Dlouhodobý program ČSSD - verze 66. Rozvoj solidární a sociálně spravedlivé společnosti
6.1. Sociální práva a sociální stát
Přirozeným opěrným bodem vytváření solidární a sociálně spravedlivé společnosti jsou základní sociálnědemokratické hodnoty, jak byly vyjádřeny v Sociální doktríně ČSSD, přijaté v květnu 1998. Česká republika, tím, že přijala ústavní Listinu základních lidských práv a svobod se přihlásila k evropskému sociálnímu modelu, založenému na sociálně a ekologicky orientovaném tržním hospodářství. Členství naší země v Evropské unii umožňuje praktické rozvíjení tohoto modelu v naší sociální politice.
ČSSD usiluje o to, aby všichni občané naší země měli rovnou příležitost pro realizaci svých dispozic a schopností, rovný přístup ke vzdělání, práci, kultuře, k občanskému i osobnímu uplatnění. Je pro dodržení zásady, aby finanční a morální ocenění práce lidí odpovídalo jejich kvalifikaci a výkonu. ČSSD vychází z toho, že pouze společnost, založenou na lidské solidaritě a fungujícím sociálním státu, je možno nazvat společností sociálně spravedlivou a tím vpravdě svobodnou. Taková společnost nabízí možnost vést plnohodnotný a lidsky důstojný život, vyhnout se chudobě a poskytuje možnost aktivně se uplatnit i těm, kterým v tom brání jejich fyzické, psychické či sociální handicapy.
Sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců samotných či jejich rodin, nýbrž i věcí veřejnou. Proto sociální stát v pojetí ČSSD zaručuje každému občanovi alespoň určité společensky uznané minimum podpory a pomoci v tíživých životních situacích. Zároveň občany podněcuje k vlastnímu úsilí o zlepšení jejich životních podmínek a účinně brání tomu, aby pomoc poskytovaná z veřejných prostředků byla zneužívána.
Trh sám o sobě nezaručuje rovné šance. Rozděluje lidi na chudé a ještě chudší na jedné straně, bohaté a ještě bohatší na straně druhé a oslabuje postavení středních vrstev. Jedině moderní sociální stát je schopen rozpory, které působení trhu plodí, účinným způsobem omezovat tím, že rozvíjí sociální soudržnost, bez níž by společnost čekaly vážné sociální konflikty, politické otřesy a krize.
Jsme zásadně proti neoliberálnímu výkladu sociálního státu jako darmožrouta peněz daňových poplatníků a usilujícího o jeho likvidaci. Jsme rovněž proti autoritativnímu zaopatřovacímu státu, který omezuje prostor pro svobodnou volbu a brání tomu, aby občané převzali odpovídající míru odpovědnosti za vlastní osud.
Sociální stát v pojetí ČSSD je založen na myšlence, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou. Takový stát je schopen poskytnout alespoň určité uznané minimum podpory a pomoci v životních situacích ohrožujících občana či jeho rodinu. Sociální stát však cílevědomě usiluje o dlouhodobou prosperitu země a proto také dlouhodobě investuje do rozvoje lidí a jejich potenciálu a snižuje tak rizika politických napětí a střetů.
Sociální stát je zároveň státem demokratickým – opírá se o vůli lidu. Respektuje právo na svobodu sdružování, kolektivní vyjednávání a jiná práva s tím spojená. Opírá se o sociální dialog s odbory a zaměstnavatelskými svazy na půdě tripartity a rozvíjí mnohostrannou partnerskou spolupráci s neziskovými organizacemi a s dalšími představiteli veřejného života i s občany samotnými.
V pojetí ČSSD je sociální stát spojen s „investicemi“ do sociální politiky. Nechápe je pouze jako náklad v úzce ekonomickém smyslu, který je vlastní neoliberálním tezím o přebujelosti sociálního státu, ale považuje je, zejména v dlouhodobé perspektivě, za nejefektivnější investice vůbec, neboť rozmnožují lidský potenciál jako základní zdroj budoucí prosperity a stability společnosti. Efekty dobře fungujícího sociálního státu v podobě uplatnění talentů, vědomostí, kvalifikace a schopností lidí představují stále významnější zdroj dlouhodobého hospodářského a kulturního rozkvětu země.
Sociální investice se ovšem stávají efektivními pouze tehdy, pokud se s nimi dobře hospodaří a pokud jsou správně voleny priority. ČSSD se nebrání tomu, aby v řadě případů (investice do vzdělávání, rekvalifikace, bydlení, sociální péče, přístupu občanů k informacím apod.) byly využívány i soukromé zdroje. Nemůže však připustit, aby přístup k těmto sociálním službám či ke vzdělání a zdravotní péči byl vázán na povinnou spoluúčast jednotlivce, případně aby sociální situace jednotlivce byla zábranou pro jeho studia či volbu povolání.
Za nezadatelná sociální práva považujeme také jak hmotné zabezpečení v situacích, kdy občan nemůže získávat prostředky na obživu vlastní prací, stejně jako právo na ochranu zdraví, na vzdělání, na podporu rodičovství a rodiny. Jejich součástí jsou i tradiční sociální práva – právo na svobodnou volbu povolání, na ochranu v pracovně právních vztazích, na spravedlivou odměnu za práci, na sdružování za účelem hájení hospodářských či sociálních zájmů a právo na práci či alespoň na hmotné zabezpečení v případě její ztráty.
