Cesta k policejní diktatuře: co je politická činnost a co vyjadřování názorů

Vybrali jsme z článku:
... Administrativně byrokratický pokus ministerstva vnitra omezit sdružovací právo je ale nebezpečnější, než blábolení hrstky nedovzdělanců o revoluci pomocí sto let starých pouček. Kdyby ti soudruzi byli inteligentní, moderní a tvořiví, nelpěli by na definicích devatenáctého století, výstřelech z Aurory a masách zbídačelých dělníků, podívali by se na možnost pokroku ve století dvacátém prvém.

Pak by termín socialismus mohl být nahrazen souslovím participační demokracie, aniž by implikoval nedemokratické metody Stalina či Husáka a slovo revoluce termínem přechod ke kvartérní společnosti, aniž by někdo musel utírat louže krve. Obešlo by se to vše bez násilí i bez buzerace úředníků ministerstva vnitra. Mladí komunisté by se tak mohli vzdělávat - věnovat se nejen studiu Marxe a Engelse, ale i Bakunina (rudá byrokracie), Chomského, Töflerových nebo McNamary a mohli by pak být daleko prozíravější, aby se nestali užitečnými idioty v politických provokacích druhých.

Cílem provokace Bublanovy sdružovací úderky není obskurní spolek čtyřiceti komunistických mládežníků, ale pokus dostat na lavici obžalovaných celou komunistickou stranu díky možným neuváženým výrokům některých jejich představitelů (které jsou například u Marty Semelové či místopředsedy Exnera předvídatelné). Cílem je dostat do nezáviděníhodné a patové pozice jejího nového předsedu Filipa. Konzervativní klika v KSČM jen nelibě nese ztrátu pozic, odchod „svého“ předsedy Grebeníčka do exilu na jižní Moravě a postupný odchod strany od pohodlné opozice a idejí třídního boje k postupné participaci na parlamentní i exekutivní moci v „kapitalistickém“ státním zřízení, díky programu schválenému posledním sjezdem a díky změnám v čele partaje...

Jak připravit návrat těch „pravých“ rudých ? Například vyprovokováním emocionálních výroků, které lze jen ztěží vzít zpět a které povedou k opětovnému zahnání do gheta, ve kterém přeci bylo tak jednoduché žít a stýskat si po vládě jedné strany. Nebo naopak spektakulárně ukázat u současného vedení nedostatek loajality k mladým „soudruhům“ a tím nedostatek oddanosti opravdu komunistické myšlence. Prohrát volby i důvěru nestraníků v emocích takto uměle vyprovokované antikomunistické kampaně a radikálních pro společnost nepřijatelných výroků může být pro někoho v partaji i zisk. Až do důchodu. Konzervativní klika v KSČM nelibě nese integraci strany do evropské struktury GUE-NGL a Strany evropské levice. Do Evropy. Tam totiž kult osobnosti, Stalin a státně byrokratičtí vůdci ve střední a východní Evropě už nemají místo. Jakeše v Evropě nikdo nevítá. Tam už nikdo neklade věnce ke Gottwaldovu hrobu.

...

Celý článek z Britských listů 16. 12. 2005 si přečtěte ZDE.