(číslování neodpovídá tištěné předloze kvůli chybám)
[1] K. Marx-B. Engels, Vybrané spisy, sv. I, SNPL 1954, str. 85-86.
[2] Lépe by bylo říci: byly opět komunistické. Původně totiž byla domácnost Indiánů komunistická, a tudíž i ulovená zvěř se rozdělovala podle komunistických zásad.
[3] »Forma práce, při níž se mnoho osob plánovitě a společně účastní téhož pracovního procesu nebo různých, ale spolu souvisících pracovních procesů, se nazývá kooperace.« (K. Marx. Kapitál, sv. I. SNPL 1954, str. 350.) O deset stránek dále Marx říká v poznámce: »Linquet ve své „Théorie des Lois Civiles” nazývá. možná odůvodněně, lov první formou kooperace a lov na lidi (válku) první formou lovu.« (Tamtéž, str. 360.)
[4] Řada skutečností dokazuje, že zbožní výroba se začala rozvíjet skutečně podobným způsobem, jak to budeme dále popisovat. Nebylo to ovšem tak jednoduché, jak to zde podáváme, avšak úkolem našeho výkladu není podat dějiny zbožní výroby, nýbrž ukázat její zvláštní charakteristické vlastnosti, jež nejlépe poznáme, porovnáme-li zbožní výrobu s jinými výrobními způsoby.
[5] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 90.
[6] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 55.
[7] K. Marx, Kapitál, díl I. SNPL 1954, str. 60.
[8] K. Marx, Kapitál, díl I. SNPL 1954. str. 100.
[9] K. Marx, Kapitál, díl I. SNPL 1954. str. 56.
[10] Z latinského aequus - rovný, stejný, a valere - platit; mít hodnotu.
[11] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 105.
[12] K tomuto výkladu připojuje Marx zajímavou poznámku o utopii, která ještě dnes straší v mnohých hlavách. »Otázka. proč peníze nepředstavují bezprostředně pracovní dobu samu, proč na př. papírová peněžní známka nepředstavuje x pracovních hodin, se prostě redukuje na otázku, proč se na základě zbožní výroby musí produkty práce stávat zbožím, protože forma vlastní zbožím předpokládá nutnost jejích rozdvojení na zboží a peněžní zboží; anebo na otázku, proč soukromou prácí nelze pokládat za bezprostředně společenskou práci. t. j. za její vlastní protiklad. Na jiném místě jsem podrobně probral mělký utopismus takových návrhů jako „pracovní peníze” na základě zbožní výroby.« (Karel Marx: »Zur Kritik etc.«. str. 61 a násl. [K. Marx: »Ke kritice atd.«. str. 64 a nás1.]) »Zde ještě jen poznamenávám. že na př. Owenovy „pracovní peníze” mají s „penězi” tak málo společného, jako na př. lístek do divadla. Owen předpokládá bezprostředně zespolečenštěnou práci. t. j. formu výroby diametrálně protikladnou zbožní výrobě. Pracovní stvrzenka jen zjišťuje individuální podíl výrobcův na společné práci a jeho individuální nárok na část společného výrobku, určenou ke spotřebě. Ale Owena ani nenapadlo, aby předpokládal zbožní výrobu a zároveň aby se snažil odstranit její nezbytné podmínky nějakými kejklemi s penězi.« (K. Marx, Kapitál. díl I, SNPL 1954, str. 112.)
[13] Volají-li dnes, kdy hodnota zlata a stříbra tak nesmírně kolísá, němečtí agrárníci po bimetalismu, dokazuje to jen jejich nevědomost, ne-li něco horšího. Téměř všechny státy, jež neprodělávají finanční bankrot, přešly již ke zlaté měně, nebo o to usilují. Ve Spojených státech jenom vliv majitelů stříbrných dolů udržuje ještě bimetalismus podle jména. Lze proto čekat další pokles ceny stříbra a státy, kde se přívržencům stříbra daří zabránit nebo oddálit zavedení zlaté měny, budou muset - až k tomu budou přece donuceny - dohánět to, co nyní zameškaly; zlato budou muset nakupovat dráže a stříbro prodávat levněji, než jak by to bylo možné nyní. Kdyby Německo přešlo k bimetalismu, měli by z toho největší výhodu ti, kteří se za vlády zlaté měny zadlužili, a potom by mohli splácet dluhy ve stříbře. Většinu těchto dlouhodobých dluhů tvoří dluhy hypotekární. Tím se vysvětlují snahy agrárníků.