Jsem si vědomi toho, že člověk své potřeby realizuje především prostřednictvím práce. Podle svého přínosu by měl být také odměňován. Právem na práci v demokratické společnosti rozumíme možnost zvolit si svobodně zaměstnání v uspokojivých pracovních podmínkách za odměnu odpovídající kvalifikaci a výkonu, právo získat práci v mezích společenských možností nebo podporu v nezaměstnanosti, která by občanovi zajistila přiměřenou a lidsky důstojnou životní úroveň a podporovala jeho snahu opět pracovat.
Právo na rodinu v pojetí sociálního státu chápeme především tak, že jsou státem vytvářeny potřebné podmínky pro partnerské vztahy, vstup do manželství, narození a výchovu dětí. Je poskytována nejširší možná ochrana a pomoc rodině, která je přirozenou a základní jednotkou společnosti. Respektujeme však svobodnou volbu občanů žít i v neúplných formách a neformálních partnerských svazcích s dětmi a jsme přesvědčeni, že tyto formy nesmí bránit tomu, aby jejich podpora ze strany státu nebyla plně srovnatelná s úplnými rodinami.
Sociální stát dbá o zabezpečení sociálně dostupného bydlení pro občany, zejména pak mladé lidi a rodiny s dětmi zvláště. Mimo jiné i tím podporuje udržování a rozvíjení populačního potenciálu země.
Právo na sociální zabezpečení patří mezi velké vymoženosti soudobé civilizace. Realizuje se prostřednictvím starobního, invalidního a pozůstalostního pojištění, dále nemocenského pojištění, úrazového pojištění a odškodněním a pojištěním v nezaměstnanosti.
Každý občan má právo na důstojné životní minimum, totiž na takovou životní úroveň, která by jemu a jeho rodině zajistila základní podmínky pro existenci a zdravotní péči. Trváme však na tom, aby lidé, kteří se snaží aktivně nalézt nové zaměstnání, rekvalifikují se, jsou ochotni se za prací i přestěhovat apod. byli za svoje úsilí zvýhodněni oproti těm, kteří jen pasivně čekají na pomoc státu či nemají zájem o nalezení práce. Rozvinutím sociální práce přitom maximálně omezit možnosti zneužívání těchto systémů občany, kteří zatajují své skutečné příjmy a majetek a tím na tomto systému parazitují.
ČSSD si dobře uvědomuje, že vymezení sociálních práv je samo o sobě nedostačující, pokud by tato práva nebyla v praxi naplňována. Proto budeme usilovat, aby tato ústavně vymezená sociální práva byla skutečně respektována a promítána do sociální politiky tak, aby nezůstala jen prázdnou a bezobsažnou deklarací bez reálného obsahu.
ČSSD si je vědoma toho, že sociální práva a sociální odpovědnost jsou spojitými nádobami. Ve své politice bude směřovat k tomu, aby sociální stát motivoval své občany k odpovědnosti za sebe sama, za svoji rodinu a obec a zároveň nedával šanci sociálně nezodpovědným jedincům kořistit ze zdrojů, které náleží těm skutečně potřebným.
6.1.1. Zaměstnanost, ochrana práce, sociální dialog, mzdy a příjmy
Za základ sociální a společenské aktivity každého občana považujeme zajištění dostupnosti produktivní práce a proto se budeme trvale orientovat na dosažení a udržování co nejvyšší a nejstabilnější úrovně zaměstnanosti s cílem dosáhnout zaměstnanosti plné, naplňující záměr, aby každý, kdo chce a může pracovat, nacházel přiměřené, svobodně zvolené zaměstnání. Za součást tohoto práva pokládáme i to, že občan bude moci využívat bezplatných služeb získávání zaměstnání na trhu práce, popř. přiměřeného hmotného zabezpečení při ztrátě zaměstnání, umožňujícího důstojně, bez rizika sociálního vyloučení, překonat přechodné období při ztrátě zaměstnání.
Chceme toho dosahovat jak cílevědomou hospodářskou politikou, jejíž integrovanou součástí je zajišťování pracovních příležitostí, tak zejména promyšlenou aktivní politikou zaměstnanosti, které se účastní úřady práce, orgány samosprávy, zaměstnavatelé i odbory. Odmítáme neoliberální recepty na řešení nezaměstnanosti spočívající v odstranění ochrany práv zaměstnanců, v zavádění flexibilních pracovních úvazků za patřičně zkrácenou mzdu (kdy ani několik takových úvazků nezaručuje důstojnou mzdu a slušnou životní úroveň rodiny), omezování výdajů na vzdělávání pracovníků a snižování tzv. nákladů práce. Takové recepty by nejen nevyřešily nezaměstnanost, ale především by vedly k degradaci zaměstnanců na pouhé poskytovatele levné pracovní síly, zbavily by je jakékoli ochrany v nemoci, stáří i při práci samotné a zhoršily by výrazně jejich sociální postavení.
Naším cílem je podporovat vysokou zaměstnavatelnost lidí. V souladu s celoevropským trendem stárnutí populace považujeme za klíčové dosahovat vyšší míry zaměstnání zejména pro starší populaci (nad 50 let) a také zvýšit zaměstnanost žen. Právě zvýšení míry zaměstnanosti v celé ekonomice stejně jako v populaci žen a starších nad 50 let má mimořádný význam pro udržení finanční soběstačnosti sociálního státu a proto mu budeme věnovat všemožnou pozornost.
Cestu k tomu spatřujeme především v tom, že budeme všestranně podporovat programy celoživotního vzdělávání, budeme stimulovat ty občany, kteří jsou schopni neustále získávat a obnovovat dovednosti, přizpůsobit se podmínkám trhu práce, jsou schopni přijmout nové profesní zařazení a jsou připraveni a ochotni přecházet z jednoho typu zaměstnání do jiného. Nechceme pod pojmem zvýšení pružnosti trhu práce směřovat k oslabení práv a ochrany zaměstnanců, jak to činí někteří naši političtí oponenti, naopak vnímáme zvýšení pružnosti trhu práce, vedle stimulace celoživotního vzdělávání zaměstnanců, také jako povinnost zaměstnavatelů udržovat dosavadní a vytvářet nové dovednosti pro své zaměstnance, stejně jako rozvíjení sociálního dialogu.
