Plná podpora myšlence bezjaderného pásma

V Československu začaly mírové pochody Olofa Palmeho

ČESKÉ BUDĚJOVICE (Od našeho zpravodaje) – Československá část mírových pochodů Olofa Palmeho byla za mezinárodní účasti zahájena v sobotu v jižních Čechách. Její první den vyvrcholil v Trocnově mírovou manifestací, na níž vystoupil tajemník OV KSČ Josef Havlín (jeho projev přinášíme na jiném místě). S projevy na tomto shromážděni vystoupili i zástupci mírových aktivistů z Rakouska a NDR. Přítomen byl rovněž vedoucí tajemník jihočeského KV KSČ Miroslav Slavík, předseda Československého mírového výboru akademik Bedřich Švestka a další představitelé. V závěru přijalo více než patnáct tisíc účastníků shromáždění mírovou rezoluci, vyjadřující plnou podporu myšlence bezjaderného pásma v Evropě a světa bez jaderných zbraní.

Borovany, sobota 12. září. Den, o němž zdejší kronikář nejspíš napíše, že vešel do historie tohoto třítisícového města na Českobudějovicku. Neboť mírový pochod za vytvoření pásma bez jaderných zbraní ve střední Evropě, nazvaný podle zavražděného švédského premiéra Olofa Palmeho, začal na území Československa právě zde.

Jednou o něm budou zdejší rodáci mluvit stejně hrdě jako o historii obce, sahající až do roku 1186. Protože každý krok, který koncem 20. století vede ke snížení napětí, odzbrojení a vytvoření atmosféry důvěry a spolupráce mezi státy s rozdílným společenským zřízením, je ohromně cenný. Neboť člověk může mít sebevíc přání a představ do budoucnosti, avšak jenom mír mu zaručuje jejich uskutečnění.

Kolem jedenácté hodiny vycházíme. Cestu vedoucí do trocnovského památníku zaplňuje několik tisíc lidi. Jsou mezi nimi i čtyři desítky zahraničních mírových aktivistů.

Proč přijeli?

• Protože je potřeba se vzájemně poznat. A také proto, že společné nadblokové akce musí vejít do povědomí lidí. Jenom tak najdou své pokračovatele jak na Západě, tak na Východě. (Irmgard Pehleová, NSR.)
• Protože se chci seznámit s výchovou k míru na vašich školách a v armádě. A také proto, že pokud se dobře nepoznáme jako lidi, nemůže být mezi Východem a Západem trvalý mír. (Eivind Røssaak, Norsko.)
• Protože chceme podpořit myšlenky Olofa Palmeho, že o přežití na této planetě musíme všichni společně usilovat, i když máme v politických či ideologických otázkách rozdílné názory. (Erika Weiserová, NDR.)
• Protože se zde chceme zapojit do společných diskusí, abychom získali nejen nové podněty pro svou práci, ale i dokázali, že mír si přejeme i v naší zemi. (Christiana Maringerová, Rakousko.)

Jdeme jihočeskou krajinou. Zoraná pole střídají strniště, opodál louky. A když lesem scházíme dolů do trocnovského areálu, rodiště husitského vojevůdce Jana Žižky, dávám se v průvodu do řeči s lidmi jdoucími pod transparentem oznamujícím, že tady jsou občané Novohradska. Je jich na 350. V nohách už mají kilometry z ranního putování do Borovan. Proč jsou tady oni? »Protože do Trocnova chodíme pravidelně od doby, co mírové pochody vznikly,« povídá řidič státních lesů Josef Doubek. Takže tradice? »Nejen ta. Člověk by především chtěl, aby se tyhle mírové impulsy přeměnily v něco většího, co by proniklo do celého světa.« Myslíte si, že se to podaří? »Když za tím půjdou všichni lidé, tak proč ne.« A volá na muže za sebou. »Tajemníku, pojď sem, ty to řekneš líp.« Myslí tím tajemníka Městského národního výboru v Nových Hradech Ľudovíta Kasana. »Co bych říkal. Mír přece chceme všichni. Neměli bychom se bát to veřejně říkat. A jestli se to poví tak nebo onak, je přece jedno. U nás si ho třeba spojujeme s prací. Tady mám mírové rezoluce a zpevněný socialistický závazek našeho města,« a ukazuje mi červené desky. Stojí v nich, že ještě v tomto volebním období odpracují navíc přes dva tisíce brigádnických hodin a hodnotu odvedeného díla zvýší o půl miliónu korun. »Což splníme, protože k tomu se naši lidé zavázali sami,« povídá a pak už před Žižkovým památníkem předává listiny představitelům okresu. Tak jako i jiné národní výbory, pracovní kolektivy a závody. I tohle je totiž způsob, jak dát najevo svá přání.

A pak se už areál ponořený do zeleně a stromů zaplnil. Lidé postávali, posedávali a sledovali kulturní pořady.

Jedna rodina, kterou jsem dopoledne v Borovanech potkal, zde však chyběla. Manželé Pavel a Ludmila Frdlikovi. Právě z Trocnova. Sobota byla jejich dnem svatebním. Jen co vyšli z národního výboru, ptám se, jak si představují svůj další život. »No jak, normálně žít ‚ pracovat.« A spojujete si ho s mírem? »To jistě. Každý přece chce, aby jeho děti měly šťastné a spokojené dětství.«

Taková byla sobota v Trocnově a okolí. Nešlo v ní ani tak o to, jestli koridor bez jaderných zbraní bude jednou široký 300 nebo 500 kilometrů. Rakety doletí dál. Ale aby i těch 300 kilometrů vedlo k vědomí, že lze vytvořit zóny bez smrtících zbraní. Že to je první krok k tomu, aby se podobné oblasti snažili lidé vytvářet na celém světě.

