[1] Rozumí se, že všude, kde se zde mluví o Češích a češství, jsou — kde třeba — zahrnováni v tento pojem i Slováci.
[2] „—— věda, naše věda, to jest nejvýraznější výtvor, nejjistější a nejosobitější sláva našeho ducha. Evropa je především tvůrkyní vědy. Byla umění ve všech zemích, ale pravé vědy byly pouze v Evropě“. Paul Valéry (z essaye „Krise ducha“).
[3] Japonci na př. pojali evropskou civilisaci jen po stránce její vědeckosti a technické civilisace, protože však jim chybí podklad antiky a křesťanství, působí to, co přijali od Evropy, jako pouhý vnější nátěr jejich života, jenž, pokud jde o hlubší duchovou kulturu, musí být doplňován tradicemi staré náboženské a rytířské kultury tohoto národa.
[4] „Takovými se mi jeví tři podstatné podmínky, které, jak se mi zdá, vymezují pojem pravého Evropana, člověka, v němž může sídlit duch evropský ve své plnosti. Všude, kde jména César, Gaius, Trajan, Vergil, všude, kde jména Mojžíš a svatý Pavel, všude, kde jména Aristoteles, Plato a Euklides měla zároveň význam a autoritu, všude tam je Evropa. Každá rasa a každá země, která byla postupně pořímštěna, pokřestěna a podrobena, jest naprosto evropská.“ Paul Valéry (tamtéž).
[5] Těmto otázkám naší kulturní orientace věnoval jsem celý zvláštní spis „České vzdělání“ (ve sbírce „Okna“, nákl. G. Voleského, 1924).
[6] Obšírněji jedná o této věci dr. Em. Rádl ve své knize „Válka Čechů s Němci“.
[7] Když se po bitvě u Lipska sešel vídeňský kongres, tázal se při zahájení jeho prací anglický premier lord Castlereigh, kde leží vlastně to „Leipzig“. Podobné anekdoty zachovaly se z versailleského mírového jednání o Lloydu Georgeovi.
[8] Jedním z jeho prvých objevitelů je na př. Nietzsche.
[9] Tato země, plna tak mohutné
hojnosti všeho, má lidi a masy kromobyčejné povahy. Bohatstvím S. S. R.,
jehož až dosud bylo nejméně využito, je ruský člověk. Ruský člověk se
svou drsnou silou a svými vnitřními pomocnými zřídly víry, vášnivosti,
vůle, trpělivosti a odolnosti; ruský člověk, jenž zahrnuje všecky odstíny
od nejčistšího typu Asiata až k nejdokonalejšímu Evropanu. Nikdo nemůže
předvídat budoucnost tohoto člověka. Společenský celek, jenž dovede těžiti
z vlastností tohoto člověka, může se připraviti na velikou budoucnost. A
ještě jedno: tento člověk je od přírody hnán vnitřním pudem, aby tvořil
nový život. Proto je touha nejlepších z nich obrácena k socialismu. Nejdůležitějším
v revolucích a válkách je jakost lidského materiálu.
Panait Istrati (Dnešní sověty 1929).
[10] Karakterisuje to vtip Heinricha Heineho: Považte, i kominíci mluví v Paříži francouzsky!
[11] Jsem fenix báje, Herkul
budoucnosti,
prach mohyl i prach hvězd mně
jednou látkou;
vše zladím v souzvuk a vše v píseň
sladkou,
až zatřesou se plesem mrtvých
kosti.
[12] Čím bys mohl býti, ztracený
věku
veliký a silný, dítě revoluce,
deptal‘s modly v prach, meč bleskný
nesa v ruce,
pro vše rány lidské chystal‘s
balsám léku,
čím to, syn tvůj zase ve okovech
ruce,
že se v světě shání marně po člověku?