[14] Hodnota peněžních zásob (minci a slitků) v drahých kovech v zemích s novodobým výrobním způsobem byla odhadnuta takto: 1831 zlato 2.232.000,000 marek, stříbro 8.280,000.000 marek; 1880 zlato 13.170,000.000 marek, stříbro 8.406,000.000 marek. Zlato je dnes tedy nesporně převládajícím peněžním zbožím
[15] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954. str. 133.
[16] Asignáty - papírové peníze s nuceným oběhem; ve Francii měly formu poukázek na výnos z národního majetku. (Pozn. překl.)
[17] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 186.
[18] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 190.
[19] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 196.
[20] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 197.
[21] Tamtéž, str. 201.
[22] Tato i dále uvedená čísla jsou ovšem zcela libovolná a byla zvolena pro větší názornost. Zdálo by se, že se to rozumí samo sebou. Avšak někteří z těch, kdo psali o »Kapitálu«, líčí věci tak, jako by Marx příklady zmíněného druhu uváděl jako fakta. K jakým závěrům mohou takto vykladači »Kapitálu« dojít, je patrno z tohoto přikladu: v 57. svazku ročenky »Preussische Jahrhbücher«. vydávané panem von Treitschkem, uveřejnil jistý pan dr. R. Stegeman mělkostmi oplývající článek o »ekonomickém světovém názoru Karla Marxe«. Bezprostředně po tom, když vylíčil »princip hodnoty« jako základní Marxův požadavek, říká (str. 227): »Marx tvrdí, že lidská společnost by potřebovala k výrobě nutných životních prostředků pro každého pouze 6 hodin práce denně, kdyby totiž každý pracoval, a to přiměřeně svým silám.« O tom všem není v »Kapitálu« ani slova. Kdyby měl pan Stegeman méně fantasie a více pozornosti, byl by se na str. 238 prvního dílu »Kapitálu« dočetl, že Marx vypočítal nutnou práci, kterou musel v šedesátých letech přadlák v určité přádelně skutečně vykonat, na základě údajů, které mu poskytl jeden manchesterský továrník. Marx při tom došel k závěru, že při desetihodinové pracovní době činila nutná pracovní doba přadláka necelé čtyři hodiny a nadbytečná pracovní doba, během níž přadlák vyráběl nadhodnotu, činila něco přes šest hodin. Později uvidíme, že pracovní doba nutná k udržení dělníka je veličina značně proměnlivá.
[23] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 228.
[24] Předpokládáme při tom, že zkrácením pracovní doby ze 12 na 11 hodin se sníží o 1/12 i pracovní výkon. Ve skutečností k tomu však nedochází. Zkrácení pracovní doby bývá zpravidla provázeno zvýšenými nároky na energii, zručnost, vytrvalost, pozornost a vědomosti - zkrátka na dělníkovy pracovní schopnosti. Někdy proto může dojít i k tomu, že za kratší pracovní dobu dělník vyrobí více než dříve, kdy byla pracovní doba delší. Avšak s touto stránkou zkracování pracovní doby se zde zabývat nebudeme a pro jednoduchost k ni nebudeme přihlížet.
[25] K. Marx, Kapitál, díl III, část 1. SNPL 1955, str. 161, 179-180
[26] Monopolem se působení zákona hodnoty neruší, nýbrž jen pozměňuje. Marx o tom říká: »Kdyby konečně vyrovnávání nadhodnoty na průměrný zisk narazilo v různých výrobních sférách na překážku v podobě umělých nebo přirozených monopolů, a zejména v monopolů pozemkového vlastnictví, takže by ,byla možná monopolní cena, která by stoupla nad výrobní cenu a nad hodnotu zboží, na něž monopol působí, nebyly by tím hranice dané hodnotou zboží zrušeny. Monopolní cena určitého zboží by jen přenesla část zisku výrobců ostatního zboží na zboží s monopolní cenou.« (Kapitál, díl III, část 2, SNPL 1956, str. 409 –410.) Tak je tomu za imperialismu, jehož ekonomickou podstatou je vláda monopolů. (Pozn. překl.)
