Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie

Předmluva k desátému tisíci.

Průběhem čas stalo se nutným, tento spis, který původně tištěn byl nákladem pěti tisíc výtisků, vydati v ještě více svých otištěních. Přítomným otištěním dospívá náklad jeho k desátému tisíci.

Při dosavadních otiscích upuštěno bylo od jakékoliv změny textu a co do hlavní věci zásada tato podržána byla také tentokráte. Jenom několik málo míst tvoří výjimku. Tak úvodní větě v oddíle b první kapitoly dáno znění, které určuje rozdíl materialistického názoru světového od jiných názorů světových přesněji, než tomu bylo v původním čtení, proti kterému bylo lze uplatňovati důvodné námitky. Dále opravena byla tabela o vývoji pozemkových podniků v Hollandsku, která obsahovala nesprávnou číslici, jakož i poznámka na ni se vztahující, posléze věcnější formou vyjádřena zásada zkrácení pracovního dne, která, jak svého času ihned bylo poznáno, příliš příkře byla pojata. Kromě toho pozměněna ještě dvě nebo tři místa, která myšlénkám v nich rozvinutým dodati mají správnějšího tvaru. Nepřihlížíme-li k těmto změnám, jimiž základní myšlénky knihy zůstávají nedotčeny, obdrží čtenář dílo v téže podobě, jakou mělo od počátku.

Jak jsem již jinde dovodil, zřeknutí se pronikavější revise textu jest důsledkem pobídek, které mne z různých stran došly. Rozhovory, které v časopisech, knihách a shromážděních navázány byly na toto dílo, obdržela kniha dokumentární povahu, kterou by přepracování její porušilo. Pravilo se, kdo tuto knihu si opatřuje, že chce míti předmět oněch rozhovorů, a proto že jest důležito, aby zůstala pokud nejvíce lze beze změny. Tak se vyjadřovali přátelé i odpůrci spisu, kterým jsem oznámil úmysl přepracovati jej, a po některém uvážení povolil jsem jejich domluvám.

Mohl jsem tak učiniti tím spíše, poněvadž zamýšlené změny netýkají se vět v knize této rozvinutých, na kterýchžto nezměněně trvám ve všech podstatných bodech. Ale i technika a dovoleno-li užíti toho výrazu, architektura knihy mohly by v mnohém býti zlepšeny, a jelikož některá místa, obsahující opakování, připouštějí značného skrácení, rád za to byl bych ještě některé mezery při vedení důkazů vyplnil, průvodní látku doplnil a oněm socialistickým kritikům knihy vyhověl, kterým se zřetelem na socialismus kniha nejeví se dosti positivní. Nemohu sice připustiti, že spisu nedostává se výkladů, které pro socialismus kladně mluví, ale vždycky budiž mým kritikům tolik přiznáno, že výklady ty oproti kritické části knihy namnoze jsou příliš aforistické. To jest důsledek té okolnosti, že tehdy, když jsem tuto knihu psal, šlo mi jediné o rozpravu se socialisty, anebo, chcete-li, mezi socialisty, při které o věcech, ve kterých vládne shoda, buď vůbec žádná anebo jen zběžná zmínka se činí. Jinak jest tomu přirozeně ve spisu, který rozpočten jest na širší obecenstvo. Ale za takovým účelem kniha má nebyla obmýšlena.

V té okolnosti, že účel knihy, spisovatelem samým vytknutý, později puštěn byl se zřetele, spočívá pro mě vysvětlení celé řady mylných výkladů této knihy. Tak jenom na příklad lze pochopiti, že - abych jednoho se dotekl - jedněmi pozdravovány a druhými potírány býti mohly doklady o přírůstku třídy majetných, po případě kapitalistů, jakožto ospravedlnění stávajícího společenského pořádku. Ve skutečnosti tato otázka nemá ničeho činiti se spravedlností i nespravedlností tohoto pořádku. Ti, kteří v sociálně-politických rozhovorech specielně označováni bývají za majetné, tvoří tak nepatrné procento veškerého obyvatelstva, že rozmnožení, které před sebou vidíme, nemluví nikterak na prospěch stávajícího rozdělení vlastnictví. O tom jsem neponechal ve svém spise nejmenší pochybnosti: "Zda-li společenská nadvýroba desíti tisíci osob monopolisticky se nahromaďuje, anebo zda-li v odstupňovaných množstvích rozděluje se mezi půl milionu lidí, to jest pro devět anebo deset milionů hlav rodin, které při tomto obchodě přijdou zkrátka, zásadně lhostejným", stojí výslovně psáno. A na to se navazuje: "Vyžadovalo by méně nadpráce živiti v přepychu několik tisíc privilegovaných, než půl milionu a víc v nespravedlivém blahobytu." Zřetelněji asi nelze vyjádřiti, jak skrovný význam jest mnou přikládán této skutečnosti pro zdůvodnění socialismu.

