2. VÝVOJ KSČ A KSČM PO ROCE 1989

Poznámky

1. Komunistická strana Slovenska byla vytvořena v březnu 1939 na bázi ilegálních struktur KSČ na Slovensku se souhlasem moskevského vedení KSČ a Komunistické internacionály. V letech 1939-44 působila v ilegalitě. Po vypuknutí SNP byla legalizována. V letech 1945-48 existovala jako formálně samostatná politická strana, její politická linie však byla zcela shodná s politikou KSČ. 28. 9. 1948 byla organizačně sloučena s KSČ a nadále zůstala její územní organizací na Slovensku. Viz Tomeš, J.: Slovník k politickým dějinám Československa 19 18-1992. Nakladatelství Budka, Praha 1994, str. 95-96.

2. K dění ve vedení KSČ koncem osmdesátých let blíže viz Otáhal, M.: Opozice, moc, společnost 1969/1989, Ústav pro soudobé dějiny, Maxdorf, Praha 1994, str. 88.

3. Typická je v tomto směru výzva Milouše Jakeše (z jeho slavného projevu z léta 1989 na Červeném Hrádku) k výraznější aktivitě nižších stranických orgánů a členů ZO strany, aby podpořili její protiopoziční politiku, aby vedení strany nebylo jako „kůl v plotě“.

4. Klub za socialistickou přestavbu — Obroda vznikl na přelomu let 1988-89. Sdružoval reformní komunisty - aktivisty z roku 1968. Obroda podle Milana Otáhala „na jedné straně podporovala snahy jiných nezávislých skupin o koordinaci, na straně druhé usilovala o navázání kontaktů s vedením KSČ a byla ochotna podporovat jeho reformní kroky, které směřovaly k odstranění krize a k demokratickému řešení problémů ...“. Otáhal, c. d., str. 67-68. Dále Otáhal mj. uvádí: „Některé akce Obrody přestože směřovaly přímo k členům KSČ, však vyvolávaly obavy stranických orgánů, které pochopily že bude nesnadné přeměnit Obrodu v jakéhosi trojského koně v opozičním hnutí, jak zamýšlely. Obávaly se i vlivu jejího programu na část společnosti ... Všechny pokusy o kontakty skončily neúspěšně, protože vedení KSČ nakonec pokládalo Obrodu za největšího konkurenta. Obavy funkcionářů KSČ, že by Obroda svým programem ovlivnila část obyvatelstva, zvláště inteligencí, se nesplnily, neboť návrat k roku 1968 již nepředstavoval pro občany východisko z krize. Její vliv zůstal omezen jen na úzkou vrstvu reformních komunistů, nepronikla ani mezi širší vrstvy vyloučených komunistů, ani mezi obyvatelstvo.“ Tamtéž, str. 68.

5. Otáhal, M.:, c. d., str. 98.

6. Prohlášení studentů pražských VŠ. In Otáhal, M., Sládek, Z. (ed.): Deset pražských dnů. Academia, Praha 1990, str. 32.

7. Ostré odsouzení zásahu v „Prohlášení předsednictva a sekretariátu ÚV ČSS, klubu poslanců ČSS ve Federálním shromáždění a ČNR a redakce Svobodného slova a redakce Ahoje na sobotu k událostem 17. listopadu“ z 19. 11. a „Stanovisko předsednictva MěV ČSL v Praze k zásahu proti pokojné studentské demonstraci dne 17. listopadu z 19. 11.“ postavilo tyto dvě strany fakticky na stranu protikomunistické opozice. Plné znění viz Otáhal, Sládek (ed.), c. d., str. 43-45.

8. Blíže viz Provolání Občanského fóra o jeho ustavení a jeho požadavcích. In Otáhal, Sládek (ed.), c. d., str. 47-48.

9. Otáhal, M.: Opozice, moc, společnost, str. 101.

10. Srov. Otáhal, c. d., str. 110.

11. Miloš Jakeš o tom ve svých pamětech píše: „Během úterý 21. 11. dopoledne mi sdělil L. Adamec, že za ním přišli představitelé opozice, jejichž mluvčím byl Kocáb. Vzal jsem na vědomí, že je přijme. O výsledku jednání informoval předsednictvo ÚV KSČ a rozhořčeně prohlásit že již s nimi jednat nebude. Požadovali mimo jiné záruku, že nebude vyhlášen výjimečný stav. To samo svědčilo jak o jejich cílech, tak i obavách.“ Jakeš, M.: Dva roky generálním tajemníkem. Regulus, Praha 1996, str. 112.

