako i uvnitř, každého jiného zboží, se odráží ve výrazu hodnoty; v tomto výrazu tělesná forma kabátu jako takového vyjadřuje jen užitnou hodnotu a tělesná forma zboží plátno vyjadřuje jen hodnotu zboží, je formou hodnoty.

Nicméně však užitná hodnota zboží, v němž se vyjadřuje hodnota druhého zboží a jež nazývá Marx ekvivalentem^[10], není lhostejná. Oboje zboží se musí od sebe lišit. Rovnice 1 kabát = 1 kabátu je nesmyslná.

Hodnotu kabátu můžeme vyjadřovat nejen v plátně, nýbrž i v každém jiném odlišném zboží. Rovnici však můžeme také obrátit a hodnotu plátna i každého jiného zboží můžeme vyjádřit v kabátech. Můžeme sestavit rovnici:

Můžeme však rovnici obrátit a říci:

Mohlo by se zdát, že obě rovnice říkají totéž; ano, obě říkají totéž, avšak chápeme-li je pouze jako matematické rovnice. Jako rozdílné formy, v nichž je vyjádřena hodnota, se však liší svým logickým i historickým významem.

V počátcích zbožní výroby byly výrobky směňovány jen tu a tam, příležitostně a nahodile.

Pro toto období je příznačná prostá rovnice hodnoty; jedno zboží bylo kladeno do určitého poměru jen k jednomu jinému zboží, na příklad 1 bronzové kladivo = 20 librám kamenné soli. Tuto formu nazývá Marx prostou čili jednotlivou formou hodnoty. Jakmile se však produkt práce na příklad dobytek, nesměňuje za jiné produkty práce již výjimečně, nýbrž pravidelně, dostává výraz hodnoty formu první rovnice z obou právě uvedených; tedy na příklad:

Tuto formu hodnoty, pro niž najdeme příklady ještě u Homéra, nazývá Marx úplnou čili rozvinutou formou hodnoty.

Avšak zbožní výroba se rozvíjí ještě dále. Vzrůstá počet produktů práce, které se vyrábějí pro směnu, to jest jako zboží, a pravidelná směna se rozšiřuje na stále větší počet rozličného zboží. Pravidelně se nyní nesměňuje jen dobytek, nýbrž i meče, opasky, poháry atd. Nejběžnější zboží, na př. dobytek, se stává zbožím, v němž jsou nejčastěji vyjadřovány hodnoty zboží, až nakonec se stává jediným zbožím, jež má tuto funkci. Tím bylo dosaženo bodu, kdy vstupuje v platnost druhý ze vzorců, jež jsme uvedli, to jest všeobecná forma hodnoty.

Zkoumejme nyní ekvivalentní formu v této rovnici blíže. Víme již, že ekvivalentní forma představuje ztělesnění lidské práce vůbec. Avšak v předcházejících formách výrazu vystupovalo takto to či ono zboží jen příležitostně a dočasně. V rovnici 1 kabát = 20 loktům plátna je plátno ovšem jen formou, v níž je vyjádřena hodnota. Avšak porovnáme-li 20 loket plátna s 1 měřicí pšenice nebo zase s kabátem, pak vystupuje jako ztělesnění lidské práce vůbec pšenice nebo kabát, zatím co plátno zde figuruje, jako hodnota užitná. U všeobecné formy hodnoty je tomu jinak. Ekvivalentem je nyní jen jedno, jediné zboží, které je všeobecným ekvivalentem. Tento ekvivalent, podobně jako všechny ostatní druhy zboží, měl a i nadále má užitnou hodnotu i hodnotu. Avšak všechny ostatní druhy zboží proti němu zdánlivě stojí pouze jako užitné hodnoty; ekvivalent zde stojí sám jako všeobecná a jediná jevová forma hodnoty, jako všeobecné společenské ztělesnění lidské práce vůbec. Je nyní jediným zbožím, jež lze bezprostředně směnit za všechna ostatní zboží, a proto je také každý přijímá. Na druhé straně tím všechna ostatní zboží ztrácejí způsobilost a možnost, aby byla mezi sebou bezprostředně směňována. Každá směna dvou druhů zboží se nyní musí uskutečňovat prostřednictvím všeobecného ekvivalentu, v němž se zrcadlí všechny ostatní hodnoty zboží.