Kapitola třetí.
Hospodářský vývoj moderní společnosti.

c) Velikostní třídy ve výrobě a rozdělení společenského bohatství.

Pro onu evropskou zemi, která jmína jest za nejpokročilejší zemi kapitalistického vývoje, pro Anglii, nedostává se všeobecné statistiky o třídách podnikových v průmyslu. Existuje jen pro určitá, zákonu továrnímu podrobená odvětví výroby, jakož i pro jednotlivé místnosti.

Co se tkne továren a dílen podrobených zákonu o továrnách, bylo v nich podle zprávy továrenských inspektorů za r. 1896. zaměstnáno dohromady 4,398.983 osob. To docela ještě není polovina osob podle censu z r. 1861, poznamenaných jako činné v průmyslu. Počet sečtených jest bez dopravních živností 9,025.902. Z přebytečných 4,626.919 osob lze čtvrtinu až třetinu čítati na ty, kdož obírají se obchodem v dotčených výrobních odvětvích, a na několik středních a velkých závodů, které nepodléhají zákonu o továrnách. Zbude kolem tří milionů zřízenců a malých mistrů v drobných závodech. Čtyry miliony dělníků podřízených zákonu fabričnímu rozdělují se dohromady na 160.948 továren a dílen, což podává průměr od 27 do 28 dělníků na závod.[20] Dělme továrny a dílny, dostaneme 76.279 továren s 3,743.418 a 81.669 dílen se 655.565 dělníky, průměrem 49 dělníků na jednu továrnu a 8 dělníků na dílnu v rejstřík zapsanou. Již průměrná číslice 49 dělníků na jednu fabriku ukazuje, co přesnější zkouška tabulek zprávy té potvrzuje, že nejméně dvě třetiny závodů jako továrny registrovaných náležejí do kategorie středních závodů s 6 až 50 dělníky, takže zbývá nejvýš 20 až 25 tisíc závodů o 50 dělnících a více, kteréž dohromady zastupují ke 3 milionům dělníků. Z 1,171.990 osob činných v dopravnictví může nejpříznivěji tři čtvrtiny považováno býti za příslušící k velikým závodům. Připočteme-li je ke kategoriím předcházejícím, obdržíme v celku pro dělnický a pomocný personál velkozávodů mezi 3½ a 4 miliony, naproti nimž stojí 5½ milionů osob zaměstnaných ve středních a malých závodech. „Dílna světa“ není podle toho daleko ještě na tom stupni, aby, jak se myslí, zapadla ve velkoprůmyslu. Živnostenské podniky ukazují spíše také v říši britské největší rozmanitost, a třída žádné velikosti nemizí ze stupnice.[21]

Srovnáme-li s číslicemi vytěženými číslice německé živnostenské statistiky z r. 1895, shledáme, že tato podává v celku týž obraz, jako anglická. Velkoprůmysl zaujal v r. 1895 v Německu ve výrobě již poměrně skorem totéž postavení jako v Anglii r. 1891. V Prusku náleželo 38 procent živnostenských dělníků velikému průmyslu. Vývoj k provozování ve velkém dokonal se tam a v ostatním Německu s nesmírným kvapem. Jsou-li různá odvětví průmyslu (mezi tím průmysl textilní) v tom ještě pozadu za Anglií, tož jiná dosáhla v průměru stavu anglického (stroje a nástroje) a některá jej předstihla (chemický průmysl, sklářství, jistě větve živností grafických a pravděpodobně i elektrotechnika). Široké množství osob v průmyslu činných naleží však také v Německu ještě malým a středním závodům. Z 10¼ milionu osob v průmyslu činných připadá v r. 1865 něco přes 3 miliony na velké závody, 2½ milionu na střední závody (6 až 50 osob) a 3¾ milionu na malé závody. Řemeslnických mistrů napočetlo se ještě 1¼ milionu. V 5 živnostech klesl počet jejich oproti r. 1895 absolutně i relativně (k přírůstku obyvatelstva), v 9 jenom absolutně a v 11 absolutně a relativně.[22]

Ve Francii zůstává průmysl ještě quantitativně v rozsahu pozadu za zemědělstvím; podle censu ze 17. dubna 1894 representoval jen 25.9 procent obyvatelstva, zemědělství skorem dvojnásob tolik, totiž 47.3 procenta. Podobný poměr ukazuje Rakousko, kdež připadá na zemědělství 55.9 procent, na průmysl 25.8 procent obyvatelstva. Ve Francii stojí v průmyslu 1 milion samostatných proti 3.3 milionům zřízenců, v Rakousku šest set tisíc samostatných naproti 2¼ milionu dělníků a nádenníků. Také zde jest poměr skoro stejný. Obojí země vykazují řadu vysoce vyvinutých industrií (textilnictví, hornictví, hutnictví atd.), které vzhledem k velikosti provozování čelí nejpokročilejším zemím, ale v národním hospodářství jsou to teprvé zjevy podílné.

