Programová východiska SDS a naše úkoly v nejbližším období

Jiný svět je nutný

 1. Vyhrocená globální krize, jejímiž jsme svědky, není jen krizí hospodářskou nebo finanční, tím méně bankovní, ale jde o výraz postupného vyčerpávání rozvojových možností systému, ve kterém žijeme, a který staví jako měřítko všeho zisk. Zdrojem bohatství se stále více namísto práce stávají klientelismus, spekulace a lichva - a to i vůči celým státům. Důsledná aplikace tohoto přístupu, tzv. neoliberalismus, staví proti suverenitě člověka a jeho potřeb nadvládu "všemocného" trhu. Proti solidaritě a spolupráci se, jak ve společnost, tak v mezinárodních vztazích, stále více staví "právo silnějšího". V praxi se tyto neoliberální přístupy projevují především postupným zcizováním všech veřejných statků, jejich "privatizací" a přeměnou na zboží, předmět obchodu a zdroj zisku, demontáží všech sociálních, pracovně-právních, zdravotních a kulturních jistot a práv, prosazováním volné konkurence a konkurenceschopnosti, zvyšováním podílu nejistých a nestandardních zaměstnání i počtu těch, kterým ani při plném úvazku nedostačuje mzda k zajištění důstojného života.

2. Zatímco na jedné straně takto chudnou nejen lidé, odkázaní na práci svých rukou nebo sociální podporu, ale stále více také takzvaná střední třída, na druhé straně úzká vrstva privilegovaných stále více bohatne. Jejich zisk a jejich osobní prospěch se stávají "hnacím motorem společnosti" a zatlačují stále výrazněji snahy o zvyšování kvality života, o vyrovnaný a udržitelný vztah člověka k přírodě. Celé státy a národy se stávají jejich rukojmími. Tento vývoj dominuje celosvětově, ale je také charakteristický pro naši společnost a naši domáci situaci. Jsme svědky invaze trhu do zdravotnictví, sociální a důchodové péče, školství a kultury. Pod praporem úspor se bere mnohým, aby se nemnohým mohlo přidat, prohlubuje se propastné sociální nerovnosti.

3. Tento útok na sociální a v nejširším slova smyslu lidská prává je provázen také faktickým omezováním demokratických politických práv, možností lidí ovliňovat vlastní osudy. Nejen že je stále těsněji provázána politika s "velkým byznysem" a velké firmy (často dokonce s účastí veřejných financí) si "sponzorováním" kupují přízeň politických stran, napomáhají tak upevňovat stávající rozdělení sil a ztěžují, ba prakticky znemožňují každý pokus o jeho změnu standardními politickými prostředky. Nejenom že rozhodování je stále častěji založeno na korupci a úplatcích. Útok je veden hlouběji: postupné "vyprazdňování" státu, převod veřejných statků a služeb do soukromých rukou, globalizace ekonomiky a ekonomická převaha nadnárodních korporací a velkých bank, to vše prakticky omezuje možnosti státu a veřejné moci vůbec. Skutečné rozhodování se tak stále otevřeněji přesouvá z alespoň formálně demokratického prostoru politiky do sféry ekonomické, kde nemohou občané uplatnit žádná demokratická práva.

4. V důsledku tohoto vývoje si stále větší část společnosti uvědomuje, že změna je nutná, a že tímto způsobem nelze pokračovat. Jsme proto svědky kritiky, protestů a odporu - od Wall Streetu přes Madrid a Athény až do Izraele, od nezaměstnaných a dělníků přes inteligenci v dlouhodobě bezvýchodné situaci - až po ekonomy a bankéře. Přitom tento kritický přístup není nutně protikapitalistický, tím méně prosocialistický nebo prokomunistický.

