Viděli jsme řadu kombinaci podmíněných změnami v délce pracovního dne a v intensitě a produktivitě práce, jimž podléhá hodnota a cena pracovní síly a jejich poměr k nadhodnotě. Zároveň s tímto pohybem probíhá jiný pohyb, který se s ním střetává; dochází totiž ke změnám v množství životních prostředků, v nichž se realisuje cena pracovní síly. Všechny tyto změny mají za následek i změny v přeměněné formě ceny pracovní síly, změny ve mzdách. Mzda je tedy v každé zemi v neustálém pohybu a v různých dobách různá. Této časové rozdílnosti odpovídá rozdílnost prostorová. Každý ví,že v Americe jsou mzdy vyšší než v Německu a v Německu vyšší než v Polsku.
Srovnávání mezd různých národů není nijak lehké. »Při srovnávání mezd různých zemí,« říká Marx. »je tedy nutno přihlédnout ke všem momentům, které určují změny ve velikosti pracovní síly k ceně a rozsahu přirozených a historicky vyvinutých životních potřeb, k nákladům na dělníkovu výchovu k úloze práce žen a dětí, k produktivitě práce. k její extensivní a intensivní velikosti. I nejpovrchnější srovnání vyžaduje především. aby průměrná mzda v těchže oborech v různých zemích byla převedena na stejně dlouhý pracovní den. Po takovém vyrovnání denních mezd musí být časová mzda převedena na úkolovou mzdu, protože jen úkolová mzda skýtá měřítko jak pro produktivitu, tak pro intensitu práce.«[91]
Absolutní cena práce může být u některého národa poměrně vysoká, a přitom relativní mzda, t. j. cena práce ve srovnání s nadhodnotou nebo s hodnotou celkového výrobku, a reálná mzda, t. j. množství životních prostředků, jež může dělník za mzdu dostat. mohou být velmi nízké.
U národů s rozvinutým kapitalistickým výrobním způsobem je produktivita a intensita práce větší než tam, kde tento výrobní způsob zůstává ve svém rozvoji pozadu. Avšak na světovém trhu platí produktivnější národní práce jako intensivnější, jako práce tvořící větší hodnotu.
Dejme tomu, že v Rusku přadlák bavlny. špatně živený a nevyvinutý, vyčerpaný a pracující se špatnými stroji. spřede za hodinu průměrně jednu libru bavlny; Naproti tomu anglický přadlák spřede šest liber. Jedna libra ruské příze nebude mít proto na světovém trhu větší hodnotu než jedna libra příze anglické. Přadlákova práce v Anglii vyrobí proto za stejnou dobu větší hodnotu než přadlákova práce v Rusku. Hodnota jejího produktu za stejnou dobu je v Anglii ztělesněna ve větším množství zlata než v Rusku. Peněžní vyjádření mzdy může být tedy v kapitalisticky rozvinuté zemi vyšší než v zemi nerozvinuté, a přece cena práce v poměru k nadhodnotě zde může být mnohem nižší, protože hodnota celkového produktu je vyšší.
Avšak u zemí, kde je vyšší produktivita práce, mají nižší hodnotu i peníze. Cena pracovní síly může být tedy vyšší, avšak dělník si za vyšší mzdu nebude moci koupit víc životních prostředků.
Na velkých stavbách mimo Anglii, na příklad při stavbách železnic v Asii, byli angličtí podnikatelé nuceni zaměstnávat vedle levných domácích dělníků i drahé anglické dělníky. Zkušenosti při této a podobných příležitostech ukázaly, že zdánlivě nejdražší práce je ve skutečnosti nejlevnější, totiž v poměru k pracovnímu výkonu a k nadhodnotě.
Ruský průmysl při nejbídnějších mzdách a naprosto neomezeném vykořisťování práce jakž takž živoří jen díky ochranným clům. Nemůže konkurovat průmyslu anglickému, který vyrábí při poměrně vysokých mzdách a krátké pracovní době, při četných omezeních práce žen a dětí, zdravotních předpisech atd. Absolutní cena ruské práce, její peněžní vyjádření, je nízká. Její relativní cena v poměru k hodnotě jejího produktu na světovém trhu je vysoká.