logo SDS
Dnešní datum: 24. 06. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 691x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 652x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 603x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 548x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 536x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 529x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 510x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 406x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 33
Prům. 20.4
21 denni
Max. 534
Prům. 462.4

Nyní si čte web : 89 uživ.

11. Nezařazeno - tisk

* Hamlet s cigaretou a kytarou

Vydáno dne 25. 07. 2005 (4941 přečtení)

Před 25 lety zemřel 25. července Vladimír Vysockij. Jeho osud českým čtenářům připomněla připomněla v časopisu Instinkt Petra Mandíková.

Miloval ho a ctil celý Sovětský svaz. Ovšem neoficiálně. Jeho písně a básně si dokázaly najít cestu k lidským srdcím přes ostentativní nezájem mocných úřadů a nechuť vládnoucí garnitury.

Rusové o něm říkají: „Hořel, až shořel,“ a vůbec tím nepřehánějí. Jeho život skutečně připomínal mohutný požár, ale jak by řekl klasik: Kdo hoří, toho plameny zničí. Vladimír Vysockij šel navíc smrti vstříc nevídanou rychlostí. Den by musel mít padesát hodin, aby vyhovoval jeho nasazení. Točil filmy, k tomu denně vystupoval v divadle, nebo zpíval na besedách. A po nocích místo odpočinku skládal písně. „Co ho inspirovalo, sama nevím. Vstal třeba uprostřed noci a jako posedlý psal několik hodin,“ říkala o něm jeho žena Marina. Psal všude - v hotelu, na parníku, v kuchyni, u přátel na chatě, dokonce i když byl u někoho na návštěvě. Naprosto ignoroval své zdravotní potíže i jakákoliv lékařská doporučení, přestože měl za sebou neléčený infarkt a třikrát klinickou smrt. Zemřel vlastně vyčerpáním. V důsledku zoufalého životního stylu, který byl kombinací hektického pracovního tempa, stresu, léků a alkoholu.

„Já nemám rád, když něco končí smrtí.“

Bylo horké léto roku 1980. Svět tehdy řešil osud amerických rukojmí v Teheránu, Polsko bylo ochromeno stávkou dělníků v loděnicích, zato Moskva byla slavnostně naladěná a v plné parádě. Právě tam probíhala letní olympiáda, nad kterou držel ochrannou packu dobrácký medvědí maskot. Vladimíru Vysockému byla však celá sportovní akce, včetně infantilního medvěda, ukradená. Necítil se dobře. Přesto však ani na okamžik neuvažoval o tom, že by zmírnil své hektické pracovní nasazení. Jeho srdce ale takový nápor nevydrželo. Zastavilo se 25. července. O smrti Vysockého se mělo oficiálně pomlčet. Přesto znala tuto informaci zanedlouho nejenom celá Moskva. Na pohřeb se sjely tisíce lidí ze všech koutů Ruska, ale také početné zástupy milicionářů. Když se armáda snažila smuteční dav usměrnit, dostalo se jí hlasité odpovědi: „Jste fašisti!“

„Nejprve bylo slovo. Těžké a sklíčené.“

Rozhodně nevypadal jako filmová hvězda, ani se tak nechoval. Přátelé Vladimíra Vysockého o něm vyprávějí, že byl skromný a v podstatě plachý člověk. Po technické stránce nebyl nijak ohromující hudebník ani zpěvák, jeho básně nebyly mimořádné, zato obsahovaly otevřené břitké výpovědi. Jasně formuloval své názory a co chtěl posluchačům sdělit, dokázal podat vskutku působivě. Hlavní roli ve Vysockého projevu měl bezesporu jeho hlas. Když vzal do ruky kytaru a svým nenapodobitelným chraplákem zpíval a křičel, vyzařovalo z něj takové napětí a charisma, že si podmanil téměř každého. Mimořádná opravdovost jeho písní zaujala nejen mládež, ale přestavitele všech tehdejších společenských vrstev. Nezpíval jen proti režimu, často v jeho písních slyšeli i to, co tam nebylo. Byl prostě nadčasový a každý se s ním mohl ztotožnit. Jeho nesmírná popularita byla důkazem toho, že lidé uvažovali stejně jako on, byl pro ně duchovním zrcadlem. Jeho pokoutní nahrávky kolovaly celou zemí, kosmonauti si je brávali i do kosmu. Obdivem k němu se přitom netajili ani členové nejvyšší politické moci, včetně Leonida Iljiče Brežněva. Když si Vysockého přála poslechnout Brežněvova dcera, pozval ji k sobě do bytu na malý improvizovaný koncert, který celý proplakala. I historka o tom, jak sovětský celník Vysockému na hranicích ukradl desku, kterou Vladimír natočil ve Francii, jelikož doma nemohl, je už dávno zlidovělá.