Vskutku jest socialismus teprve v druhé řadě problémem rozdělení. V prvé řadě jest spíše problem výrobního řádu a rozvoje výroby. Intimní poměr obapolnosti, který mezi oběma problemy trvá, tak že protimyslné rozdělení v daném případě státi se může překážkou, převrat v oboru dělby mocným činitelem rozvoje výroby, nebude mýliti nikoho, kdo hospodářsky uvažuje, o skutečnosti, že problem nejvyšší výrobnosti, nejvyšší výnosnosti práce veškeré společnosti tvoří rozhodný moment pro socialistický postupný vývoj společnosti. Neboť na něm závisí konec konců dosažení co možná nejvyššího stupně všeobecné zámožnosti, rozumový to konečný cíl každé společenské reformy, k němuž jsou stávající řády organisační a rozdělovací v podřízeném poměru. Není však za těžko dokázati, že může za dnešního stavu podmínek výroby patrnější rozmnožení počtu majetných znamenati větší ochabení sil produktivních, větší poškození všeobecného bohatství a všeobecného blahobytu, než relativní úbytek.

Skutečnost, že množí se počet kapitalistů, byla připuštěna i od těch, kteří mi ji původně popřeli. A jak mělo to býti možné, zakrývati si ji, jakmile jsme si jen blíže prohlédli příslušný materiál. Vždyť mohl teprve nedávno zase socialistický poslanec Hoch v říšském sněmu (sezení z 20. ledna r. 1902) prokázati, že se mezi léty 1896 a 1900 počet osob, které platí daň z ročního důchodu nad 100.000 marek, rozmnožil v Prusku a v Sasku takto:

Přírůst to, kterýž, jak Hoch doložil, daleko převýšil současný přírůstek obyvatelstva. Spolu stoupl průměrný důchod těchto osob v Prusku ze 257.000 na 306.000, v Sasku ze 218.400 na 236.000 marek ročně. Příslušnou měrou přibylo však také ostatních tříd či vrstev vyšších důchodových skupin. Abychom dotkli se jednoho čísla uvedeného v tomto spise, rozmnožil se v krátké pídi času od 1897-98 až do 1901 v Prusku počet osob, které platily daň z důchodu přes 3000 marek, ze 347.328 na 435.696, přírůstek, který jest označiti i pak ještě značným, srovná-li se s ním zvýšení cen potravin, za touž dobu nastalé.

Podobně jako s vývody spisu o pohybu důchodů, má se to s jeho líčením vývoje tříd velikosti živnostenských podnikův. Nedá se tolikéž něco odvolati neb obmeziti. Ekonomie spisu a čas vynaložený k sepsání překážely hlubšímu spracování látky na snadě jsoucí, tak že celý oddíl podává dotyčné poměry jenom v rysech velice hrubých a dopouští závěrů jen velice podmíněných. Více však nepřeje si ani podati a tak neobsahuje jediné věty, která by neobstála před důkladnějším rozborem.

Pokavad pojednává oddíl ten o výsledcích německých sčítání povolání a živností, jest zajímavo srovnati jeho vývody se závěry, k nimž dospěl odborný statistik, pražský profesor Jindřich Rauchberg, ve svém díle nedávno vyšlém: "Sčítání povolání a živností v německé říši ze dne 14. června 1895"[0] . Rauchberg shrnul výsledky svého velmi pečlivého rozboru sčítání německých živností na konci své knihy ve zvláštní kapitole: "Tendence vývoje německého národního hospodářství" ("Entwicklungstendenzen der deutschen Volkswirtschaft")‚ a z ní vybrány jsou některé věty, které se dotýkají stejných bodů, o nichž‚ se jedná v dotyčném oddíle této knihy.

