Mezi nabídkou a poptávkou po výrobních faktorech a po normálních statcích není ostrá hranice. (To odpovídá i zkušenostem z reálné ekonomiky.) Čím je náš pohled na výrobní faktory detailnější, čím více bude dezagregována rovina, ve které je budeme uvažovat, čím více půjde o jednotlivé vstupy do výroby, tím více pro ně bude platit to, co pro běžné statky. Uvažujeme-li je naopak v agregované rovině, pak budou do popředí vystupovat jejich vlastnosti jako výrobních faktorů (což se týká zejména otázek, jak vzniká a jak se mění jejich zásoba). Podívejme se tedy, jak vzniká přebytek na trhu statků.
Přeměna přebytku výrobce v přebytek spotřebitele:
Konečným (nebo alespoň relativně konečným) spotřebitelem statků jsou domácnosti. Dříve, než se jim dostane určitý statek na stůl (v případě potravin to platí doslova), vyrobí různé firmy mezistatky, kterými mezi sebou obchodují a které jsou nutné k výrobě finálního produktu:
V dolech se vytěží uhlí, uhlí se spálí v tepelné elektrárně a vyrobí se elektrická energie, elektrickou energii využije chemická továrna k výrobě dusíkatého hnojiva, dusíkatým hnojivem se pohnojí pole, na kterém se vypěstuje pšenice, pšenice se semele v mlýnu na mouku, z mouky se upečou rohlíky, rohlíky se dodají do krámku a teprve tam si je kupujeme jako finální spotřební statek. (Relativní konečnost spotřeby v tomto řetězci spočívá v tom, že horník, který rohlík sní, doplní zásoby své tělesné energie a sfárá do dolu, aby vytěžil uhlí...)
Na trhu uhlí vystupují na straně nabídky doly, na straně poptávky (jako spotřebitelé uhlí) tepelné elektrárny, na trhu elektrické energie vystupují na straně nabídky tepelné elektrárny, na straně poptávky kromě jiného i chemické továrny vyrábějící dusíkatá hnojiva, na trhu dusíkatých hnojiv vystupují na straně nabídky chemické továrny, na straně poptávky zemědělci, kteří pěstují mj. i pšenici, na trhu pšenice vystupují na straně nabídky zemědělci, na straně poptávky mj. i mlýny, na trhu mouky vystupují na straně nabídky mlýny, na straně poptávky pekárny, na trhu rohlíků vystupují na straně nabídky pekárny, na straně poptávky prodejci rohlíků, na dalším trhu rohlíků pak přímí prodejci vystupují na straně nabídky, na straně poptávky domácnosti. (V jedné takové domácnosti žije i horník, kterému manželka rohlík koupí ke snídani, vstupující na trh práce na straně nabídky, důl, který jej zaměstnává, pak na straně poptávky.)
Podívejme se nyní na situaci, kdy máme dvě skupiny výrobců (V1 a V2), kteří na sebe ve výrobním procesu navazují (V1 vyrábějí statek S1, V2 kupují na trhu statků statek S1 a vyrábějí z něj statek S2, který na trhu statků prodávají).
V2 vystupují na trhu statku S1 na straně poptávky jako spotřebitelé S1, titíž výrobci pak vystupují na trhu statku S2 na straně nabídky jako výrobci:
Trh statků S2:
Připomeňme si, že nabídková křivka S vyjadřuje mezní náklady (včetně nákladů obětované příležitosti) na výrobu poslední jednotky statku při určitém množství jeho produkce dodávaném na trh. Trojúhelník PS E P1 pak vyjadřuje přebytek výrobce (v našem případě výrobce statku S2), resp. přebytek, který vzniká dohromady všem výrobcům, pokud se na trhu vytvoří rovnovážná cena P1.
Podívejme se nyní blíže na úsečku AC, jejíž bod B leží na nabídkové křivce S. Výrobce (některý ze skupiny výrobců V2), který dodává tuto jednotku statku S2 na trh, by byl schopen a ochoten ji dodat i za cenu odpovídající úsečce BC. Pokryl by si přitom své náklady, včetně nákladů příležitosti. Dodává ji však za cenu P1 a tím mu vzniká určitý dodatečný zisk, který je vyjádřen úsečkou AB.
Předpokládejme, že výrobci V2 jsou jedinými odběrateli statku S1 od výrobců V1. Situaci, kdy vystupují na trhu statku S1 na straně poptávky vyjadřuje následující graf.