Švýcary mají v průmyslu na 127.900 samostatných 400.000 dělníků. Spojené Státy americké, o nichž praví zmíněný spolupracovník „New-Yorker Volkszeitung“, že jsou kapitalisticky nejvyvinutější zemí světa, měly sice podle censu z roku 1890 v průmyslu poměrně vysoký průměr dělníků na jeden závod, totiž 3½ milionu dělníků na 355.415 průmyslových závodů, t. j. tedy 10:1. Než chybí tu právě, jako v Anglii, všecky domácké a trpasličí podniky. Přejdeme-li čísla pruské statistiky živností shora dolů, obdržíme skoro docela totéž průměrné číslo, jako jest číslo amerického sčítání. A prohlédneme-li blíže v „Statistical Abstract“ Spojených Států seznam industrií do sčítání pojatých, přijdeme na bezpočetná odvětví továrenská s pěti a méně dělníky na závod v průměru. Tak hned na první straně 30.910 továrnami na zemědělské nářadí s 30.723 dělníky, 35 továren na střelivo s 1993 dělníky a 251 továrnou na umělá péra a květiny s 3638 — 59 továren na umělé údy se 154, a 581 továren na lodní plachtovinu a stanové střechy s 2873 dělníky.

Jest-li pravdou neustálý pokrok techniky a centralisace závodů v přibývajícím počtu průmyslných odvětví, jichž význam dnes sotva ještě si zamlčují zavilí reakcionáři, tak jest pravdou neméně bezpečnou, že v celé řadě průmyslových odvětví menší a střední podniky se veskrze ukazují schopnými života vedle velikých závodů. Ani v průmyslu není vývoje podle šablony platné pro všecka řemesla rovnou měrou. Závody provozované veskrze routinovaně zůstanou malému a střednímu průmyslu, kdežto větve uměleckého průmyslu, o kterýchž se myslilo, že jsou pro drobné podnikání zajištěny, padnou jednoho krásného jitra velkému průmyslu do klína. Podobně jest s průmyslem domáckým a faktorským. V kantoně Curychu, upadalo dlouhý čas domácké tkalcovství v průmyslu hedvábnickém. od. r. 1891 až do r. 1897 se však domáčtí tkalci rozmnožili z 24.708 na 27.800, ani se dělníci a zřízenci v mechanických tkalcovnách pouze z 11.840 na 14.550 rozmnožili. Je-li tento přírůstek domáckých tkalců pozdraviti jako zjev hospodářsky potěšitelný, jest jiná otázka, zde jde především jen o zjištění skutečnosti a nic víc.

Pro další trvání a obnovování malých a středních závodů jest rozhodnou řada okolností, které dají se rozděliti ve tři skupiny.

Především hodí se jistý počet živností nebo odvětví živnostenských skorem právě tak dobře pro provozování malé a střední jako pro velké a nejsou přednosti, které má toto před oněmi, tak značny, aby nedaly se zvážiti jistými výhodami v drobném provozování od jakživa bytujícími. Hodí se to, jak známo, mezi jiným na různá odvětví spracování dřeva, kůže a kovů. Anebo nastane dělba práce takového způsobu, že poskytuje velkoprůmysl polofabrikáty a fabrikáty tří čtvrtin, které v závodech menších dohotoví se pro trh.