12. Stenografický záznam z mimořádných zasedání UV KSČ 24. a 26. listopadu vyšel pod názvem Poslední hurá, Cesty, Praha 1992.

13. Otáhal, c. d., str. 112.

14. Usnesení ÚV KSČ z mimořádného zasedání ÚV KSČ dne 24. 11. 1989. In Poslední hurá, str. 146.

15. Tamtéž.

16. Poslední hurá, str. 156.

17. Usnesení mimořádného zasedání ústředního výboru KSČ konaného dne 26. listopadu 1989. In Poslední hurá, str. 226.

18. Praktiky KSČ pro boj s Občanským fórem. Instrukce řadovým členům KSČ a ZO KSČ. In Otáhal, Sládek (ed.), str. 499.

19. Zpráva ÚV KSČ o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ. In Dokumenty 18. sjezdu Komunistické strany Československa (interní materiál KSČ). Praha 1990, str. 27.

20. Adamec však byl v tu dobu v Moskvě.

21. Zeman, P.: 3. prosince 1989. Vláda 15:5. In Proměny politického systému v Československu na přelomu let 1989/1990, Nadace Heinricha Bölla, Praha 1995, str. 119.

22. Kofroň, V.: Úterý 5. prosince 1989. Adamcův návrat z Moskvy. In Proměny politického systému v Československu na přelomu let 1989/1990, Nadace Heinricha Bölla, Praha 1995, str. 120.

23. Zeman, P.: Sobota 9. prosince 1989. Dosažení konsensu. In Proměny politického systému v Československu na přelomu let 1 989/1990, Nadace Heinricha Bölla, Praha 1995, str. 120.

24. O problematických okolnostech jmenování V. Komárka do vlády národního porozumění, kterého nejprve odmítli komunisté s poukazem na jeho doporučení od OF, blíže viz Burian, M.: Prognostici v takzvané sametové revoluci. Soudobé dějiny 3-4/1997, str. 504.

25. Kofroň, V: Neděle 10. prosince 1989 — Vláda národního porozumění. In Proměny politické ho systému v Československu na přelomu let 1989/1990, Nadace Heinricha Bölla, Praha 1995, str. 126-127.

26. Je pravdou, že komunisté k použití ozbrojené síly nesáhli, ačkoliv část vedení k němu byla ochotna a zřejmě by určitý počet milicionářů, policistů a vojáků pro provedení násilné akce byli schopni získat.

27. Otáhal, M., cd., str. 123.

28. Spektrum 90. Nově vzniklé společenské zájmové a profesní organizace, hnutí, sdružení, spolky. Spektrum, Praha 1990, str. 18.

29. Zpráva ÚV KSČ o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ. In Dokumenty 18. Sjezdu Komunistické strany Československa (interní materiál KSČ). Praha 1990, str. 29-30.

30. Olzog, G., Liese, H. J.: Die politischen Parteien in Deutschland. 22. Auflage. Olzog Verlag, München 1993, str. 185-186.

31. Benda, L.: Systém politických stran v Maďarské republice. Politologický časopis 4/1998, str. 367. Delegáti, kteří s rozpuštěním Maďarské socialistické dělnické strany nesouhlasili, založili vlastní, ortodoxně-komunistickou stranu, pro niž převzali původní název.

32. Blíže viz Dančák, B.: Konstituování stranického systému v Polsku v letech 1989-1991. Politologicky časopis 1/1997, str. 58.

33. Blíže viz Burian, M.: Prognostici v takzvané sametové revoluci. Soudobé dějiny 3-4/1997, str. 496-498.

34. Např. O. Krejčí tvrdí, že na sjezdu byli „všichni protagonisté normalizace vylučováni ze strany což samo o sobě je samozřejmě nesmysl, ale událo se to. Jinými slovy, zde jednoznačně stála široká stranická veřejnost proti stranickému vedení. Chtěla něco jiného, než se stalo v Čechách, to je nesporné. Ale nechtěla to, co bylo před 17 listopadem.“ In Proměny politického systému v Československu na přelomu let 1989/1990, Nadace Heinricha Bölla, Praha 1995, str. 17.