O co chceme usilovat

 5. Východiskem z této situace je demokratická přeměna společnosti - naplnění demokracie nejen ve smyslu politickém, ale také ekonomickém, tak, aby lidé mohli skutečně spolurozhodovat o svých osudech a o vývoji společnosti. Mluvíme v této souvislosti o demokratickém socialismu - ne ovšem ve smyslu návratu k nějaké "vylepšené verzi" minulosti nebo ve smyslu jakési "společenské formace". Demokratický socialismus je pro nás spíše označením směřování vývoje, cesty po které chceme jít. Nechápeme jej jako nějaký "model", a nechceme prot také vymýšlet utopické konstrukce. Jsme přesvědčeni, že přeměna společnosti musí probíhat vždy za plné účasti všech jejích členů - a proto se nestavíme do role "majitelů vědecké pravdy" nebo jakéhosi "předvoje". Pokora vůči společnosti a vůči vůli jednotlivých lidí je a zůstává východiskem naší politické činnosti, v žádném případě nechceme opakovat chyby minulosti.

6. V konkrétních podmínkách České republiky roku 2011 považujeme za nejdůležitější dosáhnout toho, aby byla ukončena vláda vycházející z principů neoliberalismu a občané dostali ve volbách možnost změny současného politického kursu. Musí skončit korupce a bezostyšné okrádání státu a veřejných rozpočtů. Ti, kdo se v minulosti podobného jednání dopouštěli, musí být pranýřováni a v souladu s právem pohnáni k zodpovědnosti, včetně odpovědnosti ekonomické. Základním úkolem je zvrátit demontáž sociálního státu.

7. Pokud jde o jednotlivé politické požadavky, plně se stavíme za zachování veřejného charakteru zdravotní péče, důchodového zabezpečení a všeobecného vzdělávání. Již přijatá rozhodnutí v tomto směru, která přesunují rozhodování do soukromých rukou nebo zavádějí do těchto oblastí princip ziskovosti, musí být zrušena. Fiskální politika státu musí zajišťovat potřeby jeho rozvoje a rozvoje ekonomiky, nesmí se podřizovat skupinovým zájmům nejbohatších vrstev - proto podporujeme přesun těžiště zdanění od nepřímých daní k přímému zdanění velkých příjmů a velkých majetků. Krize musí být řešena především na účet těch, kdo ze situace dlouhodobě profitovali, a ne dokonce na úkor sociálně slabých, zdravotně postižených, důchodců a nemocných.

8. Jsme pro posilování všech prvků, které zvyšují možnost lidí demokraticky zasahovat do rozhodování - ať již jde o prvky přímé demokracie (referenda na všech úrovních), nebo např. tzv. participativní rozpočtování ve veřejné sféře. Politika pouhých škrtů je pro nás zásadně nepřijatelná. Požadujeme zvýšenou kontrolu státu nad činností finančního sektoru, až po případné zestátnění klíčových bank.

Jak chceme své cíle prosazovat

9. Realisticky si uvědomujeme svou současnou sílu, či spíše slabost. Je nám proto jasné, že sami své cíle nemůžeme prosadit. Platí to ovšem nejen pro naši stranu, ale pro každou složku stávajícího politického systému. Jsme přesvědčeni, že změny lze dosáhnout jen vzájemnou spoluprací všech, kdo sdílejí podobné cíle, a kdo přistupují k politice především bez postranních úmyslů nebo snahy se obohatit, ale také bez ideologických předsudků a schematismu. Zároveň plně chápeme, že zásadnější změny nelze v dnešním navzájem provázaném světě dosánout na úrovni jednoho státu, ale že je nezbytná mezinárodní spolupráce.

10. Proto se chceme nadále zasazovat o vznik společných iniciativ a hnutí, ve kterých se občané a organizace bez vzájemného vymezování a majorizace spojují, a aktivně se na jejich práci podílet. Přikladem takové aktivity v rámci ČR je pro nás Společenství práce a solidarity (SPaS), na jehož činnosti se chceme nadále podílet. Akční spolupráce v rámci této iniciativy, i spolupráce různých iniciativ a hnutí navzájem jsou praktickou "školou" demokratického přístupu k řešení problémů a k takovému prosazování cílů jednotlivých složek hnutí, při němž si všichni účastníci musí navzájem naslouchat a učit se nacházet shodu. V rámci Evropské unie se aktivně jako členská strana účastníme práce Strany evropské levice (EL), také založené na modelu konsensu, vzájemné shody. Takový model považujeme za obraz budoucí společnosti demokratického socialismu, společnosti pro níž pracujeme a chceme nadále pracovat.

Tento dokument byl schválen XI. sjezdem SDS 5. listopadu 2011.