Druhé mluví v mnohých případech způsob, jak si výrobek zjedná přístupu ke konsumentovi, na prospěch provedení v menším závodě jak se to nejzřejměji zračí v pekařství. Šlo-li by jen o techniku, bylo by pekařství již dávno monopolisováno velkým průmyslem, neboť že může jím s velkým úspěchem provozováno býti, dokazují mnohé továrny na chléb dávající pěkný zisk. Ale přes ně anebo vedle nich a továren na koláče, které si rovněž ponenáhlu dobývají trhu, udržuje se drobné a střední pekařství výhodami, které poskytuje bezprostřední styk s konsumenty. Pokud jest pekařům co činiti jen s kapitalistickým podnikem, jsou ještě na slušný čas jisti svou kůží. Jejich příbytek od r. 1882 sice nepokračoval stejným krokem s přírůstkem obyvatelstva, stojí však pořád ještě za řeč (77.609 proti 74.283).

Avšak pekařství jest jen drastickým příkladem. Pro celou řadu živností, jmenovitě pro takové, kde se práce produktivní a práce služebné mísí, platí totéž. Budiž tu jmenována živnost podkovářská a kolářská. Americké sčítání ukazuje 28.000 živností kovářských a podkovářských s 50.867 osobami v celku, z toho právě polovina samostatných, německá statistika povolání 62.722 kovářských a podkovářských mistrů, a bude to asi ještě hezkou chvilku trvati, až jim automobil parní či jinou silou poháněný shasí svíci života, aby — vdechl život novým malodílnám, jak to, jak povědomo, udělalo kolo. Podobné v krejčovství, obuvnictví, sedlářství, truhlářství, čalounictví,, hodinářství a j., kde obchod na zakázku (a v různém stupni správkářství) a drobný obchod živí samostatné existence, z nichž ovšem mnohé, ale daleko ne všechny representují důchody jen proletářské.

Na konec, ale nikoliv nejméně malých a středních podniků zlíhne velký průmysl sám, spoustou výroby a přiměřeným zlevněním pracovních materialií (pomocných látek, polofabrikátů), dílem odpuzením kapitálu na jedné straně a „uvolněním“ dělníků na druhé straně. Ve velikých i malých položkách přicházejí pořád nové kapitály hledající upotřebení na trh, jehož způsobilost k přijetí nového zboží s bohatstvím společnosti ustavičně roste. Zde plní prve zmínění akcionáři ne nepatrný úkol. Z hrstky milionářů nemohl by trh, i kdyby čítala „ruka“ několik tisíc prstů, ve skutečnosti žíti. Ale statisíce boháčů a zámožných již něco znamená. Skoro všecko přepychové zboží těchto vrstev zhotovuje se z počátku a velmi mnoho také později v malých a středních závodech, které ostatně také mohou býti velmi hodně kapitalistickými podniky, podle toho, zda spracují bohatý materiál a použijí nákladných strojů (klenotnická fabrikace, jemné spracování kovu, umělecký tisk). Teprve později stará se velký průmysl, pokud sám nepřevezme dotyčné zboží, zlevněním pracovního materiálu o „demokratisaci“ toho či onoho nového přepychu.

Tak jeví se v celku, přes pokračující proměny v seskupení industrií a ve vnitřní soustavě závodu, obraz ten, jakoby nepohlcoval veliký průmysl neustále malé a střední závody, nýbrž jakoby toliko vedle nich povstával. Jenom zakrnělé podniky upadají absolutně i relativně. Co se však tkne malých a středních závodů, přibývá také jich, jak to vychází pro Německo z následujících čísel závodů s pomocníky. Representují dělníků:

Malé podniky (1—5 osob) r. 1882 2,457.950, r. 1895 3,056.318, přírůstek 24.3 procent; malé podniky střední (6—10 osob) r. 1882 500.097, r. 1895 833.409, přírůstek 66.6 procent; větší podniky střední (11—50 osob) r. 1882 891.623, r. 1895 1‚620.848, přírůstek 81.8 procent.

Obyvatelstvo se však rozmnožilo v témž období jen o 13.5 procent.