Svoji konkrétní politiku chceme proto zaměřit na podporu toho, aby lidé mohli zůstat na trhu práce, dokud o to budou mít zájem, na zavedení finančních a právních podnětů pro zaměstnávání starší populace, na stimulaci celoživotního vzdělávání. Tak by mělo docházet k tomu, že bude zajištěn co nejširší souladu kvalifikační a profesní struktury pracovních sil s potřebami trhu práce a budou vytvářeny podmínky pro jejich územní a profesní mobilitu a adaptabilitu.
Naší dlouhodobou prioritou je také mnohostranná podpora zaměstnanosti ve strukturálně postižených oblastech.
Trvalou pozornost budeme rovněž věnovat rozsahu, zaměření, kvalitě, připravenosti a podmínkám zaměstnávání absolventů středních škol a odborných učilišť. Domníváme se, že jejich zaměření však musí lépe odrážet konkrétní potřeby hospodářské praxe a trhu práce, zejména pak potřeby rozvoje českého průmyslu a dalších oborů. Nepovažujeme za vhodné, aby tyto školy produkovaly množství absolventů, kteří nenalézají uplatnění na trhu práce, kde přitom existuje reálná poptávka po řadě profesí technického charakteru. To pokládáme zejména za prvořadý úkol regionálních samospráv, které střední školství bezprostředně řídí.
Rozsáhlou sociální problematiku přinese nezbytnost rychlého a kvalitního rozvoje vysokoškolského vzdělávání, zejména na bakalářském stupni, a uplatnění jeho absolventů v modernizovaném národním hospodářství. ČSSD bude v této souvislosti usilovat, aby všichni talentovaní mladí lidé, kteří mají schopnosti a zájem se dále vzdělávat, měli zajištěn přístup k vyšší odbornosti bez ohledu na jejich sociální původ. Odmítáme jakékoli formy povinného školného na středních a vysokých školách, které prosazují naši političtí odpůrci. Jsme však připraveni posoudit široký okruh podpor pro ty studenty, kteří by chtěli využít např. půjček na studium s garancí státu apod. spolu se systémem výhodných stipendií pro talentované studenty.
Za významné pokládáme i zvyšování rozsahu rekvalifikací nezaměstnaných a jejich zaměření podle nabídky pracovních příležitostí. Budeme podporovat zaměstnanost osob obtížně se uplatňujících na pracovním trhu – uchazečů bez kvalifikace, osob zdravotně postižených, žen s malými dětmi, romských občanů, dlouhodobě nezaměstnaných. Trvalý růst vzdělanostní úrovně, tvůrčích schopností a intelektuálního potenciálu ekonomicky aktivního obyvatelstva považujeme za hlavní předpoklad pro postupný rozvoj společnosti vědění (kvartérní společnosti), která představuje základ dlouhodobé prosperity státu.
Cílem ČSSD je v souladu s možnostmi moderních technologií posilovat humanizaci výroby a práce, zlepšovat pracovní podmínky a ochranu lidí na trhu práce. Prostřednictvím pracovního zákonodárství zajistíme ochranu všech forem závislé práce, rovnost příležitostí a podmínek všem zaměstnancům bez jakýchkoli diskriminací.
Odmítáme nepřiměřený tlak na zaměstnance vznikající pod tlakem globalizace a vytvářející jednostranně pod vlivem ziskových hledisek a nerovnováhy ekonomické a pracovní poměry na trhu práce. Na objektivní změny na trhu práce budeme reagovat novou pracovně právní legislativou tak, aby nedocházelo k růstu nerovnováhy v postavení zaměstnanců a zaměstnavatelů. Zvláštní pozornost chceme přitom věnovat mladistvým, ženám a zdravotně a sociálně hendikepovaným.
Důsledně budeme prosazovat zásadu, že mzda má být taková, aby zaměstnanec neupadl do chudoby a sociální závislosti. Budeme dbát, aby minimální mzda dostatečně převyšovala minimální sociální dávky (životní minimum) a tedy ten, kdo pracuje, byl v lepším postavení než ten, kdo jen využívá sociální dávky a nejeví zájem na zlepšení svého postavení . Princip stejné mzdy za práci stejné hodnoty pokládáme za základ spravedlnosti v odměňování za práci a rovnosti pracovních podmínek podle pohlaví, rasy, národnosti a dalších mimopracovních kritérií. Za spravedlivé považujeme takové motivačně působící rozdíly ve mzdách a platech, které plynou jak z rozdílů v nárocích, které práce klade na zaměstnance z hlediska jeho kvalifikace, odpovědnosti a námahy, tak z rozdílů ve výkonnosti a dosahovaných výsledcích.
ČSSD vychází z toho, že spravedlivou rovnováhu mezi prací a kapitálem lze dosahovat jen na základě ochrany slabších účastníků pracovních vztahů – zaměstnanců. Za rozhodující prostředek této rovnováhy pokládáme sociální dialog mezi představiteli zaměstnanců, zaměstnavatelů a státu. Tento dialog navíc představuje důležitý nástroj pro utváření demokratických poměrů ve společnosti, zejména pro vytváření a udržování sociálního smíru. Účinnost sociálního dialogu je podmíněna existencí odborových organizací, schopných hájit práva zaměstnanců a vyžaduje rovněž kvalifikované a zodpovědné reprezentace zaměstnavatelů.