35. Na základě ústavního zákona č. 183/1989 Sb., o volbě nových poslanců zákonodárných sborů, který mj. stanovil, že uprázdní-li se funkce poslance FS, doplňovací volby se napříště nekonají a FS samo doplní počet svých členů vlastní volbou.

36. Zpráva ÚV KSČ o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ. In Dokumenty 18. sjezdu Komunistické strany Československa (interní materiál KSČ). Praha 1990, str. 28.

37. 10. 3. 1990 se konaly okresní konference KSČ.

38. Zpráva ÚV KSČ o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ. In Dokumenty 18. sjezdu Komunistické strany Československa (interní materiál KSČ). Praha 1990, str. 31.

39. Názory na připravované volby do Federálního shromáždění. In IVVM: Závěrečná zpráva z výzkumu 90 — 7. Aktuální otázky veřejného mínění Únor 1990 (odpovědný řešitel Jiří Šubrt). Praha 1990, str. 12

40. Co si lidé myslí o KSČ. In IVVM: Závěrečná zpráva z výzkumu 90 — 11. Aktuální otázky veřejného mínění. Duben 1990 (odpovědný řešitel Jiří Šubrt). Praha 1990, str. 18.

41. Komunistická strana Československa: Za spokojený život všech, kteří chtějí poctivě pracovat. In Jak a koho volit, Spektrum, Praha 1990, str. 55.

42. Na Slovensku získala KSS 13,81% do SL FS, 13,43% do SN FS a 13,35% do SNR.

43. Československé demokratické fórum. In Jak a koho volit?, Praha 1990, s. 65.

44. ČSSD se však nacházela v procesu sporů mezi Battěkovým a Klabanovým, resp. Horákovým křídlem, jehož důsledkem byla kandidatura Battěkových stoupenců pod hlavičkou OK

45. Zeman, M.: Stát v poznané pravdě. Lidové noviny 4. 5. 1990, str. 1.

46. Úvodní slovo Jiřího Machalíka ke zprávě Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy o činnosti od ustavujícího sjezdu KSČM do 1. sjezdu KSČM. In Dokumenty 1. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy (interní materiál KSČM), str. 11.

47. Tamtéž, str. 10.

48. Sviták mj. uvedl: „Soudruzi a soudružky, komunisty a sociální demokraty dělilo mnoho problémů v minulosti, ale dnes je spojuje jistota. že musí čelit pokusům o restauraci staromódního kapitalismu minulého věku ... Na cestě k moderní, české a evropské levici se musíme lépe poznat v diskusích a programových cílech, abychom se mohli v příštích volbách setkat jako zájmové společenství, jež znemožní restauraci kapitalismu a uvede do vedoucích státních funkcí socialisty, kteří vědí, že zájmy demokracie a socialismu budou v Československé republice totožné.“ Blíže viz Telegram zaslaný delegátům 1. sjezdu KSČM prof. Ivanem Svitákem. In Dokumenty 1. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy (interní materiál KSČM), str. 11.

49. Program Komunistické strany Čech a Moravy. In Dokumenty 1. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy (interní materiál KSČM), str. 16.

50. Usnesení 1. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy. In Dokumenty 1. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy (interní materiál KSČM), str. 37.

51. Zástupci Komunistické strany Čech a Moravy do Rady federace. In Dokumenty 1. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy (interní materiál KSČM), str. 42.

52. Organizační řád Komunistické strany Československa (Federace KSČM a KSS-SDĽ). In Dokumenty 18. sjezdu Komunistické strany Československa (interní materiál KSČS), str. 86.

53. Již před 18. sjezdem na 6. zasedání UV KSČS požádalo uvolnění z funkce předsedy Ladislav Adamec a řízením strany byl do tohoto sjezdu pověřen V. Mohorita.

54. Usnesení 18. sjezdu Komunistické strany Československa. In Dokumenty 18. sjezdu Komunistické strany Československa (interní materiál KSČS), str. 92.