O trvání malých a středních podniků stále větších počtem i objemem praví se:

"Mluví-li se v moderním průmyslu o soustřeďující tendenci‚ neznamená to tedy snad pohlcování malopodniku velkopodnikem. Malopodnik spíše jako takový udržel se neztenčeně: ba docílil dokonce pokroku, byť jen mírného. Ale znamená to rychle kráčející vývoj směrem k velikému podniku rozšířením podniků kdysi malých anebo velikými založeními novými: Tím se převádí těžiště výroby a většina živnostensky činných, statných, stejně zda ve způsobu rozdělení výroby podniku do objemu stále většího. Kromě toho trvá však ono soustředění také v užším spojování malých podniků formálně samo, či ve způsobu organisace odbytu." (Str. 393.)

"… Všecko všudy vzato, nezkrátil pokračující vývoj k podnikání ve velkém životních podmínek ani řemeslnickému malopodniku ani průmyslu domáckému. Nechať i stojí továrenský velkopodnik na větší výši, nechať skytá v ohledu sociálním čák lepších, přece jest toho velice dalek, aby se povznesl k panství všeobecnému. Neboť německé národní hospodářství nepokročilo stejně daleko ve všech částech svých. Jednotlivé díly území, východ a západ, město i venkov, ba i jednotlivá živnostenská odvětví náležejí zhusta velmi rozdílným stupňům vývoje: všecky střední články živnostenského vývoje od primitivního řemesla až k moderním obřím podnikům vyskytují se i dnes ještě podle sebe. Kdežto technický a sociální pokrok napomáhá jak ve výrobě, tak též v organisaci odbytu vzniku a dalšímu tvoření podniků velikých, spatřujeme s jiné strany ještě pořád, jak přecházejí nové spousty lidí z hospodářství domovního, dosud více či méně uzavřeného, do ruchu hospodářství národního ... Stále znova utvářejí se předpoklady pro vznik podniků řemeslných a domáckých, které jinam, z pozdějšího stupně vývoje, již zase jmou se přetvářeti ve vyšší tvary podnikové a organisační."

Srovnejmež s tím vývody na prostředních stránkách oddílu c) v třetí kapitole tohoto spisu a shledáme, že shodují se Rauchbergovy závěry vesměs s tím, co tam vyloženo.

O výsledcích belgického sčítání živností z října r. 1896. píše prof. K. Waxweiler, řiditel "Institut de Sociologie" v 11. čísle 19. ročníku "Sociale Praxis" (z 12. prosince 1901), když byl ukázal, že jest Belgie "zemí velkoprůmyslu" a že jí musí zůstati "pod pokutou úpadku", že jest pozoruhodno, jak potvrzují čísla belgické statistiky podstatné údaje Bernsteinovy kritiky zákona o marxovské koncentraci (má státi: upřílišených závěrů ze zákona koncentrace. Ed. B.) ... Vůbec rozvíjí se velkoprůmysl vedle průmyslu malého a středního: dále povstala za posledních 50 let četná nová odvětví průmyslu (více než 300), z nichž jistý počet malému průmyslu zůstal."

Schopnost k odporu malého průmyslu "pochází z okolnosti, že se udržuje přes vývoj strojnictví ruční výroba v četných industriích, kde se pokládá mechanický proces za samozřejmý. O předmětu příbuzném, na který se též na místě tohoto spisu právě uvedeném bere zřetel, praví se u Rauchberga: Nesmí se však přehlédnouti, že právě nejmocnější stroje slouží zhusta účelům, které se nedaly bez těchto strojů uvésti ve skutek. V tomto případě stroj teprve výrobu vyvolá. Nekonkuruje pak vůbec s lidskými silami pracovníků." (Str. 400/401. Poznámka.)