Rozmnožil-li tedy v pozorovaném občasí veliký průmysl svou armádu ještě silněji — o 88.7 procent — bylo to rovno pohlcení malých závodů. Vskutku není ani — anebo ani nebude — konkurence mezi velkými závody (pomysleme na veliké strojírny a mostárny). Příklad průmyslu textilního, kterýž bývá v naší literatuře se zálibou uváděn, jest v mnohém ohledu klamný. Zvýšení výrobnosti, které znamená mechanická popředačka oproti starému vřetenu, jenom ojediněle se opakovalo. Nehrubě mnoho velikých závodů předčí nad malé závody a střední závody produktivitou použité práce, nýbrž jediné velikostí podniku (stavby lodní) a nechávají jejich obchodní obor buď docela buď z veliké částí nedotčen. Kdo tu slyší, že mělo Prusko v r. 1895 skorem dvojnásob tolik dělníků ve velikých podnicích zaměstnáno, jak v r. 1882, že tito r. 1882 zastupovali teprve 28.4 procent, r. 1895 však již 38 procent veškerého průmyslně činného dělnictva, může se snadno domnívati, že bude provozování v malém v skutku brzo věcí minulosti a úkol jeho v hospodářství naplněn. Uvedené číslice ukazují, že hbité rozšíření a zmohutnění velikých závodů jest jenom jednou stránkou hospodářského vývoje.

Jako v průmyslu, tak v obchodu. Přes výšvih velikých tržnic udržují se jak střední, tak menší obchody. Nemůže se zde ovšem o to jednati, popírati cizopasný živel obchodu, pokud se týče tak zvaného překupnictví. Vždy musí býti poznamenáno, že se, také v tomto ohledu mnoho přepíná. Velká výroba a stále rostoucí obchod světový chrlí pořád větší množství užitkových statků na trh, které se nějak mají dostati k spotřebiteli. Že by se to mohlo státi s menší prací a nákladem, než dnešním překupnictvím, kdo by popíral? Ale dokud se to neděje, bude také tento žíti. A jako jest přeludem očekávati od velkého průmyslu, že pohltí v dohledné době malé a střední podniky až na relativně nepatrný zbytek, jest také utopické očekávati od kapitalistických tržišť zmínky zasluhující pohlcení malých a středních skladů. Poškozují jednotlivé obchody a přivádějí tu a tam ve zmatek veškerý malý obchod, ale po chvíli najde tento přece cestu a bude konkurovati s velikými a využije všech předností, které mu podávají místní styky. Nové specialisace a nová kombinování obchodů se vytvářejí, nové formy a methody provozovací. Kapitalistické tržiště jest předběžně daleko více produktem velikého příbytku bohatství zboží, nežli nástrojem zničení cizopasného kramářství; víc působilo k tomu, aby je vyprostilo z jeho šlendriánu a odvyklo je jistým monopolistickým návykům, než aby kramářství vyplenilo. Počet skladních závodů jest v neustálém vzrůstu, stoupl v Anglii mezi léty 1875 a 1886 z 295.000 na 366.000. Ještě více stoupá počet osob v obchodu činných. Ana statistika anglická z r. 1891 v tomto ohledu podle jiných pravidel předsevzata jest než statistika z r. 1881,[23] uvedeme zde čísla statistiky pruské.

V Prusku bylo v obchodu a při dopravě (bez železnic a pošt) činno osob: v podnicích s 2 nebo méně pomocníky roku 1885 411.509, r. 1895 467.656, přírůstek 13.6 proc.; v podnicích s 3—5 pomocníky r.1885 176.867, r. 1895 342.112, přírůstek 93.4 proc.; v podnicích s 6—50 pomocníky r. 1885 157.328, r. 1895 303.078, přírůstek 92.6 proc.; v podnicích s 51 a více pomocníky r. 1885 25.619, r. 1895 62.056, přírůstek 142.2 proc.; úhrnem činno osob r. 1885 771.323, r. 1895 1,174.902.

Poměrně jest největší přírůstek ve velikých podnicích, které však nezastupují o mnoho víc, než 5 procent celku. Nedělají velikáni vražednou konkurenci malým, tito posléz řečení sami podle možnosti navzájem o ni pečují. Avšak poměrně jest přece jen málo mrtvol. A bez úrazu ostane stupnice podniková ve svém sestavení. Malý střední podnik vykazuje nejsilnější přírůst.

Přijdeme-li konečně k zemědělství, setkáváme se toho času všude v Evropě a též s části i v Americe s ohledem na poměry velikosti podniků s hnutím, které, jak se zdá, všemu odporuje, co předpokládala dosud socialistická theorie. Průmysl i obchod jevily pouze zvolnější pohyb vzestupný k velkopodnikání, než bylo za to pokládáno, zemědělství však vykazuje buď záraz anebo přímo ústup v rozloze závodů.

