Za Josefem Daňkem ...

Pepu Daňka jsem poprvé potkal na podzim 1986 při zakládání jihlavského sci-fi klubu. Rodák z Děčína se do Jihlavy přistěhoval za svojí manželkou – spolužačkou z VŠCHT a nám, venkovským balíkům, imponoval svými známostmi a styky ve fanouškovské komunitě: vždyť byl spozakladatelem legendárního sci-fi klubu Time Machine.
Ukázalo se, že náš nový známý je nejen zanícený čtenář sci-fi, ale i nadšený čundrák, houbař, počítačový nadšenec, znalec rockové hudby (jeho milovaní Pink Floyd jej doprovázeli i na poslední cestě), ale především naprosto skvělý kamarád, a také člověk rovný a čestný, který se nebál za oněch „přestavbových“  časů dát své mínění najevo ať už v práci nebo mimo ní.
18.listopadu 1989 jsme spolu byli svědky toho jak se Pragocon – setkání pražských sci-fi klubů – proměnilo v místo, ze kterého vzešel jeden z impulsů k vyhlášení studentské stávky – dál už to zná každý.
Společně jsme si vyměňovali názory, postřehy a zklamání z nástupu kapitalismu à la XIX. století – a tak jsme se spolu ocitli také v jihlavské skupině Demokratické levice, společně při volebních kampaních, společně u antiradariastů.
Jan Werich napsal něco v tom smyslu, že je mezi námi mnoho těch, kteří už dávno nemají co říci, zatímco odcházejí ti, kteří by měli co říci ještě za dvacet let.
Kdo by si pomyslel, že Pepu s jeho mladistvým myšlením zradí jeho ještě nepříliš staré tělo …
Nezapomenu a doufám, že nezapomene nikdo z těch, kdo ho znali.
Miroslav Fišer

Znala jsem Pepu Daňka dlouho, vlastně od  začátku 90. let, kdy se začal angažovat v levicovém hnutí a společně jsme prožili volební kampaně, diskuse a protestní akce. Protože na Pepu bylo spolehnutí jakmile se jednalo o ekologii, levicovou politiku a akce proti radaru.
Nejvíce budu nyní vzpomínat na poslední dobu, kdy jsme spolupracovali na radnici města Jihlavy jako zastupitelé a ve Straně demokratického socialismu jako členové CV a kontrolní komise.
S Pepou se mi spolupracovalo vždy dobře, ale v poslední době (od komunálních voleb v roce 2010) jsme vytvořili dvojici SDS na kandidátce KSČM v zastupitelstvu města Jihlavy (MěZ). Musím se přiznat, že mne jako ostříleného zastupitele začala práce mnohem více bavit. Je třeba konstatovat, že nám naši soudruzi na kandidátce Pepu záviděli – tedy jeho styl práce. Vystupoval samostatně k projednávané problematice, měl připravené podněty, prostě jako nový člen zastupitelstva byl opravdu čerstvou krví a osvěžením v poklidném rybníčku zastupitelstva, kde koalice měla své hlasy jisté a v podstatě se jí dařilo „odmávat“ co si usmyslela. I za tu poměrně krátkou dobu, kdy Pepa byl zastupitelem, mnohokrát dokázal klidné vody v MěZ řádně rozčeřit a vyvolat diskusi k danému problému. Kolegové zastupitelé bez rozdílu politické příslušnosti si za tento přístup Pepy vážili, stejně jako vedení radnice. V tandemu s Pepou jsem byla odhodlaná po zkušenostech z MěZ jít do krajských voleb, dne 10. února 2012 tato možnost padla……
Z druhé strany jsem Pepu poznala lépe,  když naše „Jihlavská trojka“ začala společně jezdit do Prahy na CV  SDS a mimo jiné i na poslední sjezd SDS. Při cestách do Prahy jsme vedli někdy bouřlivé debaty k tématům, která jsme projednávali,  ale diskutovali jsme i o současné situaci – a tak se stalo, že jsme i v podvečer v okolí Prahy zabloudili …  A tehdy jsem zažila rozhovor, který si budu pamatovat celý život, protože tehdy mi Pepa vyprávěl o své rodině. Mluvil o své manželce i obou dětech  tak prostě a vřele, že se to nedá popsat, snad jen když řeknu, že jsem mu záviděla, ale současně jsem mu to souznění  velice přála. Vím, že toto je velice soukromé, ale věřím, že díky těmto vztahům je Pepova rodina silná a překoná bolestivou ztrátu.
Vím, že každý předčasný odchod je  „nespravedlivý“. V případě Pepova odchodu však víme, že po něm zůstala pozitivní a výrazná  stopa ...
Božena Kremláčková