55. Programová deklarace Komunistické strany Československa (Federace KSČM a KSS-SDĽ). In Dokumenty 18. sjezdu Komunistické strany Československa (interní materiál KSČS), str. 80.

56. Cigánek, F.: Kronika demokratického parlamentu, Praha 1992, str. 147.

57. Na tomto sjezdu, konaném ve dnech 14.— 15. prosince 1991 v Trenčíně, tehdejší předseda SDĽ Peter Weiss mj. uvedl: „Dalším významným rozhodnutím je vystoupení SDĽ z federace s KSČM. Není nutné tajit, že to souvisí nejen s novou právní situací Vzhledem k odlišnosti podmínek, jiné hodnocení situace i subjektivní příčiny se KSČM a SDĽ jednoduše vyvinuly ve strany jiného typu ... Jednoduše každá z těchto dvou do této doby partnerských stran si vybrala svoji cestu. Pravda, je třeba říci, že politické odlišnosti, ze kterých vyplývá i změna prostoru pro spolupráci, nemohou vymazat ty obyčejné lidské kontakty. které se v průběhu dvou let vytvořily a bylo by nesmyslem je uměle přetrhat.“ Weiss, R: Za ľavicovú volbu pre Slovensko. In Dokumenty prvého zjazdu SDĽ (interní materiál SDĽ), str. 14. Viz též Rezolúcia prvého zjazdu SDĽ k otázke Federácie KSČM a SDĽ a k budúcnosti vzťahu medzi KSČM a SDL Tamtéž, str. 38.

58. Zpráva ÚV KSČM o činnosti strany od 1. sjezdu KSČM. In Dokumenty II. sjezd KSČM (interní materiál KSČM), str. 8.

59. M. Kraus se výrazným způsobem zasadil o vyhrocení situace uvnitř KSČM zveřejněním svého postoje v Rudém právu z 2. 8. 1991.

60. Vilhelm, P.: Proč KSČM nemění svůj název?, Naše pravda 5/1991, str. 1.

61. Bílek, A., Kubát, Č.: Co se děje ve straně, Naše pravda 7 1/1991, str. 2.

62. Blíže o podmínkách a zabezpečení vnitrostranického referenda viz Deset otázek o referendu, Naše pravda 77/1991, str. I a 8.

63. Zpráva o činnosti ÚV KSČM o činnosti strany od I. sjezdu KSČM. In Dokumenty II. sjezdu KSČM (interní materiál KSČM), str. 18.

64. Tento sjezd byla svolán na základě potřeb vyplývajících ze zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, z něhož pro KSČM (stejně jako pro ostatní strany a hnutí) vyplynula povinnost uvést svůj organizační řád, další směrnice a činnost do souladu s tímto zákonem. Blíže viz Neformální mimořádný sjezd KSČM: Sebevědomě vstříc volbám, Naše pravda 10/1992, str. 1 a 8.

65. Král, M: Hovoříme s Lotarem Indruchem — Cíl: akční sjednocení levice, Naše pravda 48/1991, str. 1.

66. V rámci Levicového sdružení ČSFR došlo v první polovině roku 1991 i ke kontaktům hnutí Demokratická levice s Demokratickou levicí v KSČM. Jak však uvedl Indruch, „v celostátním výboru Demokratické levice se nám nelíbila forma a způsob jednání a vystupování představitelů bývalé DL v KSČM. Jsme totiž toho názoru, že problémy každé organizace by se měly řešit uvnitř této organizace a osočování, atakování, přesvědčování jiných o jedinečnosti a absolutnosti hlásané pravdy jsou nebezpečné pro celé levicové hnutí u nás. “Král, M.: Náš rozhovor s ing. Lotarem Indruchem: Co je Hnutí demokratická levice?, Naše pravda 8 1/1991, str. 4.

67. Tamtéž.

68. Zpráva z operativního sociologického průzkumu 02-92 „Názory členů KSČM a sympatizujících na přípravu voleb“ (interní materiál KSČM).