[27] V roce 1883 bylo při rakouské parlamentní anketě o postavení dělnictva zjištěno, že v různých brněnských přádelnách se pracovalo nepřetržitě od sobotního rána až do nedělního rána. Tento pěkný zvyk není bohužel omezen jen na Brno a jen na přádelny.
[28] Angličtí dělníci - a jiní ovšem také - umějí velmi dobře zesměšňovat přesnost, s níž kapitalista bdí nad tím, aby mu dělník neodejmul nic z pracovního dne, který koupil pro sebe. Tak na přiklad vyprávějí o jednom majiteli lomu: při předčasné explosi nálože v lomu byl dělník vržen do vzduchu, avšak náhodou dopadl na zem, aniž utrpěl úraz. Při výplatě mu podnikatel strhl ze mzdy dobu, kterou strávil ve vzduchu a tudíž nepracoval. K něčemu podobnému mělo skutečně dojít při stavbě crotonského vodovodu ve státě New York. Při stavbě bylo třeba prokopat se kopcem. Po explosi náloží vznikaly v tunelu škodlivé plyny, jež dělníky často omámily a na jistou dobu (určitou část hodiny) je učinily práce neschopnými. Tato doba jim byla ze mzdy strhávána. V curyšském kantonu strhával továrník, který byl horlivým ctitelem ženského pohlaví, svým dělnicím ze mzdy za dobu, kterou s ním strávily v jeho kanceláři.
[29] Marx cituje jedno místo z článku dr. Richardsona, uveřejněného v »Social Science Review« z roku 1863. V článku se říká: »v Marylebone (v jedné z největších londýnských čtvrtí) umírá 31 kovářů z 2000 ročně, čili o 11 více, než činí průměrná úmrtnost dospělých mužů v Anglii. Zaměstnání, jež je skoro instinktivním uměním člověka, samo o sobě bez hany, se stává při nadměrné práci pro člověka zhoubným. Muže tolikrát denně uhodit perlíkem, udělat tolik a tolik kroků, tolikrát nadechnout, vykonat tolik a tolik práce a bude žít průměrně, řekněme, 50 let. Je nucen tolikrát víc uhodit, o tolik víc kroků udělat, o tolik vícekrát nadechnout, a to všechno dohromady zvýší výdaje jeho životních sil o čtvrtinu. Kovář se o to pokusí, a výsledek je, že za určitou dobu udělá skutečně o čtvrtinu víc práce a umírá ve věku 37 let místo 50 let.« (K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 275-276.)
[30] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 322.
[31] K. Marx, Kapitál. díl I. SNPL 1954. str. 19.
[32] Manchesteriánství - hnutí anglických továrníků za svobodu obchodu, jež se stavělo proti požadavkům dělníků za zkrácení pracovního dne. (Pozn.překl.)
[33] Podrobněji a se zvláštním zřetelem k novějšímu vývoji jsem o tomto thematu pojednal v brožuře: »Der Arbeiterschutz, besonders die internationale Arbeiterschutzgesetzgebung und der Achtstundentag«. [Ochrana dělníků, zvláště mezinárodní zákonodárství na ochranu dělníků a osmihodinový den, Norimberk 1890.]
[34] Viz K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 287.
[35] Vzhledem k nutnosti rozšířit platnost pracovního zákonodárství na domácký průmysl uvádíme ze zmíněného anglického zákona z roku 1878 nejdůležitější předpisy o domáckém průmyslu:
»Kde jsou osoby zaměstnány doma, to jest v soukromém domě, světnici nebo místnosti, která sice slouží jako obydlí, avšak vzhledem k pracovní činností, která se v ní odehrává, spadá pod působnost tohoto zákona jako továrna nebo dílna, a v niž se na podporu výrobní činnosti neužívá ani páry, ani vody, ani jiné mechanické sily a v niž používané osoby jsou výhradně příslušníky tamtéž bydlící rodiny - tam všude nemají platnost již uvedená ustanovení zákona o zaměstnávání dětí, mladistvých osob nebo žen a na jejich místě dlužno dbát těchto pravidel.« - Po této definici pracoviště v domáckém průmyslu jsou uvedeny předpisy, které se na ně vztahují. Vyjímáme z nich tyto:
Pracovní doba mladistvých osob (ve věku od 14 do 18 let) nemá začínat před šestou hodinou ranní a končit po deváté hodině večerní (v sobotu ve čtyři hodiny odpoledne).