Trh statků S1:
Skupina výrobců V2 v tomto grafu stojí na straně poptávky, která je vyjádřená příslušnou poptávkovou křivkou D. Poptávková křivka ukazuje, za jakou cenu by byl schopen a ochoten koupit poslední jednotku statku S1 některý ze spotřebitelů tohoto statku (ten, který koupí právě tuto poslední jednotku). Jak velká je tato cena?
Připomeňme si předcházející graf. Zde přebytek výrobců V2 jako spotřebitelů ukazoval, že ten či onen výrobce by byl schopen a ochoten prodat statek S2 i za nižší cenu. Právě tak by byl ten či onen výrobce, který nyní vystupuje na trhu statku S1 jako spotřebitel, koupit statek i za cenu vyšší, a to právě o tolik vyšší, kolik byl jeho přebytek jako výrobce. Úsečce AB v předcházejícím grafu tak odpovídá úsečka KL v tomto grafu.
Dostáváme se tím k velmi důležitému závěru: Navazují-li dvě skupiny výrobců v procesu společenské výroby na sebe (a abstrahujeme-li od ostatních vstupů a výstupů jejich ekonomické činnosti), pak přebytek výrobců druhého statku (jako výrobců tohoto statku) odpovídá jejich přebytku spotřebitelů (jako spotřebitelů prvního statku). Jinými slovy - přebytek výrobců se "překlopí" do přebytku spotřebitelů.
(Grafy, které jsme použili, je nutné brát s určitou výhradou. Osa Q - množství jednoho a druhého statku - vyjadřuje v obou případech nesouměřitelné věci, množství jednoho i druhého statku je v naturálních jednotkách, např. tunách uhlí a MWh elektrické energie. Pokud bychom chtěli, aby cenová vyjádření i příslušné plochy přebytků korespondovaly, museli bychom dát do souladu příslušná množství statků podle technologických poměrů výroby. To pro účely výkladu obecné teorie není nutné.)
Reálná podoba poptávkové křivky:
Pokud má být přebytek spotřebitele konečný, musí se poptávková křivka protínat s osou P. Jaký bude její tvar v horní části? Ukažme si na konkrétních příkladech, o co v daném případě jde:
Příklad 1:
Dejme tomu, že obilí je jediným zdrojem obživy. Jeho užitečnost (alespoň v určitém intervalu) je proto obrovská. Bez něj by žádná domácnost nepřežila. Proto by domácnosti za tento statek byly ochotny obětovat cokoli. Může však být cena tohoto statku velmi velmi vysoká? Rozhodně ne. Při velmi vysokých cenách na něj domácnosti nebudou mít peníze. Byly by ochotny obilí koupit, ale nejsou schopny jej koupit. Působí zde bariéra jejich rozpočtového omezení.
(Co se v takovém případě může dít, je historicky vyzkoušeno. "Nemají chleba? Tak ať jedí koláče," poradila Rakušanka Pařížanům a poslední kapkou do poháru trpělivosti tak přispěla k výbuchu revoluce, který ji i s manželem přivedl pod gilotinu. - Řešení se v tomto případě našlo, ale platila pro něj již jiná pravidla než ta, která můžeme vyjádřit prostřednictvím D-S analýzy.)
Příklad 2:
Během 2. světové války Německo a země pod jeho okupační či protektorátní správou pociťovaly zoufalý nedostatek ropy a ropných produktů. Prakticky veškerá ropa, která se na území kontrolovaném Německem vytěžila, byla použita na válečné účely. Ceny benzínu se ovšem nevyšplhaly do nekonečné výše. Auta začala jezdit na bukové dřevo.
Co z těchto příkladů vyplývá? Reálná Poptávková křivka je křivkou, jejíž průběh v různých částech určován odlišnými faktory. Za běžných podmínek je vyjádřením preferencí spotřebitelů a její tvar lze odvodit prostřednictvím indiferenčních křivek. Při velmi vysokých cenách začíná působit:
Tak či onak můžeme říci, že při velmi vysokých cenách se poptávkové křivka zakřivuje směrem k ose P, stává se výrazně pružnou a protíná osu P.
Podobně i v dolní části je průběh Poptávkové křivky určován odlišnými faktory. Ukažme si to nejdříve na příkladu.
Příklad 3:
V 60. létech chtěli v SSSR ukázat, že jsou schopni učinit významný krok ke komunismu a začali dávat chléb zadarmo. Poptávka po chlebu začala neomezeně růst, lidé jím vykrmovali prasata. Tato situace se opakovala i v pozdějším období, kdy ceny chleba byly velmi nízké.