69. Dohoda o koalici Levý blok.

70. Na činnosti Rady Levého bloku se začali již před volbami 1992 podílet vedle členů KSČM a DL ČSFR i zástupci Mladé levice, Demokratické strany práce (ti za to byli po volbách vedením DSP ostře kritizováni), Demokratického svazu Romů, Levicových klubů žen, Politické strany žen a matek Československa, Levé alternativy, Hnutí za mír a lidská práva, Shromáždění politických stran, hnutí a sdružení — sociálně levicové orientace, Hnutí za sociální spravedlnost a lásku k bližnímu a nezávislé osobnosti levice Ivan Sviták, Egon Bondy a další. Blíže viz Indruch, L.: Levý blok — alternativa budoucnosti. In Pro tuto zemi“ (propagační materiál Levého bloku pro volby 1992), str. 14.

71. Za Levý blok skutečně kandidovaly i některé nezávislé osobnosti z levicové scény nebo členové jiných levicových subjektů, mj. již zmiňovaný Ivan Sviták nebo člen Levé alternativy Vratislav Votava.

72. Dohoda o koalici Levý blok.

73. Závěrečná zpráva z operativního průzkumu 03-92 „Názory členů KSČM a sympatizujících na volby a volební kampaň.‘ (interní materiál KSCM).

74. Zpráva o činnosti ÚV KSČM o činnosti strany od 1. sjezdu KSČM. In Dokumenty If sjezdu KSČM (interní materiál KSČM), str. 20.

75. Levý blok — KSČM a DL ČSFR (volební program 1992).

76. Votava, V.: Věřím v budoucnost levice, Naše pravda 59/1992, str. 1-2.

77. J. Svoboda si nepřestává šlapat na jazyk, Naše pravda 20/1993, str. 1.

78. Indruch, L., c. d., str. 14.

79. Levý blok je širší. Naše pravda 74/1992, str. I.

80. M. Taraba se v polistopadovém období postupně angažoval v Demokratickém fóru komunistů, Demokratické straně práce, Demokratické levici ČSFR a ve Straně demokratické levice.

81. Sviták, I.: Filozofe Demokratické levice (Bilance k 17. listopadu). In Z podvědomí do vědomí. Sborník příspěvků z programové konference Demokratické levice (interní materiál Demokratické levice, listopad 1992), str. 8. Na této programové konferenci DL však zazněly i odlišné názory. Např. E. Holečková uvedla: „V nejnovějším čísle Naší pravdy píše pan Sviták ve svém Poučení pro levici: ‚V evropských postkomunistických zemích neexistuje jiná alternativa levice než jakási její sociáldemokratizace.‘ S tím nemohu souhlasit a nejsem sama. ... kdyby tato jako sociáldemokratizovaná levice vyhrála volby, myslíte, že by měla odvahu začít budovat sociálně spravedlivou společnost, já musím říci komunismus, i když to slovo není dnes v módě ... Kdo z vás si myslí, že je spravedlivé, když jeden člověk vlastní továrnu s 50 dělníky, jimž dá slušný plat a k vánocům navíc kolekci čokoládových figurek na stromeček, ale sám má stokrát víc? ... Já vidím cestu v tom, aby obchod, dílna, továrna atd patřily buď státu, nebo těm, kdo tam pracují, ale všem, kdo tam pracují, ať je to jeden, dva či padesát lidí. Je desetičlenná výrobna, prosím, ať patří těm deseti — mistrovi, osmi dělníkům a jedné uklizečce. Tedy princip družstev (včetně jednočlenných, tedy soukromníků). Všechna čest pluralitě vlastnictví, ale kromě státního a tohoto družstevního bych jiné nepovolila. Vlastnictví soukromé totiž vede k vytváření vrstvy bohatých a chudých, což je nespravedlivé a žádný spravedlivý sociální řád se tak vybudovat nedá.“ Holečková, E.: Hnutí za spravedlivou společnost a lásku k bližnímu. Tamtéž, str. 44-45.

82. Zpráva o činnosti ÚV KSČM o činnosti strany od 1. sjezdu KSČM. In Dokumenty II. sjezdu KSČM (interní materiál KSČM), str. 25.