Každé mladistvé osobě má být v této době vyhrazena přestávka k jídlu atd., trvající alespoň 41/2 hodiny (v sobotu 21/2 hodiny).
Pracovní doba dětí (od 10 do 14 let) začíná v šest hodin ráno a končí v jednu hodinu odpoledne, anebo začíná v jednu hodinu odpoledne a končí v osm hodin večer (v sobotu ve čtyři hodiny odpoledne). Dítě nemá být nepřetržitě zaměstnáno déle než 5 hodin a má mu být povolena vždy nejméně půlhodinová přestávka.
Děti mladší 14 let nesmějí pracovat v továrnách vůbec, u děti ve věku od 14 do 16 let nesmí činit doba školního vyučování a pracovní doba v továrně dohromady víc než jedenáct hodin denně.
[36] Zdá se, že z celého zákona byla dosud nejvíce uplatňována tato doložka.
[37] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 327.
[38] K. Marx, Bída filosofie, Svoboda 1948, str. 102.
[39] K. Marx:, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 347.
[40] K. Marx, Kapitál. Díl I, SNPL 1954, str. 359.
[41] Pan Gustav Gross je jedním z nemnohých, kteří pochopili význam těchto kapitol. Viz dr. G. Gross, Karel Marx, Leipzig 1885, str. 82.
[42] K. Marx, Bída filosofie, Svoboda 1950, str. 119.
[43] Slovo manufaktura je odvozeno z latinských slov manus (ruka) a factus (hotový, zhotovený). Jedním z nejdůležitějších výrobních odvětví, jichž se manufaktura zmocnila, bylo zpracovávání vláknitých hmot jako vlny, bavlny atd. Proto se ještě i dnes často nazývají textilní továrny manufakturami, i když nepatři do oblasti manufaktury, ale, do oblasti velkého průmyslu založeného na strojové výrobě; jindy se rozumí manufakturou přímo textilní průmysl. Takové použití je nesprávné.
[44] A. Smith, Bohatství národů. kap. I. České vydání se připravuje.
[45] Tabulku, kterou uvádíme, sestavil Babbage (On the Economy of Machinery and Manufacture, Londýn 1835, XXIV a str. 408); tabulka velmi dobře znázorňuje hierarchické rozčlenění jednotlivých mezd a technickou nutnost, aby při každé operaci byl příslušný počet dělníků a aby se dodržovala průměrná společensky nutná pracovní doba. Tabulka znázorňuje poměry v malé anglické manufaktuře špendlíků na počátku našeho století.
[46] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 395.
[47] Tamtéž, str. 396.
[48] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 399-400.
[49] Na otázku “Co je to vynalézt?« odpovídá Goethe výstižně: “Dokončit hledání«. (Kniha o vynálezech.)
[50] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 403.
[51] Tamtéž, str. 398.
[52] Tamtéž, str. 399.
[53] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 400.
[54] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 407.
[55] Tamtéž, str. 409.
[56] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 410.
[57] »The Industry of Nations«, Londýn 1855, sv. II, str. 239, z téhož spisu cituje Marx větu o vynalezení soustruhového suportu: »Jakkoli jednoduchý a na první pohled bezvýznamný se zdá tento přídavek k soustruhu, přesto soudíme, že lze bez přehánění říci, že jeho vliv na zdokonalování a rozšíření strojů byl stejně velký jako vliv zdokonalení provedených Wattem na parním stroji samém.« (»Kapitál«, díl I, SNPL 1954, str. 411.)
[58] K. Marx, Kapitál. díl I, SNPL 1954, str. 412.