Mírnější variantou tohoto případu jsou nízké ceny soli, kterou lidé v zimních měsících využívali k posypávání chodníků, aby si ušetřili práce úklidem sněhu.
Zjišťujeme, že při velmi nízkých cenách (prakticky kteréhokoli statku) bude docházet k jeho využití na jiné účely, začne působit faktor možnosti jeho využití jako substitutu, poptávka po statku bude opět velmi pružná.
Jedná se o určitý standardní tvar poptávkové křivky. Tento tvar má většina poptávkových křivek "po většinu svého života", nebo v tomto tvaru alespoň začínala.
Poznámka:
Není těžké domyslet, že poptávkové křivky mohou mít i jiné tvary - např. schodovitý. Tak tomu bude v horní části, když budou výrazně příjmově odlišeny skupiny obyvatelstva, nebo v dolní části, pokud bude existovat více odlišných možností využití určitého statku jako substitutu (např. soli na solení, k posypu chodníků a k vytvoření zvláštní lázně v bazénu). Ale tyto tvary jsou již odvozeny od standardního tvaru (a pro každý konkrétní případ by je bylo možné sestavit)36).
Reálná podoba nabídkové křivky:
Rovněž v případě nabídkové křivky se zdá být z hlediska jejího celkového průběhu vhodnější, pokud budeme její tvar uvažovat v podobě, která vychází z následující úvahy: Výrobců, kteří jsou schopni a ochotni dodávat na trh určitý statek s nejnižšími náklady, bude určitý počet. V této části bude nabídková křivka výrazně pružná. Dříve nebo později (při vyšších hodnotách Q) pak bude přecházet do nepružné části. A to v důsledku kapacitních či zdrojových omezení (daných koneckonců přírodními podmínkami ekonomického procesu a omezeností našeho poznání, resp. technologií, které toto poznání využívají).
Při malých hodnotách Q je nabídková křivka velmi pružná (je poměrně hodně výrobců, kteří již nejsou schopni s náklady pod určitou hranici vyrábět), při velkých hodnotách Q se stává velmi nepružnou (naráží se na střednědobou bariéru kapacit a dlouhodobou bariéru přírodních zdrojů nutných k výrobě určitého statku). Jedná se o standardní tvar nabídkové křivky.
Standardní situace tržní rovnováhy:
Rovnováha v horním úseku nepružné části poptávkové křivky:
Rovnováha v dolním úseku nepružné části Poptávkové křivky:
V prvním případě se poptávková křivka a nabídková křivka protnou v horním úseku nepružné části poptávkové křivky, ve druhém případě dolním úseku nepružné části poptávkové křivky.
Přitom současně platí, že v prvním případě nabídková křivka protíná poptávkovou křivku svou nepružnou částí, ve druhém případě pak svou pružnou částí.
Jak je zřejmé z grafu i z logické úvahy, liší se obě situace poměrem mezi přebytkem výrobce a přebytkem spotřebitele, resp. mezi přebytkem toho, kdo stojí na straně nabídky, a toho, kdo stojí na straně poptávky. V prvním případě připadne rozhodující část přebytku tomu, kdo stojí na straně nabídky, ve druhém případě tomu, kdo stojí na straně nabídky.
První situace nastane, pokud zásoba spotřebitelů (resp. jimi poptávaných statků), kteří vytvářejí horní pružnou část poptávkové křivky, je větší než zásoba výrobců (resp. jimi nabízených statků), kteří vytvářejí dolní pružnou část nabídkové křivky. Tito výrobci ovšem nejsou sto uspokojit celou poptávku po daném statku. Lze zajistit ještě určité zvýšení nabízeného množství, ovšem při výrazně rostoucích nákladech. Cenu (jako průsečík poptávkové křivky a nabídkové křivky) nám vytvoří právě ti výrobci, kteří pracují s výrazně vyššími náklady. Pro rozhodující část výrobců to ovšem znamená, že dosahují značného přebytku výrobce. Proto je přebytek výrobce podstatně větší, než přebytek spotřebitele.
Druhá situace nastane, pokud zásoba spotřebitelů (resp. jimi poptávaných statků), kteří vytvářejí horní pružnou část poptávkové křivky, je menší než zásoba výrobců (resp. jimi nabízených statků), kteří vytvářejí dolní pružnou část nabídkové křivky. Při každé ceně v nepružné střední části poptávkové křivky je množství statků, které by mohli produkovat, větší než poptávka po těchto statcích. Tito výrobci si přitom vzájemně konkurují, takže nikdo z nich není schopen prodat svou produkci za cenu vyšší, než odpovídá průsečíku poptávkové křivky s nabídkovou křivkou v dolní části poptávkové křivky. Vzniká tak značný přebytek spotřebitele.