83. Tamtéž.

84. 5% dotázaných se deklarovalo jako příznivci platformy Jiřího Svobody, 5% jako příznivci „Demokratické platformy“, 8% jako příznivci platformy Levý blok, 1% jako příznivci platformy Naší pravdy, 4% jako příznivci sociálně demokratické platformy, 5% jako příznivci blíže nespecifikované levicové platformy a 41% respondentů se deklarovalo jako příznivci platformy, kterou definovali buď výčtem zásad či okruhem věcí, kterými by se měla zabývat, či značně originálně. Blíže viz Zpráva z operativního sociologického šetření 07-92 „ Názory členů a sympatizujících na některé otázky činnosti KSČM“ (interní materiál KSČM).

85. Přesto však v „magnetofonovém poselství“ delegátům sjezdu uvedl, že uzavření koalice Levý blok znamenalo výraz prolomení ostré dělící linie mezi tzv. komunistickou a nekomunistickou či mezi demokratickou a nedemokratickou levicí a dále pak spojení čtyř základních proudů. Socialistického, který je přibližně reprezentován právě Demokratickou levicí ČSFR, neokomunistického, který je výrazem programu KSČM, křesťansko-sociálního, a dále pak toho, který je vyjádřen v Národním hnutí za mír a lidská práva. Magnetofonový záznam závěrečného slova Jiřího Svobody Dokumenty II. sjezd KSČM (interní materiál KSČM), str. 35-36.

86. Spor, který však byl v jistém směru typický pro všechny politické subjekty, propukl i mezi poslanci za Levý blok v ČNR a poslanci LB ve FS, kteří se v souvislosti s rozpadem československé federace „obávali o svoji budoucnost“.

87. V Deklaraci názorového proudu KSČM „Za socialismus“ bylo mj. uvedeno: „Vycházíme z pokrokových tradic a pozitivních výsledků komunistického hnutí u nás a ve světě. Teoreticky navazujeme na marxismus, marxismus-leninismus a zobecnění zkušeností mezinárodního dělnického a komunistického hnutí V současnosti však usilujeme o tvorbu soudobé teorie vědeckého socialismu v nových sociálně ekonomických a mezinárodněpolitických podmínkách konce XX. a počátku XXI. století ... Oceňujeme úspěchy socialistické výstavby Čínské lidové republiky, Korejské lidově demokratické republiky, Vietnamské socialistické republiky a Kubánské republiky, jakož i úsilí dalších zemí při budování sociálně spravedlivé společnosti.“ Deklarace názorového proudu KSČM „Za socialismus“, Naše pravda 4/1993, str. 4.

88. Svoboda uvedl, že aktivita tohoto druhu znejasnila obraz KSČM, a vyslovil požadavek, aby se strana jednoznačně a tvrdě oddělila od všech, kteří představují v jakékoli podobě politiku odplaty. Zároveň dodal, že je naprosto nutné a neodkladné, aby byl tento proces zahájen v celé straně. Z tiskových konferencí Levého bloku: Nadstranický, nebo stranický prezident?, Naše pravda 4/1993, str. 3.

89. Svoboda, J.: Strana na rozcestí, Naše pravda 9/1993, str. 2.

90. Miroslav Ransdorf pracoval před listopadem v Prognostickém ústavu AV a jeho podpis je připojen i pod „Provoláním vědeckých pracovníků a studentů k akademické obci a československé veřejnosti v souvislosti s událostmi 17. listopadu“ z 19. 11. 1989, v němž je ostře odsouzen zásah na Národní třídě. Srov. Burian, M.: Prognostici v takzvané sametové revoluci. Soudobé dějiny 3-4/1997, str. 496. Plný text viz Otáhal, Sládek, c. d., str. 46-47.

91. Zpráva ÚV KSČM o vývoji ve straně a společnosti od II. sjezdu KSČM do III. sjezdu KSČM. In Dokumenty III. sjezdu KSČM (interní materiál KSČM), str. 7.

92. Srovnej např. Ransdorf, M.: Nesvoboda pod Svobodou, Naše pravda 12/1993, str. 1.

93. Demokratické fórum komunistů, Akademický klub DFK: Znovu autoritářské praktiky? (poziční materiál DFK z roku 1993).

94. Zpráva ÚV KSČM o vývoji ve straně a společnosti od II. sjezdu KSČM do III. sjezdu KSČM. In Dokumenty III. sjezdu KSČM (interní materiál KSČM), str. 8.