[59] K tomu poznamenává Engels, editor 3. a 4. vydání »Kapitálu«: »Jedna koňská síla se rovná síle 33.000 librostop za minutu, t. j. síle, která zvedne 33.000 liber za minutu do výše 1 stopy (anglické) nebo 1 libru do výše 33.000 stop. To je koňská síla, o které se zde nahoře mluví.« (K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 415.)
[60] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 42l.
[61] Tamtéž, str. 42l.
[62] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 426-427.
[63] K. Marx, Kapitál. díl I, SNPL 1954, str. 435-436.
[64] Tamtéž, str. 437.
[65] K. Marx, Kapitál. díl I, SNPL 1954, str. 445.
[66] Tamtéž, str. 445.
[67] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 447.
[68] Tamtéž, str. 448.
[69] K. Marx, Bída filosofie, Svoboda 1950, str. 117.
[70] K. Marx, Kapitál. díl I, SNPL 1954, str. 452-453.
[71] K. Marx, Kapitál, díl 1. SNPL 1904, str. 459.
[72] Tamtéž, str. 459-460.
[73] K. Marx, Kapitál, díl I. SNPL 1954, str. 464.
[74] Profesor dr. J. Lehr, Vierteljahresschrift für Volkswirtschaft, roč. 23, sv. 2, str. 114.
[75] Sozialismus und kapitalistische Gesellschaftsordnung, Stuttgart 1892, str. 258.
[76] Růst výroby předpokládá ovšem i příslušné rozšíření odbytišť. O tomto svrchovaně důležitém činiteli zde však ještě blíže pojednávat nemůžeme.
[77] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 473.
[78] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 481.
[79] K. Marx, Kapitál. díl
I, SNPL 1954, str. 491-492.
Před několika lety vyšla řada částečně velmi cenných šetření o strašlivé
bídě domáckého průmyslu v Německu. Tomu kdo se chce o tom poučit zevrubněji,
doporučujeme zejména spis dr. Emanuela Saxe, Die Hausindustrie in Thüringen
[Domácký průmysl v Durinsku].
[80] K. Marx, Kapitál, díl I. SNPL 1954, str. 499.
[81] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954. str. 514.
[82] K. Marx, Kapitál. díl I, SNPL 1954, str. 518.
[83] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 499.
[84] Tamtéž, str. 520.
[85] K. Marx, Kapitál, díl I. SNPL 1954, str. 554.
[86] Tamtéž, str. 554.
[87] K. Marx, Kapitál, díl I. SNPL 1954, str. 558-559.
[88] K. Marx - B. Engels, Vybrané spisy, sv. I, SNPL 1954, str. 76.
[89] Cena práce mohla zároveň také klesnout; to by však nebylo způsobeno zkrácením pracovní doby, ale větší nabídkou pracovních sil a podobnými jevy, jimiž se zde nebudeme zabývat. Při tomto zkoumáni je třeba mít neustále na paměti, že nám jde zatím o podstatu kapitalistického výrobního způsobu, a nikoli o jeho celkový obraz.
[90] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1934, str. 583.
[91] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 589.
[92] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 611.
[93] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 619.
[94] J. W. Goethe, Faust, Výbor z díla I, Svoboda 1949, str. 74.
[95] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 637.
[96] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 646.
[97] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 653.
[98] Tamtéž, str. 653.
[99] Tamtéž, str. 653.
[100] Tamtéž, str. 654-655.
[101] Marx říká: »A tak když průmysl prochází ve svém cyklu fázi krise, projevuje se všeobecný pokles cen zboží jako vzestup relativní hodnoty peněz, a když prochází fázi prosperity, projevuje se všeobecný vzestup cen zboží jako relativní pokles hodnoty peněz. Tak zvaná currency-school (kvantitativní škola) Z toho vyvozuje. že za vysokých cen obíhá příliš málo peněz, za nízkých cen příliš mnoho peněz. Její nevědomost a úplné opomíjení faktů má důstojnou obdobu v ekonomech, kteří tyto jevy akumulace vykládají tak, že jednou je příliš málo námezdních dělníků a po druhé příliš mnoho.« (K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1904, str. 654.)
[102] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 658.
[103] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 664.
[104] Tamtéž, str. 664-665.