Jak si ukážeme vzápětí, jsou oba dva případy standardní. Standardní je rovněž přechod od první situace (kdy rovnováha vzniká v horním úseku nepružné části poptávkové křivky) k druhé situaci (kdy rovnováha vzniká v dolním úseku nepružné části poptávkové křivky). Vyskytují se (z důvodů, které rovněž vzápětí uvedeme) velmi často a v určité fázi vývoje vztahu mezi nabídkou a poptávkou po určitém statku prakticky vždy. (Někdy přetrvávají dlouhou dobu, někdy přecházejí v jiný stav.)
Původní příčinou vzniku přebytku spotřebitele či přebytku výrobce jsou inovace:
Příklad:
Inovace umožňuje buď snížení nákladů nebo zvýšení užitečného efektu (ten se ovšem může opět měnit ve snížení nákladů na jednotku užitečného efektu). V ekonomice se tato inovace ovšem šíří postupně. Umožňuje dočasný vznik "nízkonákladových" výrobců, zásoba jejichž produkce je omezena vzhledem k její celkové poptávce (v oblasti nepružného úseku poptávkové křivky). Čistý přebytek si tak po určitou dobu přisvojuje vlastník inovace, resp. ten, kdo danou inovací disponuje.
Jakmile se inovace rozšíří, zvětší se zásoba výrobců vytvářejících dolní pružnou část Nabídkové křivky a přebytek se přesune ve prospěch spotřebitelů.
Podívejme se nyní, co se odehrává, když někdo přijde s inovací, s novým statkem, jehož použití ve výrobě šetří náklady (případ, kdy inovace vede k dosažení nových užitků, lze odvodit z tohoto). Následuje vývoj, který má tyto fáze:
Posun nabídkové křivky (od S k S´) a bodu rovnováhy (od E k E´), přebytek výrobce se "vypařuje" (body 1 - 3):
Posun poptávkové křivky (od D k D´) s bodu rovnováhy (od E k E´), "vypařuje" se i přebytek spotřebitele (bod 4):
Poznámka:
Přesněji řečeno, "vypaří" se jen ta část přebytku spotřebitele, která spočívala ve využití konkurenční výhody vznikající spotřebou daného statku, tj. následným produktivním využitím toho, co spotřeba daného statku umožnila. Jakmile se rozšířilo využití aut, počítačů, mobilů apod. zanikla konkurenční výhoda spojená s možností lepších obchodních kontaktů, lepšího využití informací apod. To samozřejmě ještě neznamená, že zanikla ta část přebytku, která nám vznikem nových statků zlepšila kvalitu života. (Přece jen se něco mění k lepšímu...)
Pokud se v určité oblasti dlouhodobě nevyskytují inovace a nepůsobí faktor omezenosti přírodních vstupů, má vztah nabídky a poptávky po nějakém výrobku tendenci směřovat k následující podobě:
Zde je přebytek výrobce i spotřebitele malý (je dán rozdíly vyplývajícími z drobných inovací nebo přírodních daností).
Přebytek výrobce či spotřebitele se udržuje dlouhodobě jen v těch případech, kdy je omezen vstup do odvětví, a to:
Omezení vstupu do odvětví vytváří monopolní postavení. Každé monopolní postavení vyvolává svou existencí útok na monopol: Přebytek příjmu monopolu (oproti příjmu, který by dosahovali vzájemně si konkurující výrobci) je značný a představuje velkou motivaci pro ostatní výrobce. Začíná útok na monopol, snaha přijít s nějakou inovací, s produkcí, která by představovala alespoň částečný substitut apod.
Poznámka:
Všimněme si, že na jednotlivých trzích (statků, výrobních faktorů a kapitálovém trhu) můžeme rozlišit:
Spotřební příležitosti - spotřebitel má schopnost spotřebovat nějaký statek.
Příležitost zaměstnat jeden výrobní faktor druhým.
Investiční příležitost.
Na příslušných trzích pak existuje nabídka a poptávka:
na jedné straně prostředků spotřeby, výrobních faktorů jako prostředků výroby a investičních prostředků,
na druhé straně (a v opačném gardu) pak poptávka a nabídka spotřebních příležitostí, příležitostí zaměstnání jednoho výrobního faktoru druhým, investičních příležitostí.
V čem jsou jednotlivé případy navzájem shodné, jak jeden přechází v druhý a v čem se liší?
Jaký význam má tato dualita?