95. Protokol XXVI. sjezdu ČSSD (interní materiál ČSSD), str. 134. Další delegát V. Žalud na sjezdu uvedl: „Jestliže pro první příčku nejsilnější strany potřebujeme 30-40% voličů, pro porovnání SPD jich má 46%, pak nevystačíme s prostorem levice, ale musíme se rozmáchnout od středu, převálcováním Občanského hnutí a Liberálně sociální unie, až po krajní levici. Náš historický, i když velice nesnadný úkol nás čeká poté, co se KSČM rozdělí na dvě části. Štěpánova komunistická strana postupně vymře, ale se Svobodovou stranou demokratického socialismu se budeme muset stejně tvrdě a efektivně utkat jako s Klausovou ODS. Jinak nás vytlačí z levice do středu, kde nás houf malých straniček dorazí Tak by skončila ČSSD v případě, že byste všichni podpořili rakovnické křídlo, z nichž pro mnohé je strana žebříčkem pro dosažení osobních cílů.“ Tamtéž, str. 143.

96. Tamtéž, str. 184.

97. Klanica, Z.: Musíme se rozhodnout, Naše pravda 11/1993, str. 3.

98. Předložené závěry komise byly následující:

Všechny okresní organizace strany se přihlásily ke kladenskému programu a požadovaly jeho zachování v politice KSČM. Velká většina okresních organizací, základních článků i členů strany se vyjádřila pro zachování celistvosti a soudržnosti strany. Všechny okresní organizace měly zájem na zachování LB a jeho politiky. Pokud se týká názvu strany:

Ve Středočeském regionu se z 12 okresních organizací vyslovilo 5 pro zachování názvu strany, 6 pro změnu názvu a 1 pro zdvojený název strany.

V Jihočeském regionu se z 8 okresních organizací 6 vyslovilo pro změnu názvu strany a 2 pro zachování názvu.

V Západočeském regionu se z 10 okresních organizací vyslovilo 6 pro zachování názvu a 4 pro změnu názvu strany.

V Severočeském regionu se pro zachování názvu strany vyslovilo 7 okresních organizací, 3 pro změnu názvu.

Ve Východočeském regionu se z 11 okresních organizací 5 vyslovilo pro změnu názvu strany, 5 pro zachování názvu a 1 pro zdvojený název.

V Jihomoravském regionu se ze 14 okresních organizací 9 vyslovilo pro zachování názvu strany, 4 byly pro změnu a 1 se vyslovila pro možnost zdvojeného názvu.

V Severomoravském regionu se z 10 okresních konferencí 8 vyslovilo pro zachování názvu strany, 1 byla pro změnu a v 1 nebylo zaujato jednoznačné stanovisko.

Spolu s tímto závěrem vzala komise na vědomí, že v průběhu diskuse: část členů se vyslovila pro přejmenování strany, ale současně pro zachování kladenského programu, některé ZO KSČ odmítaly o změně názvu diskutovat, někteří členové konstatovali, že přijmou rozhodnutí sjezdu, řada z členů čeká na závěry sjezdu a podle toho rozhodnou o svém dalším členství, v řadě okresních organizací byly vysloveny kritické výhrady vůči činnosti předsedy strany a práci VV ÚV KSČM. Kritika byla projevena i vůči práci ÚV KSČM. Ve vnitrostranické diskusi nebyl (až na tři výjimky) projednáván návrh poslaneckého klubu na zdvojený název.

Všechny okresní organizace se vyslovily pro řešení úpravy stanov, konkrétní připomínky byly předány příslušné komisi ÚV KSČM. Zpráva Komise o vyhodnocení výsledků vnitrostranické diskuse. In Dokumenty III. sjezdu KSČM(interní materiál KSČM), str. 19.

99. J. Svoboda na poslední tiskové konferenci před sjezdem sdělil, že KSČM „není schopna se adaptovat na prostředí pluralitní demokracie a bude zapotřebí, aby došlo k rozdělení strany aby ti, kteří hledali svůj politický profit z politického života v jeho minulosti, vytvořili svou vlastní stranu ... V KSČM se prosazují procesy návratu, KSČM znovu získávají představitelé bývalých stranických aparátů ... Nechci v politice setrvávat a stát se profesionálním žvanilem... Nechat se deformovat tím, co si žádají sály, kde čeká publikum, kterému budu tu slibovat bezplatné školství, tu bezplatné zdravotnictví, tu stoprocentní zaměstnanost.“ J Svoboda nechce být profesionální žvanil, Naše pravda 26/1993, str. 4.

