|
Co nazýváme mírem, je jen o trochu lepší než kapitulace před převratem korporacíVydáno dne 17. 03. 2005 (6403 přečtení)Válka proti Iráku je znamením, že svět ztratil vůli bojovat za opravdovou spravedlnost, píše Arundati Royová. Někdy je ve starých klišé obsažena pravda. Bez spravedlnosti nemůže být opravdový mír a pokoj. A bez odporu nebude žádná spravedlnost. Dnes to, na co se útočí, není pouze spravedlnost, ale sama idea spravedlnosti. Násilí vůči zranitelným, slabým sekcím společnosti je tak naprosté, tak kruté a tak chytré, že pouhá jeho nestoudnost rozleptává naši definici spravedlnosti. Nutí nás k tomu, abychom sklopili zrak a abychom umenšili a zredukovali svá očekávání. Dokonce i mezi těmi, kdo to míní dobře, je velkolepý koncept spravedlnosti postupně nahrazován omezenou, daleko slabší řečí o "lidských právech". Toto je alarmující posun. Rozdíl je v tom, že pojmy rovnosti, rovnocennosti, jsou rozmělňovány a přestávají být na stejné úrovni. Je to proces opotřebování. Skoro nevědomky začínáme myslet o spravedlnosti pro bohaté a o lidských právech pro chudé. Spravedlnost pro svět korporací, lidská práva pro jejich oběti. Spravedlnost pro Američany, lidská práva pro Afgánce a Iráčany. Spravedlnost pro indické horní kasty, lidská práva pro Dality a Adivasis (jestli vůbec). Spravedlnost pro bílé Australany a lidská práva pro domorodce a přistěhovalce (většinou ani to ne). Je stále více jasné, že porušování lidských práv je inherentní a nutnou součástí procesu realizace utlačovatelské a nespravedlivé politické a ekonomické struktury ve světě. Stále více se porušování lidských práv vykresluje jako politováníhodný, skoro náhodný, vedlejší produkt jinak přijatelného politického a ekonomického systému. Jako by to byl malý problém, který lze vyřídit trochou zvláštní pozornosti nějaké nevládní organizace. Z toho důvodu se v oblastech horkého konfliktu - například v Kašmíru a Iráku - pohlíží na lidskoprávní profesionály s jistou mírou podezíravosti. Mnoho hnutí odporu v chudých zemích, která bojují proti obrovské nespravedlnosti a vyslovují pochybnosti nad základními principy toho, co tvoří "osvobození" a "rozvoj", pohlíží na lidskoprávní nevládní organisace jako na misionáře moderních dnů, kteří přicházejí, aby obrousili nehezké ostří imperialismu - aby oslabili politický hněv a udrželi status quo. Je to jen pár týdnů, co Australie znovuzvolila Johna Howarda, který, mimo jiné, přivedl národ k účasti na nezákonné invazi a okupaci Iráku. Tato invaze určitě vejde do dějin jako jedna z nejpodlejších válek. Byla to válka, ve které se banda bohatých zemí vyzbrojených takovým množstvím jaderných zbraní, že by několikrát zničily celý svět, vrhla na chudou zemi a falešně ji nařkla z držení jaderných zbraní; zneužila Spojené národy k tomu, aby ji donutila odzbrojit, pak do ní vtrhla, okupovala ji a nyní ji rozprodává. Mluvím o Iráku ne proto, že o něm mluví každý, ale proto, že to je signál budoucích událostí. Irák značí začátek nového cyklu. Nabízí nám příležitost sledovat u díla korporačně-vojenskou kliku, která se stala známou jako "imperium". V novém Iráku už bez rukaviček. Jak se zostřuje bitva o vládu nad světovými zdroji, vrací se na scénu skrze formální vojenskou agresi ekonomický kolonialismus. Irák je logickým vyvrcholením procesu korporační globalizace, ve které se pevně spojují neokolonialismus a neoliberalismus. Kdybychom v sobě nalezli odvahu nahlédnout za oponu krve, zahlédli bychom nelítostné transakce, které se v zákulisí odehrávají. Napadený a okupovaný Irák byl donucen zaplatit 200 milionů USD v "náhradách" za ušlý zisk korporacím jako jsou Halliburton, Shell, Mobil, Nestle, Pepsi, Kentucky Fried Chicken and Toys R Us. A to kromě jeho hlavního dluhu ve výši USD 125 miliard, který ho nutí, aby se obrátil na MMF, který již jako anděl smrti vyčkává