Jako sociální demokraté jsme přesvědčenými zastánci sociálního dialogu, vyjádřeného zejména prostřednictvím kolektivních smluv a umožňujícího dosáhnout takové úpravy pracovních vztahů, které vytvářejí záruky sociální ochrany a jsou výrazem seriózního sociálního partnerství. Budeme proto podporovat rozvoj sociálního dialogu nejen na podnikové, odvětvové, regionální, národní, ale i nadnárodní úrovni, stejně jako růst jeho úlohy při stanovení pracovních,mzdových a dalších podmínek výkonu práce. Chceme rovněž naléhat na rozšiřování dialogu při vyjednávání mezi představiteli státu a představiteli nejrůznějších sociálních skupin, občanských sdružení a dalších neziskových organizací.
To, jak naše země zvládne a osvojí si využívání sociálního dialogu, významně ovlivní její budoucí charakter. Jsme proto připraveni dále kultivovat podmínky pro činnost reprezentací zaměstnanců i zaměstnavatelů a dalších organizací zabývajících se ochranou hospodářských a sociálních zájmů.
6.1.2. Bezpečí rodiny a populační vývoj
Rozvíjet účinnou rodinnou politiku ve prospěch zdravého populačního vývoje je v zájmu budoucnosti českého národa a zcela nepochybně odpovídá tužbám občanů. Zlepšení demografické situace vytvořením podmínek pro zvýšení porodnosti v České republice považujeme za zásadní úkol sociální politiky a za indikátor důvěry mladé generace v budoucnost našeho státu. Respektujeme přitom, že je nezadatelným právem rodičů se zcela svobodně rozhodnout o tom, kolik dětí chtějí přivést na svět.
Být rodičem je nejen nezadatelné právo, ale i významná životní hodnota. Člověk však není jen rodičem, ale souběžně i občanem s právem na práci, na účast ve veřejném životě a ve všech kulturně společenských činnostech. Je také dospělým dítětem svých starých rodičů, k nimž má morální i právní závazky. Jsme si vědomi, že výchova dětí není jen soukromou záležitostí rodičů, ale je i významným prvkem úspěšného rozvoje celé společnosti. ČSSD proto nechápe pomoc rodinám jako soukromou věc jednotlivců a zátěž, která ujídá ze státního rozpočtu, ale především jako významnou investici do budoucího rozvoje společnosti. Současně pomáhá v rámci rodiny vyrovnávat šance mužů a žen na jejich ekonomické uplatnění.
ČSSD usiluje o vytváření podmínek, při nichž by občané bez obav, že by zanedbali péči o děti, byli schopni sladit své rodinné, pracovní i veřejné funkce. Znamená to, že omezení, která přináší péče o děti, nesmějí degradovat životní úroveň rodiny s dvěma i více dětmi do skupin s nízkými příjmy, ani je jinak izolovat od vnějšího světa. Nesmí rovněž vést k problémům se získáním zaměstnání, zejména pro matky nezaopatřených dětí.
Naše koncepce rodinné politiky vychází ze zásady vytvářet příznivou atmosféru pro rodiče i jejich děti, a to jak v rodinných dávkách, tak i v široké paletě státní, krajské, obecní politiky i jiné veřejně prospěšné činnosti vycházející z potřeb rodin i z úcty k rodičovství a zajišťující důstojné životní podmínky pro rodiny s dětmi. Za důležité považujeme, aby byla prováděna pravidelná valorizace rodinných dávek, aby se neztrácela jejich reálná hodnota pro zajištění výchovy dětí v rodinách.
Výrazem celospolečenské solidarity je především příspěvek státu na výchovu a výživu dětí ve formě přídavku na každé nezaopatřené dítě. Tento přídavek chápeme především jako dávku pro dítě, a proto by měl být vyplácen v zásadě každému dítěti bez ohledu na výši příjmů rodičů.
Zvýrazníme ochranu dětí tam, kde jsou ohroženy psychicky či hmotně včetně majetkových práv, zvláště u dětí rozvedených rodičů a sirotků. nebudeme zanedbávat dohled nad dětskou prací. Rovněž budeme věnovat pozornost ochraně dospělých, zejména žen a starých občanů, před domácím násilím.
Oba rodiče, otce i matku, chápeme jako rovnocenné partnery se stejnými právy i povinnostmi k dítěti i navzájem, a to nezávisle na právní formě jejich svazku. Ochrana rodiny s dětmi by měla především řešit nezaviněné obtížné životní situace rodiny tak, aby nedošlo k narušení vztahů a vazeb mezi rodiči ( partnery) navzájem či mezi rodiči a dětmi a neutrpěla kvalitní výchova dětí, která spolu s jejich nejvyšším možným vzděláním tvoří základ růstu nejen ekonomického potenciálu České republiky, ale i základ všeobecného kvalitativního vzestupu naší země.
6.1.3. Sociální zabezpečení
Za velkou vymoženost naší společnosti považujeme rozvoj sociálního zabezpečení založeného na mezinárodně uznávaných standardech, vycházejících z úmluv Mezinárodní organizace práce a zajišťujících dostatečné a dlouhodobě udržitelné nemocenské pojištění, důchodové pojištění, úrazové pojištění a pojištění v nezaměstnanosti založené na celospolečenské solidaritě a poskytování mateřských a rodinných dávek. Vedle kolektivních systémů sociálního pojištění a připojištění budeme podporovat i přebírání osobní odpovědnosti za osud jedince či rodiny formou individuálního připojištění, zejména při přípravě na stáří.