100. Usnesení III. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy. In Dokumenty III. sjezdu KSČM (interní materiál KSČM), str. 44.

101. Usnesení III. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy. In Dokumenty III. sjezdu KSČM (interní materiál KSČM), str. 44.

102. Názor L. Indrucha na danou věc viz Indruch, L.: Je nebo není legitimní Demokratická levice? Naše pravda 5/1994, str. 3, názor nového vedení SDL viz Novotná, M.: Zpráva o činnosti SDL od celostátního shromáždění DL 30. ledna 1993. In Dokumenty celostátního shromáždění delegátů Strany demokratické levice (interní materiál SDL, 1993), str. 3-5.

103. Program Strany demokratické levice. In Dokumenty celostátního shromáždění delegátů Strany demokratické levice (interní materiál SDL, 1993), str. 7.

104. O založení Levého bloku jako strany s individuálním členstvím uvažovala Ortmanova skupina již krátce po II. sjezdu, avšak předseda KSČM to odmítl. Srovnej Vystoupení s. Grebeníčka na 1. zasedání ÚV KSČM. In Dokumenty III. sjezdu KSČM (interní materiál KSČM), str 57.

105. Stanovisko VV ÚV KSČM, Naše pravda 29/1993, str. 3.

106. Stanovisko ke straně LB, Naše pravda 42/1993, str. 2.

107. Votava, V.: Zatěžkávací zkouška Levého bloku, Naše pravda 36/1993, str. 5.

108. V té době jím byl J. Mečl.

109. Stanovisko k situaci v Levém bloku, Naše pravda 3/1994, str. 3.

110. Prohlášení celostátního výboru Demokratické levice ČR, Zpravodaj. Občasník demokratické levice 1/1994, str 4.

111. Blíže viz Votava, V: Rada Levého bloku skončila — co dál? Naše pravda 21/ 1994, str 3.

112. Usnesení XXVII. sjezdu ČSSD. In Protokol XXVII. sjezdu ČSSD (interní materiál ČSSD), str. 170.

113. Poté, co se právní spor o „značku“ DL protahoval a L. Indruch v DL přestal vidět perspektivu, založil v roce 1995 Českomoravské hnutí občanské nespokojenosti (registrace MV 19. 6. 1995), jehož význam však zůstal marginální.

114. Štrait, J., Stuchlíková V. (eds.): KSČM v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, Praha, Klub poslanců KSČM v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, 1995, str. 3.

115. Zpráva ÚV KSČM IV. sjezdu KSČM o činnosti strany v období po III. sjezdu. In IV. sjezd KSČM (interní materiál KSČM), str. 52.

116. Ze zasedání ÚV KSČM. Naše Pravda 35/1995, str. 1.

117. ČSSD získala ve volbách do ČNR v roce 1992 6,53% a ve volbách do PS PČR v roce 1996 26,44% hlasů.

118. Zpráva ÚV KSČM o činnosti KSČM v období po IV sjezdu v Liberci (prosinec 1995 —prosinec 1999), str. 39.

119. Zpráva ÚV KSČM o činnosti KSČM v období po IV sjezdu v Liberci (prosinec 1995 —prosinec 1999, str. 47.

120. Sám Exner ovšem v rozhovoru pro Naši pravdu 49-50/1999 svoji charakteristiku coby „konzervativce“ popřel. Viz Václav Exner v rozhovoru pro Naši pravdu: Jako komunista se dívám kupředu a myslím na pokrok. Naše Pravda 49/50, str.1 a3.

121. Výsledky hlasování na V. sjezdu a na 1. zasedání ÚV KSČM jsou následující:

Volby místopředsedů na 1. zasedání ÚV KSČM

122. Úvodní vystoupení předsedy ÚV KSČM Miroslava Grebeníčka. In Haló noviny (příloha), 6. 12. 1999, str. 1.

123. Tamtéž.

124. Haló noviny 8. 12. 1999.