Co se předem Německa týče, vykazuje sčítání závodů v r. 1895 předsevzaté oproti r. 1882 relativně nejsilnější příbytek ve skupině selského středního podniku (5 až 50 hektarů), totiž skorem 8 procent a ještě silnější jest přírůstek plochy jím obsazené půdy, totiž kolem 9 procent. Selský malopodnik (2 až 5 hektarů) po něm nejblíže dolů následující vykazuje nejbližší silný přírůst: 3.5 procent vzrůst podniků a 8 procent přírůst půdy. Maličké podniky (pod 2 hektary) mají přírůst 5.8 procent a plocha jimi zaujatá 12 procent, přece však vykazuje zemědělsky používaný díl této plochy úbytek skorem 1 procento. Přírůstek o ne celé 1 procento, které bez toho úplně připadá na hospodářství lesní, ukazují selské velkopodniky s části již kapitalistické (20 až 100 hektarů) a přírůstek ještě ne celé 1/3 procenta velkopodniky (nad 100 hektarů), o nichž totéž se hodí.

Stůjtež zde dotyčná čísla za r. 1895:

Přes dvě třetiny celkové plochy, připadají na tři kategorie selských hospodářství, asi čtvrtina na velkostatky. V Prusku jest poměr selských podniků ještě příznivějším, mají zaujaty skorem tři čtvrtiny zemědělské půdy, 22,872.000 z 32,591.000 hektarů.

Obraťme se z Pruska k sousednímu Holandsku, shledáme:

Zde velkopodniky přímo upadly a malé selské podniky střední se značně rozhojnily?[24]

V Belgii jest podle Vanderveldea podroben jak pozemkový majetek tak obchod s půdou pokračující decentralisaci. Poslední všeobecná statistika[25] vykazuje přírůstek počtu majitelů pozemků z 201.226 v roce 1846 na 293.524 v roce 1880, přírůstek nájemců půdy z 371.320 na 616.872.

Veškeré zemědělsky vzdělané plochy Belgie čítalo se v r. 1889 na necelé 2 miliony hektarů, z níž na třetině bylo hospodařeno vlastníky. Parcelové hospodářství připomíná tu již agrární poměry čínské.

Francie měla v r. 1882 zemědělských podniků:

Na podniky od 40 až 100 hektarů připadlo kolem 14 milionů, na podniky přes 200 hektarů kolem 8 milionů hektarů, tak že v celku veliké podniky zaujímaly mezi pětinou a šestinou zemědělsky vzdělávané plochy. Menší, střední a veliké selské hospodářství pokrývá téměř tři čtvrtiny francouzské půdy. Od r. 1862 do 1882 rozmnožily se podniky od 5 do 10 hektarů o 24 procent, podniky od 10 do 40 hektarů o 14.28 procent. Agrární statistika z r. 1892 vykazuje přírůstek kategorií posléz uvedených o 33.000, což předpovídá další rozkouskování pozemkových hospodářství.

Jak jest však v Anglii, klasické zemi pozemkového majetku a kapitalistického pozemkového hospodářství? Známe Seznam mamutových landlordů, který občas objeví se v tisku k znázornění koncentrace pozemkového majetku v Anglii a známe také místo v „Kapitálu“, kde Marx dí, že nebylo poraženo tvrzení Johna Brightsa, že 150 pozemkových majitelů vlastní si polovici britské půdy a 12 polovicí škotské půdy („Kapital“, I., 4. vyd., str. 615.). Jakkoli jest půda Anglie monopolisticky centralisována, není tak přece v té míře, jak mínil John Bright. Podle Brodriksa „Englisch Land and Englisch Landlords“ bylo r. 1876 z 33 milionů akrů půdy v Domesday Book zanesené v Anglii a ve Walesu kolem 14 milionů vlastnictvím dohromady 1704 pozemkových majitelů s 3000 acres (1200 hektarů) a více. Zbývajících 19 milionů acrů dělily se mezi asi 150.000 vlastníků 0 1 acru a více a spoustu vlastníků malých proužků země. Mulhall udával roku 1892 pro celé Spojené Království počet vlastníků půdy nad 10 acres (dohromady 10/11 celého výměru) na 176.520. Jak se na této půdě hospodaří? Stůjtež zde čísla z r. 1885 a 1895 pro Velkou Britanii (Anglii s Walesem a Skotskem, ale bez Irska), při čemž pro pohodlnější srovnání jest převedena velikost podniků, pokud jde o roztřídění, na hektary.[26] Byloť napočteno:

Také zde tedy úbytek velikých a zcela velikých podniků a příbytek malých a středních podniků selských.