Mnoho lidí se pro věkový či zdravotní handicap nemůže přes všechno úsilí plně zařadit do života společnosti. I jim je společnost povinna zajistit důstojný život v takovém rozsahu, jak jejich stav dovoluje.
Požadujeme, aby sociální zabezpečení, jehož podstatou je solidarita a legitimita vzájemného sdílení rizik, bylo i nadále založeno na závazcích a odpovědnosti různých generací, různých sociálních skupin a dalších subjektů. V reformě důchodového pojištění budeme proto hájit právo občanů na klidné a zajištěné stáří a přiměřené zabezpečení invalidních a pozůstalých osob.
Vycházíme z toho, že reforma systémů sociálního zabezpečení musí být založena na celospolečenské dohodě a nemůže být jen věcí jedné politické strany či jedné politické koncepce. Varujeme před zjednodušováním tohoto problému a před předkládáním tzv. jednoduchých a snadných řešení v podobě rovných dávek apod., jak to činí někteří pravicoví politici. To je jen cesta k chudobě a to nejen pro generaci důchodců či nadcházejících důchodců, ale i pro velkou část populace odkázanou na mzdu. Chceme, aby reforma byla trvalým plynulým procesem bez dramatických zvratů v životní situaci důchodců a zajistila i jim určitý podíl na celkovém růstu bohatství společnosti v souladu s růstem průměrné reálné mzdy zaměstnanců.
Požadujeme, aby byla co nejdříve zřízena samostatná a samosprávná Sociální pojišťovna zřetelně oddělená od státního rozpočtu. Jsme přesvědčeni, že je nutno dosáhnout toho, že prostředky vybrané na sociální pojištění musí být využity pouze na sociální zabezpečení a jejich případné přebytky musí být převedeny do rezerv na další období. Jde nám o jasné stanovení odpovědnosti státu a správců jednotlivých důchodových systémů za jejich kvalitní fungování, o hospodárné nakládání s prostředky důchodového pojištění, informovanost občanů, nízké provozní náklady a efektivní kontrolu.
Při koncipování důchodové reformy vycházíme z toho, že provedené parametrické změny v důchodovém zabezpečení umožňují, aby v nejbližších zhruba deseti letech byl tento systém v rovnováze. Domníváme se proto, že je možné přistoupit k reformě nikoli pod bezprostředním tlakem okolností, ale je možné se věnovat postupnému rozpracování jednotlivých variant.
ČSSD pokládá i nadále za základ systému sociálního zabezpečení povinný průběžně financovaný systém, který chce založit na systému zdánlivých účtů NDC. .Máme za to, že takový systém by lépe odrážel zásluhovost jednotlivých účastníků tohoto systému a byl spravedlivější k lidem s průměrnými příjmy. Jsme si současně vědomi, že takový systém má také některá úskalí a proto požadujeme dostatečný časový prostor na posouzení jednotlivých variant stejně jako širší společenskou diskusi. Nebráníme se proto tomu, aby např. byl stanoven strop pro příspěvek na sociální pojištění od určité výše příjmu např. pětinásobek průměrné mzdy (a tomu analogické omezení výše důchodu z veřejných systémů).
Vycházíme z toho, že důchodová reforma musí respektovat objektivní proces stárnutí české populace, a že i v těchto podmínkách je nezbytné zachovat potřebnou míru generační solidarity mezi ekonomicky aktivními a neaktivními a umožnit dosažení celospolečenské dohody o podobě důchodové reformy. Domníváme se, že v souladu s celoevropskými trendy musíme dosáhnout toho, že průměrný věk odchodu do důchodu se bude zvyšovat a to především na základě toho, že se bude zvyšovat míra zaměstnanosti obyvatelstva ve věku nad 50 let. Je naším zájmem, aby byl umožněn pružný odchod do důchodu v rozpětí několika let podle zájmu a zdravotního stavu občanů a nabídky pracovních příležitostí.
Od důchodové reformy také očekáváme v naší zemi podstatné přiblížení důchodových příjmů úrovni obvyklé v zemích Evropské unie. Výdaje na náš důchodový systém by tak měly postupně dosáhnout úrovně obvyklé v zemích Evropské unie, aby se důchody ocitly na sociálně přiměřené úrovni zajišťující důstojné životní podmínky příjemců. Budeme na základě dlouhodobých projekcí prosazovat průběžné přijímání opatření k zajištění „odolnosti“ důchodového systému vůči stárnutí populace a zajistíme, aby byl schopen reagovat na demografický vývoj, migraci a inflaci.
Základní povinný průběžně financovaný systém nesmí motivovat ekonomicky aktivní populaci k vyhýbání se legálnímu trhu práce a k neplacení pojistného. Proto je nezbytné zajistit nejvyšší možnou účast ekonomicky činných osob v důchodovém systému a jeho jednotnost, a rozšířit nabídku dobrovolných doplňkových důchodových systémů fungujících na principu plné ekvivalence také o zaměstnanecké penzijní připojištění.
Naše společnost se stala společností čtyř generací. Vycházíme ze zásady, že žijící starší generace není přítěží, ale součástí bohatství naší společnosti a přispívá k jeho tvorbě svou zkušeností, formální i neformální prací. Proto požadujeme, aby potřebám společnosti čtyř generací byla uzpůsobena doprava, struktur bydlení i architektura a byly odstraněny i všechny bariéry ve veřejném i soukromém prostoru a posíleny výrazně i sociální služby ve všech podobách, domovy důchodců počínaje a citlivou pečovatelskou službou konče.