[105] Dr. Stegemann, s nímž jsme se seznámili již v druhém oddílu k této větě s hrůzou poznamenává: »Marx se nijak nerozpakuje (!) prohlašovat, že brzo dojde k všeobecné krisi.« (Preussiche Jahrbücher, LVII, str. 227.) Marx mluví na zmíněném místě o »výkyvech periodického cyklu, jimž probíhá moderní průmysl, a o jejich vyvrcholeni — všeobecné krisi«. Jasněji to snad nelze říci. To však učenému panu doktorovi nijak nebrání, aby krisi, o níž se zde mluví, nepojímal jako revoluci. Podobná »nedopatření«, abychom se vyjadřovali parlamentárně, ovšem vždy na podporu názorů vzbuzujících hrůzu, se přihodila četným »vědcům«, kteří Marxe četli nebo také, nečetli — a přitom ho citovali.
[106] Poslechněme si na př. Roschera: »představme si rybářský národ bez soukromého vlastnictví půdy a kapitálu, jehož příslušnici jsou nazí, bydlí v jeskyních a živí se mořskými rybami, jež zůstaly při odlivu v pobřežních kalužinách a jež chytají holýma rukama. Dejme tomu, že všichni dělníci jsou si zde rovni a každý z nich denně chytí a spotřebuje 3 ryby. Některý chytrý člověk nyní omezí na 100 dní svou spotřebu jen na 2 ryby denně a takto nashromážděné zásoby ryb použije k tomu, že 50 dní bude vynakládat svou pracovní sílu na zhotovení člunu a rybářské sítě. S pomocí tohoto, kapitálu ulovil pak 30 ryb denně«. (Grundzüge der Nationalökonomie [Základy národní ekonomie], Stuttgart 1874, I, str. 423.) K podobným shnilým rybám se uchylují všechny tyto pohádky o vzniku kapitálu.
[107] K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 791-792.
[108] Iluse, které se tito pánové pokoušejí vzbuzovat, jsou vyvráceny v koloniích, které mají panenskou půdu a byly kolonisovány přistěhovalci. Nalézáme tu naprostou svobodu pracovní smlouvy, dělník tu vlastni svůj produkt, výtěžek své práce, nacházíme zde vůbec poměry, jež naši ekonomové označují za poměry kapitalistického výrobního způsobu. Avšak podivuhodným způsobem přestává být v těchto poměrech kapitál kapitálem!
V takových koloniích je ještě nadbytek volné, každému dostupné půdy.
Každý pracovník zde může zpravidla vyrábět samostatně, není nucen prodávat svou pracovní sílu. Následkem toho každý raději pracuje pro sebe než pro druhé. Peníze, životní prostředky, stroje a ostatní výrobní prostředky tím přestávají být kapitálem, nezhodnocují se. Proto ekonomové, kteří v kapitalistických zemích deklamují o posvátnosti vlastnictví a o svobodě pracovní smlouvy, žádají, aby v mladých koloniích byli dělníci vyloučeni z vlastnictví půdy a aby bylo podporováno jejich přistěhovalectví státem nebo dokonce na útraty dělníků dříve přistěhovalých; činí tak proto, aby se tam dařilo kapitálu: jinými slovy žádají násilné odloučení dělníka od výrobních a životních prostředků a umělé vytvářeni přebytečného dělnického obyvatelstva, ve skutečnosti nesvobodného, ale nuceného prodávat svou pracovní sílu. A kde je dělnická třída povolná, zejména jde-li o méně vyspělé místní obyvatelstvo, k níž si to lze dovolit, vyhlašuje se nezastřená nucená práce, otroctví.
»Tytéž zájmy, které nutí ekonoma, sykofanta kapitálu, k tomu, aby v mateřské zemi theoreticky odůvodňoval totožnost kapitalistického výrobního způsobu s jeho pravým opakem, tytéž zájmy ho ženou zde „to make a clean breast of it” (k tomu, aby ulevil svému svědomí) a aby hlasitě vyhlásil protikladnost obou výrobních způsobů.« (K. Marx, Kapitál, díl I, SNPL 1954, str. 805).
[109] B. Engels, Anti-Dühring, Svoboda 1952, str. 244.
[110] V. I. Lenin, Spisy, sv. 28, SNPL 1954, str. 272.