Při vyšetřování otázky právních tvarů podniků zdůrazňuje Rauchberg mocný přírůst podniků kolektivních a provozování obecnohospodářského; prve řečené jsou napořád přizpůsobovány hospodářským sdružením a společenstvům. "Naproti soustřeďování podniků", píše, "stojí tu podíl širších kruhů na majetku a výnosu." (Str. 395.) Rovněž vytýká Waxveiler postupné šíření se akciových společností. V 70 průmyslových odvětvích Belgie zaměstnávají podle něho akciové společnosti více než tři čtvrtiny dělníků. To jest, jak také Waxweiler zdůrazňuje, právě tak jako předcházející dalším dokladem k tomu, co jest vyloženo v tomto spise na prvých stránkách v hlavě 3. v oddílu b): O pohybu důchodů v moderní společnosti. Poukaz na decentralisaci majetku akciovými společnostmi pak jest trochu starý - toulá se po desítiletí literaturou obránců stávajícího společenského řádu. Jeho stáří však nedokazuje, že jest mylný; vůbec mohou býti v pochybnost brány jen závěry z něho odvozené, skutečnost samu nebude chtíti nikdo zapírati, kdo chce vážně býti pojímán jako národní hospodář. Především bylo pochybováno o číslech, které jsem podal v týchž místech o velikém počtu akcionářů několika anglických velkopodniků, jelikož tam nejsou jmenovány prameny, z nichž tato čísla pocházejí. Aby se odpomohlo tomuto nedostatku, budiž tedy podotčeno, že mi byly číslice o rozdělení akciového kapitálu firmy Spiers & Pond ochotně sděleny od firmy samé na dotazník, který jsem zaslal jí a jiným firmám, a že byly údaje o počtu akcionářů trustu niťařů a společnosti přádelen Coats vyňaty z obchodní části denních listů anglických, kde byly uveřejněny svým časem jako zvláštnost bez jakéhokoli vztahu k sociálně politickým závěrům a snahám. Způsob zaznamenání vylučoval každé podezření, že tu snad jde o spracování veřejného mínění. Ostatek jsem se dověděl od té doby ještě o některých statistikách tohoto způsobu, které vykazují zcela podobné rozdělení akcií živnostenských podniků. Jedna z nich jest v klasickém díle Rowutree-a a Scherwell-a: Temperame Problem and Social Reform. (V Londýně.) Za jednu z největších překážek, které jsou v cestě pronikavého zákonodárství proti alkoholismu, označují tam spisovatelé (str. 31. levného vydání) rozsáhlé rozšíření ohromného akciového kapitálu velikých pivovarů a lihovarů, a znázorňují toto rozšíření tímto seznamem majitelů podílů pěti proslulých anglických pivovarů:

Úhrnem 16.604 akcionářů na kmenový a prioritní kapitál dohromady 194 milionů marek (L 9,710.000). Kromě toho má pět společností ještě kapitál v obligacích 122 milionů marek (L 6,110.000), o němž není žádného seznamu majitelů. Vezme-li se, proč mluví mnoho důvodů, rozšíření ve stejném poměru, jako rozšíření akcií kmenových a prioritních, rozděluje se majetek jmenovaných pěti pivovarů mezi 27.052 osob! Na londýnské burse bylo však znamenáno r. 1898 akcii atd. ne méně než 119 pivovarů a lihovarů, jichž uložený kapitál sám obnášel přes 1400 milionů, co zatím kmenový kapitál 67 těchto společností byl "v rukou soukromých" (většinou původních majitelů a členů jejich rodin). Že jsou tyto pivovary a lihovary jen s části vlastnictvím milionářů, s části však každý za sebou má několik bataillonů neb i pluků akcionářů, pociťují nepříjemně angličtí reformátoři střídmosti obzvláště při volbách.

Jako v tomto případě, tak také v jiných má tato decentralisace vlastnictví živnostenských podniků právě s hlediska reformátora své veliké stíny, ba v očích socialisty náleží vůbec k stinným stránkám moderního vývoje. Avšak nejednalo se v tomto šetření o tuto otázku. Jest to problem ryze hospodářský, o nějž zkoumání se točí. Má pokračující koncentrace průmyslových podniků v zápětí úbytek či vzrůst třídy kapitalistů? Pouze tím, že se to přehlédlo, a že se přičítal, jak již poznamenáno, zodpovědění v tom či onom smyslu pro socialismus význam, jehož naprosto nemělo, mohl rozhovor o tomto bodě nabýti tak neutěšené povahy - neutěšené především tím, že bylo se přeno o maličkosti, a skutečný problem, který v sobě otázka položená zavírá, z úplna se zanedbává, ne-li vůbec pomíjí. Probral jsem tento problem, zejména otázku, kde zůstane při stále rostoucí výrobnosti práce společenský nadprodukt, jestliže třídy kapitalistů ubývá a nepřibývá, co možná jasně na zbývajících stránkách citovaného oddílu b) třetí kapitoly této knihy a jest jen litovati, že nebyla vedena rozprava týmž duchem dále, v jakém tam byla tato otázka ode mne nadhozena.