Společnost musí být solidární s nemocnými, invalidy a s dalšími skupinami lidí ohrožených sociálním vyloučením. Právě oni potřebují k důstojnému životu sociální oporu zprostředkovanou rodinou, nestátními i státními institucemi a všemi solidárními lidmi. Podporovat budeme každého, kdo chce překonat svůj handicap a usiluje o plnohodnotné začlenění do společnosti. Chceme dále pokračovat v partnerské spolupráci mezi státem, dalšími veřejnými i soukromými poskytovateli sociálních služeb a příjemci těchto služeb, v budování komplexního systému, který účinně zahrne vzdělávání, rehabilitaci i celoživotní pracovní a společenskou integraci ohrožených hendikepovaných.
Za pomoci důstojného životního minima, minimální mzdy, podpory v nezaměstnnosti uchazečům o zaměstnání, sociálního příplatku, příspěvku na bydlení a dávek sociální péče budeme bránit propadu lidí do chudoby. tím se zajistí plnění společného memoranda o sociálním začleňování, které stanoví povinnosti České republiky jako člena Evropské unie v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, což je nedílnou součástí Lisabonského procesu.
Při zákonné úpravě sociální pomoci budeme usilovat o to, aby byla co nejvíce rozvinuta individuální sociální práce v terénu tak, aby bylo aktivně pomáháno lidem, kteří se ocitli v sociálně problémových situacích. Konkrétní pomoc jim zabezpečí zachování lidské důstojnosti a nabídne šanci podílet se na řešení jejich životních problémů a při opětném návratu k normálnímu životu. Podpoříme vytvoření maximálního prostoru pro funkční uplatnění neziskového sektoru v sociálních službách, a to v dělné spolupráci s institucemi státu a samosprávných orgánů.
Celou soustavu sociálního zabezpečení budeme dále zdokonalovat v souvislosti se změnou dělby práce i odpovědnosti mezi ústředními orgány, krajskými a obecními zastupitelstvy.
6.1.4. Migrace, migrační politika
Procesy globalizace a evropské integrace, spjaté s volným pohybem osob a kapitálu, povedou v nadcházejícím období k jevu, se kterým česká populace nemá dostatečné zkušenosti, neboť se v posledním období vyvíjela jako národnostně homogenní a v podstatě uzavřená k příslušníkům jiných národností i jiných kultur. Bude se proto muset začít vyrovnávat s výzvami a vlivy rostoucí mezinárodní migrace, s existencí více národností i více kultur.V budoucích letech vývoj naší společnosti v tomto směru bude daleko rychlejší než dosud. Nevyhnutelně poroste podíl příslušníků jiných národností, žijících na našem území a naopak, čeští občané budou častěji žít v jiných zemích integrované Evropy .
Tento vývoj představuje šanci i ohrožení. Vyžaduje formulovat novou aktivní i pasivní migrační politiku, která vezme v úvahu i nízkou úroveň přirozené reprodukce obyvatelstva vyvolávající pokles perspektivní nabídky pracovní síly z domácích zdrojů. Příchod imigrantů může posilovat aktivní složku populace a zmírňovat tak očekávané negativní důsledky populačního vývoje.
Migrační politika je otázkou politickou, ekonomickou, demografickou a bezpečnostní. Je žádoucí prosadit koncepční přístup státu, který vezme v úvahu hlediska věková, kvalifikační, kulturní apod. Měla by zahrnovat i podporu integrace cizinců, zejména pak vytváření odpovídajících životních podmínek (bydlení, vzdělání, zaměstnání, sociální pomoc), a určovat i její kvantitativní rozsah. Její součástí by měl být systém vzdělávání vedoucí nejen ke zlepšování jazykových znalostí obyvatelstva, ale zejména k pochopení a respektování jiných kultur i k výchově k životu v multikulturní a multietnické společnosti.
V migrační politice považuje ČSSD za nezbytné prosazovat dodržování principu úcty k lidským právům, k právům národnostních menšin. Členství ČR v Evropské unii nabízí naší společnosti nové příležitosti pro překonání nedůvěry k cizincům a jejich odlišnostem a pro rovnoprávné začleňování menšin do většinové společnosti. Je naší snahou, aby si česká společnost zachovala svoji národní identitu v rámci společnosti multikulturní a multietnické, charakteristické pro sjednocovanou Evropu. Současně budeme usilovat o to, aby každá z těchto etnických skupin měla právo na svoji národnost a historickou paměť.
6.2. Bydlení
ČSSD považuje vytváření optimálních podmínek pro efektivní uspokojování bytových potřeb občanů za neměnný cíl své bytové politiky a proto soustavnou a cílevědomou péči o přiměřené bydlení pokládá za jednu z priorit ekonomického a sociálního rozvoje České republiky.
V souladu s Chartou základních sociálních práv pracujících Evropské unie chápe právo každého člověka na důstojné bydlení jako nepominutelnou součást procesu zlepšování životních podmínek. K tomu musí být zaměřena soustavná pozornost všech státních i samosprávných orgánů.
ČSSD usiluje o to, aby byl postupně vytvořen fungující trh s byty. Je si však současně vědoma, že je nutno vytvořit i odpovídající mechanismy, které umožní, aby se tohoto trhu mohli zúčastňovat všichni občané, kteří mají zájem o samostatné bydlení. ČSSD nevidí cestu k nastolení trhu s byty v naprostém a nekontrolovaném uvolnění nájemného, jak to požadují naši političtí oponenti, ale v postupném a kontrolovaném vývoji nájemného, které bude především respektovat místní podmínky a nepovede k excesům (zejména bezohledné vydírání nájemníků ze strany majitelů domů např. znemožněním užívat byty zastavením dodávek tepla apod.).