Číslice podniků nepraví nám zatím ještě nic o obdělávané ploše. Doplňme je tudíž číslicemi ploch půdy připadajících na různé třídy podniků.

Náleží dle toho právě 27 až 28 procent zemědělsky upotřebené plochy Velké Britanie vlastnímu velkopodniku a jen 2.46 procent připadá na podniky obrovské. Naproti tomu přijde přes 66 procent na střední a velká selská hospodářství. Poměr jest ve Velké Britanii pro selské hospodářství (kde ovšem jest již kapitalistický veliký selský podnik v převaze) ještě příznivější, než průměr v Německu. I ve vlastní Anglii zabírají podniky mezi 5 a 120 hektary 64 procent plochy lané půdy a připadá teprve kolem 13 procent plochy na podniky mezi 2 a 120 hektary.

Ze vzdělané plochy bylo 61.014 podniků se 4.6 miliony acrů země od svých vlastníků samých obděláváno, 19.607 podniků hospodařilo na půdě s části vlastní, s části pachtované a 439.405 podniků pouze na půdě pachtované. Že v Irsku převládá malý selský stav, pokud se tkne stav drobných pachtýřů, jest známo. Totéž platí o Italii.

Po všem tom nepodléhá pochybnosti, že v celé západní Evropě, jako ostatek také ve východních státech Americké Unie všude malý a střední podnik v zemědělství roste a veliký anebo obrovský podnik zaniká. Že jsou střední podniky často velmi vysloveně kapitalistickými, o tom není pochyby. Koncentrace podniků uskutečňuje se tu nikoli ve formě té, že by jednotlivému hospodářství vždy větší plošný obvod byl přivtělen, jak se na to díval Marx (srovn. „Kapitál“ I., 4., vyd. Str. 653. Pozn.), nýbrž ve formě zhuštění hospodářství, přechodu ke kulturám, které vyžadují více práce pro jednotku plošnou, anebo přechodu ke kvalifikovanému dobytkářství. Že jest to ve velikém stupni (nikoli výlučně) výsledkem zemědělské konkurence zámořských a východoevropských agrárních států nebo agrárních území, jest známo. A právě tak, že tyto budou ještě hezkou chvilku s to, aby žito a řadu jiných plodin zemských za levné ceny na evropský trh přivedly, tak že nedá se s této strany očekávati podstatné posunutí faktorů vývoje.

Nechať tedy i zaznamenávají tabulky důchodové statistiky pokročilých zemí průmyslových částečně pohyblivost a tím zároveň těkavost a nejistotu kapitálu v moderním hospodářství, nechať i jsou důchody anebo je jmění tu zaznamenané v rostoucím poměru veličiny papírové, které by vítr prudce dující vskutku lehce dovedl odváti, nejsou přece tyto důchodové řady v zásadní protivě k pořadu hospodářských jednotek v průmyslu, obchodu a v zemedělství. Stupnice důchodů a stupnice podniků jeví ve svém učlenění dosti znatelně zobrazenou rovnoběžnost, zvláště pokud se pozorují členové prostřední. Nevidíme těchto nikde ubývati, spíše skoro všude značně se rozpínati. Co jim zde s hora ubude, doplňují posilou z dola a za to, co tam z jejich řad dolů spadne, dostanou náhradu s hora. Závisí-li zkáza moderní společnosti od vymizení středních členů mezi vrcholem a spodkem sociální pyramidy, je-li podmíněna pohlcením těchto prostředních členů extremy ze spod i s hora, pak není dnes v Anglii, v Německu, ve Francii blíže svému dokonání, než v kterékoli dřívější době století devatenáctého.

Ale budova může se zdáti zevně nezměněně pevnou a přec na spadnutí, jestliže kameny samy anebo značná ložiska kamenů zpuchří. Solidnost obchodního domu osvědčí se v dobách kritických, jest nám tedy zkoumati, jak se to má s krisemi hospodářskými, kteréž jsou modernímu výrobnímu řádu vlastními, a které jevy a jaké zpětné účinky v nedaleké budoucnosti od nich lze očekávati.