Připomeňme si koloběhy zboží, které jsme zkoumali v předchozím oddílu: obilí - peníze - kabát - peníze - vína - peníze - uhlí atd. Tyto koloběhy dávají pohyb také penězům; však u peněz nejde a koloběh. Peníze, které pocházejí od rolníka, se od něho čím dále tím více vzdalují. »Formou pohybu, kterou dává penězům bezprostředně oběh zboží, je tedy jejich ustavičné vzdalování se od výchozího bodu, jejich přecházení z rukou jednoho majitele zboží do rukou druhého, čili jejich oběh.«[15]
Oběh peněz je následkem koloběhu zboží, a nikoli jeho příčinou, jak se má často za to. Při prostém oběhu zboží, který jsme dosud zkoumali, kdy ještě nelze mluvit a pravidelném obchodu a překupnictví, je zboží jako užitná hodnota vyloučena ihned při první přeměně; vchází do spotřeby a nová užitná hodnota, avšak stejná hodnota zboží nastupuje v koloběhu na jeho místo. V koloběhu obilí - peníze - kabát - mizí obilí z oběhu již při první přeměně formy obilí - peníze, a tomu, kdo prodává obilí, se vrací stejná hodnota, avšak odlišná užitná hodnota; za peníze dostává kabát. Peníze jako oběživa nevypadávají z oběhu, nýbrž ustavičně se v jeho sféře potulují.
Zůstává nyní otázka, kolik peněz zbožní oběh vyžaduje. Víme již, že každé zboží je porovnávána s určitým množstvím peněz, a že tudíž jeho cena je určována dříve, než přijde do styku se skutečnými penězi. Proto se předpokládá, že dříve, než jsou určeny jednotlivé ceny každého zboží a úhrn cen všeho zboží, je dána hodnota zlata. Úhrn cen zboží je určité pomyslné množství zlata. Má-li zboží obíhat, musí zde být možnost, aby pomyslné množství zlata se stala skutečným. Množství obíhajícího zlata je tedy určována úhrnem cen obíhajícího zboží. (Je třeba mít na zřeteli, že se zde ještě stále pohybujeme ve sféře prostého zbožního oběhu, kde ještě nejsou známy úvěrové peníze, vyrovnávání plateb atd.) Při stálých cenách kolísá úhrn cen s celkovým množstvím obíhajícího zboží; je-li množství zboží stálé, kolísá zároveň s cenami tohoto zboží. Při tom je lhostejné, bylo-li toto kolísání vyvoláno kolísáním tržních cen nebo změnou v hodnotě zlata nebo zboží; nezáleží ani na tam, týká-li se tato kolísání cen všeho zboží nebo jen některých druhů zboží.
Avšak prodeje zboží spolu vždy nesouvisí, ani se neuskutečňují současně.
Vraťme se opět k našemu dřívějšímu příkladu. Máme řadu přeměn formy: 5 hektolitrů obilí - 30 marek - 1 kabát - 30 marek - 4 litry vína - 30 marek - 20 centů uhlí - 30 marek. Úhrn cen všeho svedeného zboží činí 120 marek; avšak k tomu, aby k těmto čtyřem prodejům došlo, stačilo 30 marek, které si čtyřikrát vyměnily místo, vykonaly tedy po sobě čtyři obraty. Předpokládejme, že ke všem uvedeným prodejům došlo během jednoho dne.
Množství peněz, které fungovalo během jednoho dne jako oběživo v určité sféře oběhu, tudíž činí 120/4 = 30 marek. Obecně to lze vyjádřit také takto: úhrn cen zboží / počet obratu stejnojmenných penízů = množství peněz fungujících jako oběživo za určitý časový úsek.
Doba oběhu rozličných penízů v jedné zemi je ovšem rozdílná; jeden peníz může po celá léta ležet v truhlici, druhý může vykonat za den i třicet obratů. Avšak průměrná rychlost jejich oběhu je přece určitá veličina.
Rychlost oběhu peněz je podmíněna rychlostí zbožního oběhu. Čím rychleji mizí zboží z oběhu, aby bylo spotřebováno, a čím rychleji je nahrazováno novým zbožím, tím rychlejší je i oběh peněz. Čím pomalejší je zbožní oběh, tím pomalejší je oběh peněz a tím méně peněz lze vidět. Lidé, jejichž zrak ulpívá jen na povrchu věcí, se pak domnívají, že je příliš málo peněz a že jejich nedostatek způsobuje váznutí oběhu. I k tomu může sice dojít, avšak pro delší období to dnes téměř nepřichází v úvahu.