v záloze se svým programem strukturálního přizpůsobení. (Ačkoli se nezdá, že by v Iráku ještě zbývalo mnoho struktur, které je třeba přizpůsobit.) Tak co znamená mír v tomto surovém a krutém, zkorporatizovaném, militarizovaném světě? Co znamená mír pro lidi v okupovaném Iráku, Palestině, Kašmíru, Tibetu a Čečně? Nebo v Australii pro australské domorodce? Nebo pro Dality a Adivasis z Indie? Co znamená mír pro nemuslimy v islámských zemích nebo pro ženy v Iránu, Saudské Arabii a Afghanistánu? Co to znamená pro miliony těch, kdo jsou vyháněni ze své půdy stavbami přehrad a rozvojovými projekty? Co znamená mír pro chudé, kteří jsou čile okrádáni o své zdroje? Pro ně je mír válkou. Víme velmi dobře, kdo v době imperia profituje z války. Ale musíme se také čestně ptát sami sebe, kdo v době imperia profituje z míru. Podněcování války je zločinné. Ale hovořit o míru, aniž by se hovořilo o spravedlnosti, by se snadno mohlo stát podporou kapitulace. A hovořit o spravedlnosti, aniž by se ukázala pravá tvář těch institucí a systémů, které páchají nespravedlnost, je více než pokrytecké. Je snadné dávat vinu chudým za to, že jsou chudí. Je snadné věřit, že svět je vtažen do vzestupné spirály terorismu a války. To je to, co Georgi Bushovi dovoluje říkat: 'Jste buď s námi nebo s teroristy'. Ale to je falešná, nesprávná volba. Terorismus je pouze privatizací války. Teroristé jsou kšeftaři s válkou na svobodném trhu. Věří, že legitimní použití násilí není výsadním právem pouze státu. Je lživé dělat morální rozdíl mezi nevýslovnou brutalitou terorismu a bezohlednými jatkami války a okupace. Oba druhy násilí jsou nepřijatelné. Nemůžeme jedno podporovat a druhé odsuzovat. (Redigovaný výňatek z přednášky Arundati Royové, nositelky Mírové ceny Sydney z roku 2004, proslovené v Seymour Centre 3. listopadu 2004, publikovaný v Sydney Morning Herald (Australia) 4. 11. 2004). Arundati Royová, indická spisovatelka a filmová scénáristka. Nositelka ceny za literaturu - Booker Prize - za knihu "Bůh maličkostí". Je aktivistkou antiglobalizačního, ekologického a mírového hnutí. Stala se světově známou zejména svou aktivní účastí v hnutí Narmada Bachao Andolan proti stavbě megalomanické přehrady, která měla znamenat vyhnání statisíců rodin z jejich půdy a zničení životního prostředí celé velké oblasti. Text publikován organisací '50 Years Is Enough: U.S. Network for Global Economic Justice' (http://www.50years.org) na e-mailovém listu <stop-wb-imf>. Překlad do češtiny - mp. Převzato z Info 3/2005 Křesťanského mírového hnutí
Související články: (Problémy - lidská práva) Den lidských práv na ©kroupově náměstí (07.12.2016) Poruąování lidských práv dnes (07.12.2014) SDS a LKŽ společně protestují proti španělské snaze omezit práva žen (17.03.2014) Principy, nebo účelovost? (14.03.2014) O Romech a neofašismu (07.08.2013) Issová a Mádl po tisící a prvé… (30.04.2010) Triumf vola (29.04.2010) Listina základních práv Evropské unie (03.12.2007) „Čunku, jsi jednička!“ (04.04.2007) Solidarita s Kubou neznamená mlčet, jde-li o lidská práva (19.02.2006) Když dva dělají totéž ... (08.02.2006) Závěrečný akt KBSE (15.01.2006) Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (07.01.2006) Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (07.01.2006) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (07.01.2006) V boji proti terorismu nesmíme obětovat lidská práva (18.12.2005) Cesta k policejní diktatuře: co je politická činnost a co vyjadřování názorů (17.12.2005) Plná podpora myšlence bezjaderného pásma (11.12.2005) Centesimus annus (2) (03.04.2005) Všeobecná deklarace lidských práv (18.12.2004) Listina základních práv a svobod (18.12.2004) Celý článek | Autor: Arundati Roy | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: KMH Info |
|
Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.