ČSSD požaduje, aby náklady na užívání bytu a výše úhrady nájmu domácností byly na takové úrovni, která neohrožuje nebo nepodkopává uspokojování jiných podstatných potřeb rodiny. Ekonomická a sociální opatření musí umožnit především mladým rodinám získání přiměřeného bydlení a starší generaci dát jistotu, že nepřijdou o střechu nad hlavou. Budeme bránit tomu, aby sociální příspěvky na úhradu nájemného byly zneužívány majiteli domů k nadměrnému zvyšování nájemného a tedy k faktické podpoře majitelů z veřejných prostředků.
Za mimořádně důležité opatření k harmonizaci vztahů nájemníků a pronajímatelů považujeme zákonnou úpravu nájemních vztahů zahrnující účinnou ochranu nájemníků při respektování práva pronajímatelů na úspěšnost jejich podnikání.
Zvláštní pozornost budeme věnovat podpoře výstavby tzv. sociálních bytů. Sociální bydlení vnímáme jako bydlení domácností s nižšími příjmy nebo osob zdravotně hendikepovaných bydlících v přiměřených bytech v normální bytové zástavbě. Domácnosti s tímto statutem hradí ze svých příjmů jen základní provozní náklady. Nájemné je nižší než je obvyklé v dané obci a nepodléhá režimu obvyklého nájemného. Tyto domácnosti mohou být žadateli příspěvku na bydlení.
Požadujeme, aby opatření na podporu bydlení tvořila vyvážený systém, jehož jednotlivé prvky se vzájemně doplňují a skutečně slouží k podpoře rozvoje bydlení. To se týká zejména stavebního spoření, která má pomoci zajistit bydlení pro nejširší vrstvy obyvatelstva a které je nezřídka využíváno jako výhodný zdroj spoření bez investic do bydlení. Také ostatní nástroje (příspěvky) na podporu bydlení by měly být upravovány tak, aby jejich reálná hodnota odpovídala jak vývoji inflace, tak i nákladů na pořízení bydlení.
Podpora nájemní bytové výstavby je pro nás základním řešením na trhu dostupného bydlení pro co nejširší skupinu domácností, tj. těch příjmových skupin obyvatelstva, které nemají a nepožadují vlastnické bydlení. Zároveň tím chceme trvale podpořit i dostupnost bydlení v rámci migrace související se zajištěním zaměstnání.
Velký význam přikládáme rozvoji bytového družstevnictví na základě osvědčených tradičních družstevních principů a hodnot. Družstva by se měla významným způsobem podílet na dalším rozvoji bytové výstavby a účinné správě bytového fondu.
Souborem ekonomických opatření je nezbytné podporovat i rozvoj vlastnického bydlení a vstup soukromého kapitálu do bytové výstavby.
Součástí politiky bydlení se musí stát tvorba nových a přestavba stávajících urbanistických struktur, které budou disponovat technickou a dopravní infrastrukturou odpovídající současným potřebám a zabezpečí přiměřenou pohodu bydlení a úroveň životního prostředí. Zároveň v rámci propracování územních a strategických plánů zvl. historických sídel a jejich center vnímáme jako nedílnou součást v rozhodovacích procesech zachování sociokulturní rozmanitosti čelící segregaci se zachováním sociálního smíru.
6.3. Rozvoj moderního systému zdravotní péče
6.3.1 Základní východiska
Zdravotní politika ČSSD se opírá o naše národní tradice, o evropský program Světové zdravotnické organizace „Zdraví pro všechny v 21. století“ a o nároky vyplývající z členství ČR v EU. Je zřejmé, že rovnost v přístupu ke zdraví není dosažitelná volným trhem a že role státu při překonávání deformací vzniklých postupem pravicových vlád v počátku devadesátých let a při vytváření zdravých životních podmínek, v organizaci péče o zdraví i vlastní zdravotní péče je nezastupitelná.
ČSSD požaduje, aby rovnost v přístupu ke zdravotní péči všem občanům garantoval stát. K zajištění rovnosti ve zdraví je nezbytně nutná promyšlená, dlouhodobě koncipovaná zdravotní politika, k jejímž hlavním nástrojům patří organizovaný systém zdravotnických zařízení a vysoká informovanost občanů o zdraví a nemoci a o vzdělávacích a preventivních programech. Rovný přístup ke zdravotní péči je zajišťován i systémem povinného veřejného zdravotního pojištění, které pokládáme za základní nástroj realizace solidarity zdravých s nemocnými, mladších se staršími, bohatších s chudými.
Zdravotní politika by měla být snadno srozumitelná široké odborné a laické veřejnosti. Státní správa i další zúčastnění aktéři tvorby této politiky se musejí veřejně podílet na vymezení cílů péče o zdraví z hlediska řešení existujících problémů a také z hlediska mezinárodních zkušeností a doporučení Světové zdravotnické organizace. Od takové cesty je možno očekávat, že i u občanů povede k větší míře odpovědnosti jejich jednání, které ovšem musí být založeno na větší informovanosti.
Mezi základní teoretické koncepty a nástroje je nutné z tohoto hlediska řadit koncept zdraví, omezenost zdrojů a potřebu jejich efektivní alokace, postupy pro ekonomické hodnocení efektivity programů a zejména léčebných postupů s využitím standardů odborné zdravotní péče i technických standardů, organizovaného systému zdravotnických zařízení všech druhů a stupňů a práva pacientů. Praktické uplatňování zdravotní politiky musí být zajištěno legislativně.
6.3.2. Cíle
Hlavním strategickým cílem je zlepšení zdravotního stavu a uchování zdraví. Obsahem tohoto cíle je postupně snižovat nemocnost a prodloužit střední délku života a tím zkvalitnit život všech generací při snížení potřeby a spotřeby zdravotní péče. Během 10 – 15 let pak dosáhnout v základních ukazatelích zdravotního stavu kompatibility jejich hodnot s průměrem zemí EU. Nástrojem realizace tohoto strategického cíle se stane průběžně rozvíjený Národní program zdraví občanů.
