Předevčírem jsem se ve své úvaze "Před námi je 21. srpen" zmínil o tom, že se média z pochopitelných důvodů aktuální katastrofy nevracejí k tragickému výročí srpnové agrese z roku 1968. Neměl jsem tak docela pravdu, ve všech novinách bylo možné alespoň zmínku o oné události najít. Zajímavý byl ve všech případech způsob, kterým se ty které noviny tématu zhostily. Posuďte sami:
Právo: Tenkrát a dnes
MF Dnes: Účet za srpen 1968 se stále zpřesňuje
Lidové noviny: Zaplavené výročí srpna
Haló noviny: K 21. srpnu 1968
Pravdu jsem měl v tom, že právě ta média, která nejvíce rezonují s ČSSD a KSČM, se nepokusila uchopit téma šířeji. Znamenalo by to pro ně možná vydat se na tenký led a to se jim nechtělo.
Okamžité materiální následky letošních povodní jsou možná ve srovnání s následky invaze států Varšavské smlouvy do ČSSR výrazně vyšší, ale jejich dlouhodobý politický a kulturní důsledek bude bezpochyby zanedbatelný. Rozdrcení pražského jara se dotýká smyslu českých dějin, dotýká se opakované ztráty ideálů a vizí jedné společnosti.
Proto mne také spíše než ty čtyři články uvedené výše zaujala úvaha Zdeňka Jemelíka "Projev jakoby z jiného světa" uveřejněná dnes v Britských listech. Autor si v ní všímá toho, "že právě slabý vztah k minulosti národa a s ním související povrchnost vlastenectví, které se v menší míře projevovaly i u předkomunistických generací, byly nedostatečnou oporou pro vůli k odporu proti násilí zvenčí", a porovnává situaci Čech s dnešní Kubou. Doporučuji přečíst.
Mimochodem - šéfredaktor Britských listů Čulík připravil i slušný článek "21. srpen 1968 a Pražské jaro - prostředek pro sovětskou armádu, jak se dostat do Československa". Porovnejte si ho se zveřejněnými údaji z Johnsonova archivu v článku Pinzaniho "Triumf reálpolitiky".
Milan Neubert, 22. srpna 2002