Se své strany dotkl jsem se jí ještě jedenkrát v dodatečné kapitole k řadě článků o problemu zákona mezdního, která vyšla původně v "Neue Zeit" a mnou znova byla zase uveřejněna ve sbírce starších a novějších článků ("K dějinám a theorii socialismu" - "Zur Geschichte u. Theorie des Socialismus", v Berlíně a Bernu 1901). Též tam (str. 107) uvádí se jako význačné pro přítomnost rozmnožení počtu boháčů a jejich bohatství". To bylo psáno ještě v Anglii, kde jsem měl pro Německo po ruce jen několik suchých číslic. Návrat do Německa poskytl mně příležitosti, abych se přesvědčil o tom, jak patrně se ta skutečnost zde jeví i ve věcech samých. S dotěrností přímo pobuřující roztahuje se rozmnožení a přibývající bohatství majetných po vznešených, velkoměstských čtvrtích, ustavičně dále se šířících. Zvláště v tomto směru povídá za celé folianty vývoj Západního Berlína (Berlin West).

V úzkém spojení s otázkou, že zůstává nadvýrobek, jest otázka krisí. V okamžiku, kdy toto píši, strádají veliká průmyslová odvětví v Německu a také jinde částečně velmi mocnou obchodní tísní. Bylo to rozličně uvozováno jako pádné vyvrácení výkladů o otázce krisí do Y této knihy pojatých. Kdo však si přečte dotyčný oddíl (kap. 3. d), přesvědčí se, že dosavadní průběh zmíněné krise ani z daleka nevyvrací, alebrž spíše naskrze potvrzuje. Krise v Německu jest z části krisí peněžní, kteráž přivoděna byla, nehledíc k událostem na mezinárodním peněžním trhu (k válce v Číně a v Transvaalu, zavření zlatých dolů v Transvaalu, neúrodám v Indii) ohromnými podvody hypotečních ústavů, z části byla v skutku krisí z nadvýroby a to jmenovitě z nadvýroby strojních a podobných zařízení. V době prosperování posledních let byl v Německu uložen obrovský kapitál ve formě zařízení závodových, která daleko předbíhala potřebu. Ne dosti, že se továrníci předstihovali v tom, aby zařídili své dílny podle nejnovějšího střihu, byla i nová zařízení prováděna většinou na rozšířeném základě. Německý průmysl vzal tedy, jak se vyjadřují Angličané, do úst větší kus, než byl s to, aby sežvýkal. Trápí ho teď obtíže s polykáním - jak obyčejně, z větší části na vrub dělníků - kdežto průmysl anglický, který nikterak neměl tak na pilno s novotami a jemuž proto byla již předpovídána smrt, pocítil obchodní tíseň značně lehčeji nežli průmysl německý. Pan Alexander Siemens v Londýně, anglický fabrikant německého původu, který zná obě země velice dobře, vytkl tento bod svého času velice energicky v jednom odborném listě. Zajisté však jest obmezeno váznutí obchodu prozatím ještě na jednotlivé země a industrie a nedosáhlo ani tam nikterak onoho objemu a stupně, jako poslední veliká krise průmyslového světa: krise let sedmdesátých. Jest tudíž alespoň předčasno chtíti odvoditi z krisových zjevů jsoucích na snadě důkazné závěry v otázce, o kterou se točí kapitola o krisích v tomto spisu. Zjevy krisí, které ve skutečností před sebou vidíme, vesměs spadají do oboru toho, co se zde výslovně uvádí jako přirozený plod dnešní hospodářské organisace.

Naprosto předčasno jest především chtíti v nynějším okamžiku podati konečný úsudek o účincích a způsobilostech podnikatelských syndikátů se zřetelem k problemu krisí. Dotyčné svazy či korporace jsou z většího dílu ještě ve svých začátcích, a neúspěchy v tomto stadiu nedokazují ještě docela nic pro výsledky konečné. Dělnické hnutí odborové bylo po celá desítiletí hnutím neúspěchů, až se prokázala jeho výkonnost tak nepochybně, že to pohrdatelé, postupně byvše přesvědčeni, chtěj nechtěj přiznali.