V jeho rámci budeme usilovat o
- dořešení zdravotnické legislativy; v této legislativě zakotvit jasně principy veřejného práva; v souladu s Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny musí být zajištěno, aby byl každý jednotlivec chráněn proti jakémukoliv ohrožení v důsledku nepatřičného využívání vědeckého výzkumu.
- snižování vlivu odvratitelných rizik zdraví a podporu zdravého životního stylu; s tímto cílem souvisí i úkol aktivně zapojit všechny resorty státní správy do úsilí o ochranu a podporu zdraví občanů; spolu s tím je třeba dosáhnout aktivní participace občanů na podpoře, ochraně a návratu jejich zdraví;
- řešení sítě zařízení veřejného zdravotnictví organizované veřejnou správou a zajišťující všechny druhy zdravotní péče (preventivní, ošetřovatelskou, diagnostickou, léčebnou, rehabilitační, hygienicko - protiepidemickou, posudkovou, pracovně lékařskou, lázeňskou a lékárenskou) na základě zákona; tato síť by měla být organizována na základě objektivně stanovených, řádně statisticky podložených údajů o zdravotním stavu občanů, výhledu jeho vývoje a koncepcí jednotlivých medicínských oborů zpracovaných při vyžití nezávislého výzkumu a analýz; musí vytvořit vzájemně provázaný jednotný systém zajišťující místně, časově a ekonomicky dostupnou zdravotní péči poskytovanou kvalitně a hospodárně všem občanům ČR na úrovni současných medicínských poznatků a v souladu s ekonomickými možnostmi státu; tento systém zahrnující zdravotnická zařízení počínaje praktickými lékaři až po specializovaná unikátní vědecko-výzkumná pracoviště, vytvářený na principech veřejného práva, bude prosazovat zásady součinnosti a vzájemného doplňování se při dodržování celostátně platných zásad a současně i reagovat na restrukturalizaci a zlepšení nabídky péče; zaměřit se na rozvoj primární péče, posílení role praktického lékaře jako koordinátora péče, další snížení počtu akutních nemocničních lůžek a klást důraz na komplexní nemocniční péči na úrovni regionů, na řešení dlouhodobé lůžkové péče a zlepšení pravidel a kritérií rozhodovacích procesů v oblasti investiční výstavby; restrukturalizace a optimalizace zdravotní péče by měla zohledňovat vliv stárnutí populace (přibývání seniorů v populaci) a kvantitu a kvalitu péče, jakož i přihlížet ke změnám počtu a struktury obyvatelstva v regionech;
- komplexní zajištění diferencované a vzájemně provázané zdravotní a sociální péče o seniory tak, aby jim bylo umožněno žít co nejdéle ve vlastním sociálním prostředí při zachování co nejvyšší míry soběstačnosti;
- kvalitu a efektivitu zdravotní péče jako základního požadavku na její poskytování, hlavním kritériem pro jejich hodnocení pak maximální klinický efekt při racionálních nákladech;
- dlouhodobě vyrovnané financování zdravotnictví zaručující pokrytí nezbytných nákladů a rovný přistup občanů všech sociálních skupin ke zdravotní péči; jeho základem by mělo být vícezdrojové financování z veřejných prostředků, kde hlavními zdroji budou všeobecné veřejné zdravotní pojištění a příspěvky z rozpočtů obcí, krajů a státu a další příjmy; povinnou spoluúčast pacientů odmítáme; musí být kontrolovatelné veřejností;
- upravení sociální klauzule tak, aby se blížila zvyklostem ve vyspělých zemích EU;
- udržitelné mechanismy financování a úhrad zdravotní péče, optimální alokace prostředků mezi jednotlivé segmenty služeb, založené na objektivních důkazech, nikoli na vlivných zájmových skupinách a netransparentních rozhodnutích;
- zakotvení systému ucelené rehabilitace za účelem návratu zdraví a maximální možnosti zapojení do pracovního a společenského života;
- podporu českého lázeňství jako specifické složky zdravotní péče;
- další demokratizaci správy péče o zdraví (účast volených zdravotních komisí samospráv na tvorbě zdravotní politiky kraje či obce, účast pojištěnců ve správních orgánech zdravotních pojišťoven, účast pacientů v řídících systémech zdravotnických zařízení a zdravotního pojištění (dohodovací řízení) a další mechanismy veřejné kontroly činnosti zdravotnických zařízení);
- zajištění organizace odborného vzděláváni všech zdravotnických pracovníků; promyšlený systém postgraduálního a kontinuálního celoživotního odborného vzdělávání s podporou telemedicíny, multimediálních technologií a zapojením zahraničních pracovišť do vzdělávání, vědy i lékařského výzkumu je podmínkou k získání mezinárodních parametrů naší medicíny;
- zajištění rozvoje telemedicíny, registrů a informačních systémů ve zdravotnictví jako součásti informačních systémů veřejné správy a předpokladu pronikavých ekonomických úspor i zvýšení účinnosti diagnostiky i léčby.
Předpokladem dosažení hlavního cíle – zlepšení zdraví občanů – je tvorba zdravotní politiky, tvorba koncepcí a formulace strukturovaných cílů v rámci široké spoluodpovědnosti zúčastněných aktérů. K tomu je třeba vytvořit také informační a organizační podmínky ve všech krajích pro tvorbu regionální zdravotní politiky.
K obsahu Dlouhodobého programu ČSSD - verze 6