V sobotu dopoledne se zahraniční hosté ze střední i východní Evropy i Skandinávie setkali s předsedou Československého mírového výboru akademikem Bedřichem Švestkou, představiteli Národní fronty okresu České Budějovice s pracujícími.

V neděli se v rámci Palmeho pochodu konal ve Strakonicích seminář k ekologii a jaderné energetice.

Rudé právo, 14. září 1987, Zdeněk Zuntych

Z vystoupení soudruha Josefa Havlína

Sešli jsme se zde, v tomto pro naše národy tak památném a drahém místě úzce spjatém s našimi nejpokrokovějšími národními a revolučními tradicemi, abychom vyjádřili svoji pevnou podporu mírovému úsilí všech pokrokových a demokratických sil v jejich širokém, mnohostranném zápase za dosažení jaderného odzbrojení a trvalého celosvětového míru. Na základě historických a často i draze zaplacených zkušeností si všichni uvědomujeme, jak těsně a nerozlučně jsou mezi sebou spjaty právě mír a právo člověka na šťastný a plný život. Ne náhodou patří dnes proto boj o udržení míru, rozvoj spolupráce mezi jednotlivými zeměmi, upevnění evropské a tím i celosvětové bezpečnosti k rozhodujícím otázkám mezinárodních vztahů. Vždyť na osudech Evropy, našeho společného domova, závisí do značné míry osudy celého světa.

Pro nás, Čechy a Slováky, to nejsou nové myšlenky. Celá naše historie, která byla velkým zápasem o národní a sociální osvobození našeho lidu, ukazuje, jak často musely oba naše národy bojovat o svou vlastní existenci. Jak strašně blízká a krutá je stále ještě nedávná minulost nacistické okupace a druhé světově války, tragédie Lidic, Ležáků a statisíců obětí fašismu. Ne náhodou právě tyto historické zkušenosti nám ukládají velké úkoly ve výchově naší mladé generace k vlastenectví a internacionalismu, lásce k rodné zemi, ale i úctě k ostatním zemím a národům.

S oprávněnou hrdostí soudíme, že národy naší země přispěly významnou měrou k formování a rozvoji celé evropské civilizace a kultury. Připomeňme si právě v této souvislosti historický význam, humanismus a demokratičnost života a díla takových osobností našich dějin, jako byl Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský, Jan Jesenius, Jan Evangelista Purkyně a mnoho dalších.

Pokrokové a svým obsahem vysoce humánní byly revoluční ideje husitství, které tkví svými kořeny právě v tomto kraji, které zasáhly celou Evropu a v němž tak významné místo přísluší doslova legendárnímu hrdinovi našeho lidu Janu Žižkovi z Trocnova.

Jsme právem hrdi na to, že to byla právě naše země v srdci Evropy, odkud již před více než 500 lety zazněla výzva »husitského krále« Jiřího z Poděbrad představitelům a vladařům všech evropských zemí, aby spojili své síly proti rušitelům míru, aby se zřekli vzájemného použití vojenské síly a všechny sporné otázky řešili mírovým jednáním. Právě v těchto stále živých a mimořádně aktuálních myšlenkách vidíme inspirující odkaz naší slavné minulosti dnešku, dnešnímu úsilí o vytvoření světa bez jaderných zbraní, bez válek a bez nebezpečí sebezničení lidstva. Proto je tak důležité učit se z historie, bojovat o svou budoucnost a věřit v ni, věřit, že zvítězí přání miliónů prostých lidí na celém světě, pokrokových státníků, vědců i umělců, že zvítězí zdravý rozum, že zvítězí mír.

Naše dnešní mírová manifestace je součástí mírových pochodů organizovaných mírovým hnutím ČSSR, NDR, NSR a Rakouska nesoucích jméno významného politika a státníka, zavražděného švédského ministerského předsedy Olofa Palmeho. Jako předseda nezávislé mezinárodní komise pro odzbrojení a bezpečnost, jako jeden z autorů dillíské deklarace státníků šestí zemí se Olof Palme výrazně zasazoval o spolupráci všech pokrokových a demokratických sil celého lidstva, o spolupráci a mírovou koexistenci států s rozdílným společenským zřízením. Jménem všeho našeho lidu se proto dnes s úctou skláníme před jeho památkou.

Dále se soudruh J. Havlín zabýval některými otázkami mezinárodního života. Řekl, že dnes, kdy je zásluhou Sovětského svazu první velká dohoda o odzbrojení na dosah ruky, se připojujeme k hlasům, které požadují odstranění 72 raket typu Pershing 1A z území NSR, protože tyto rakety umístěné v bezprostřední blízkostí našich hranic ohrožují bezpečnost každého občana našeho státu. Vítáme nedávné prohlášení kancléře NSR H. Kohla, i když jsme si vědomi, že cesta od slov k činům k uzavření příslušných dohod bude určitě ještě složitá.

V závěru zdůraznil, že naše vlast je dnes ekonomicky, sociálně, kulturně i politicky silný, konsolidovaný, vyspělý stát, který dává svým občanům pevné životní a pracovní jistoty, jasnou optimistickou a nezvratnou perspektivu.

Zápas o mír, zápas o všechny prostředky a možnosti, které vedou a upevňují mírový život na naší planetě, je proto doslova hlavním smyslem celé naší politiky. Nechť tedy i z našeho mírového shromáždění zazní do celé Evropy hlas našeho lidu, hlas míru, porozumění a spolupráce mezi národy, dodal soudruh J Havlín.