Bude tedy také ve příčině podnikatelských syndikátů třeba ještě trochu vyčkati, než budeme s to, abychom podali snesitelný, konečný úsudek o tom, co dovedou a co nic. Prozatím uděláme dobře, když si uvědomíme, že tu nejde tak o odstranění nadvýroby, kteráž jest spíše, jak jest právě uprostřed uvedené kapitoly (o krisích) v tomto spise poznamenáno, nevyhnutelným zjevem moderního hospodářského života, nýbrž o umírnění a zkrácení, pokud se týče, o překlenutí period váznutí, které po ní následují. Podobně, jako zhusta u spolčení odborových, spočívá tedy zde důkaz ve stránce negativní, to jest, točí se kolem toho, čeho horšího bylo se toho času vystřehnuto. Jest pak příznačné, že dnešní krise obchodní, kteráž by bývala musila dle některých přehorlivých kritiků tohoto spisu přivésti pád syndikátů, hledí na to, jak se uskutečňuje jejich podstatné posílení. V obchodní části "Vorwarts" z 26. ledna t. r. uvádí se celá řada skutečností z průmyslu hornického, hutního a kovodělného, které svědčí pro vývoj v tomto smyslu. Mezi jiným se tu zjišťuje, že svaz polotovarový "po krisi, jako před ní, takměř výlučně ovládá výrobu oceláren, aniž lze při obtížných poměrech železářského průmyslu přes nával spotřebovatelů zaznamenati tak značné poklesy cen, jaké by měly nastoupiti při volném rozvoji soutěže". Je na bíledni (v dotyčném článku ve "Vorwärts" se to také vytýká), že naznačená působivost syndikátů má značný rub, ale právě tento rub, jak se přesvědčíme, jest také v této knize co nejostřeji vylíčen. Praví se tam: "Bytně s sebou nese kapitalistická ochrana proti krisím zárodky k novému přituženému nevolnictví dělnické třídy, jakož i k výrobním privilegiím, která značí přiostřenou formu starých výsad cechovních. Mnohem důležitější, nežli prorokovati "impotenci" kartelův a trustů, zdá se mi s hlediska dělníků, býti si vědom jejích možnosti." (Strana poslední 3. kapitoly). Se zřetelem na kritiky, jež tu blíže kvalifikovati nesluší a kteréž obírají se pravě kapitolou, v níž toto se nalézá, smím uvítati s jistým dostiučiněním, že se množí počet těch, kteří pojednávají o otázce kapitalistických syndikátů ve stejném smyslu, jako se stalo tam.

Bojující strany jsou opět a opět vydány v šanc nebezpečí, že se v jejich očích pod vlivem denních událostí těžiska otázek, jich se dotýkajících, časem přesunou anebo jim skutečná přesunutí zůstanou na čas skryta. Takovéto optické převrácení stává se pak snadno příčinou zbytečných roztrpčení v diskusi. V čem jeden spatřuje nutné odvrácení od předmětu boje, jenž se stal nepodstatným, to zdá se druhému zrádným vzdáním se posice rozhodného významu. Trvá to pak určitou dobu, než se všem stejně rozbřeskne, jaká byla pravá povaha záhadných kusů sporných - praktických nebo theoretických - jaký skutečný význam v nich nyní tkví. O jedné části otázek, o nichž se v této knize pojednává, lze říci, že se debata o nich již značně objasnila a tolik dala poznati, že vývody spisovatelovy, ať leccos jinak snad se dá proti nim namítati, nezůstavují pochybnosti o ničem, co má pro osvobozovací boj dělnické třídy skutečný význam, co jest skutečnou životní otázkou sociální demokracie. Jest mým pevným přesvědčením, že tomu časem rovněž tak bude i ve příčině jiných otázek, zde uvažovaných. V tom vědomí odevzdávám veřejnosti tento nový otisk.

*

"Předpoklady socialismu vyšly kromě v řeči německé, ještě v jazyku francouzském a ruském, v tomto ve třech vydáních, a to v Londýně, v Moskvě a v Petrohradě. O překladech do češtiny a do španělštiny, jak se mi oznamuje, se již pracuje. Vydání francouzské bylo uspořádáno s mým schválením a bylo mnou opatřeno zvláštní předmluvou, naproti tomu byla veškera vydání ruská uspořádána bez mého vědomí. Při moskevském a petrohradském vydání jest to dosti vysvětlitelno; tolikéž jistá "vědecká" přepsání textu v překladu. Ne tak samozřejmým zdá se mi, že pořadatelé třetího vydání, vyšlého v Londýně nákladem "Russian Free Press Fund" nepřišli k tomu, aby vyhledali před překladem spisovatele, bydlícího v témž městě, a jemu poskytli možnosti, aby některé opravy, výpustky a dodatky, které by pokládal snad za nutné, předsevzal, jakož i aby si zjednali jeho dovolení k oněm změnám, jež předsevzíti uznali sami za dobré. Ježto se tak nestalo, jsem přinucen k prohlášení, že nemohu na se vzíti jakoukoli zodpovědnost za londýnské vydání ruské rovněž tak, jako za obě druhá vydání.

V Berlíně, koncem ledna 1902.

Ed. Bernstein.