„Klademe věčně lstivou otázku, odpověď na ni ale nikde není.“

Vladimír snil od dětství o tom, že se stane hercem, přesto na přání rodičů po střední škole nastoupil na techniku, kde nakonec vydržel pouze jeden semestr. Rok se poctivě přina přijímací zkoušky na vyhlášenou divadelní fakultu MCHAT. Nakonec byl přijat. Jako čerstvý absolvent vystřídal několik divadelních souborů, ale v roce 1964 vstoupil do divadla Na Tagaňce, kde zůstal až do své smrti. V divadle vytvořil spoustu výborných postav a byl tak oblíbený, že ho v pozdějších letech z divadla nemohli vyhodit ani pro alkoholové excesy a nemilost mocných. Důležité pro něj tehdy bylo setkání s režisérem Jurijem Ljubimovem, který z Tagaňky dokázal vybudovat světově uznávanou scénu. Pod jeho vedením sehrál Vysockij svoji životní roli Hamleta, jehož premiéra byla v roce 1971. Stylizace dánského kralevice do podoby rebela s kytarou zaznamenala mimořádnou reakci a je dodnes nejslavnější hrou tohoto divadla. Hamlet byl téma, které jej zcela pohltilo. Úvahám o bytí a nebytí, osudové předurčenosti a lidské odpovědnosti věnoval mnoho balad a roli samotné se odevzdal na hranici fyzických možností. Jeho herecký projev nejlépe vystihla kolegyně Alla Děmidovová: „Razantně vybíhal na scénu, bílý jako smrt, nikoho si nevšímal a absolutně se soustředil na to, co dělá, na to, že musí dohrát do konce. Ne dohrát, dožít do konce. A to bylo geniální. Takhle se má Hamlet hrát, ale tak se hrát nedá!“ Na divadelních prknech se sice našel, ale výrazněji se proslavil ve filmu. Přestože některé tituly putovaly ze střižny rovnou do trezoru, čechovovské drama Špatný dobrý člověk měli možnost vidět i naši diváci. Jeho postavy představují širokou řadu různorodých charakterů v dramatech, komediích i kriminálkách. Od počátku 60. let natočil Vysockij přes dvě desítky filmů, ve kterých nejenom hrál, jeho hrdina v nich často -jak jinak - zpíval s kytarou. A počínaje akčním filmem Vertikála, ke spoustě dalších filmů také psal hudbu. Za svého života vydal jedinou oficiální nahrávku, album s filmovými skladbami.

„Jenom se nesnaž na mně vymáhat, abych po ´mám tě rád´ dodal: ´a vždycky budu´“

Nejbohatší tvůrčí časy prožíval Vladimír Vysockij počátkem 70. let. Jeho Hamlet vyvolával nadšení, vyšla mu druhá deska filmových písní a navrch byl zamilovaný. Ve třiceti se oženil se slavnou francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vlady. Oba svůj vztah chápali jako osudový, i když to pro oba bylo už třetí manželství. Marina dlouhá léta žila s Robertem Hosseinem, známým předpravoval stavitelem hraběte de Peyrac ze série filmů Angelika a měla s ním dva syny - Igora a Pierra. Poté se provdala za francouzského herce Jean-Claudea Brouillea. Také Vysockij měl za sebou dvě nevydařená manželství a úřady se to snažily zamlčet a z jeho životopisu by to nejraději vygumovaly. K podobě mladého sovětského umělce se to věru nehodilo. V době své velké zamilovanosti a sňatku s Marinou ztvárnil hlavní roli v dramatu Čtvrtý. „Hovoří se tu o osobní odpovědnosti člověka za všechno, co se děje ve světě. O povinnosti a svědomí, o kompromisu a jeho hranicích, ale i o poslání člověka,“ vysvětloval tehdy tisku. Roli bezejmenného vojáka, který postupně ztrácí svědomí a zpronevěřuje svou čestnou minulost, přijal rád. Téma cti a morálky mu bylo blízké nejen ve filmu, bylo hlavním obsahem jeho básní. Skutečným jeho osudem ovšem byla zpívaná poezie.

„Nemám rád ty, co vždy mne snadno uměli za všechno, co je ve mně, pokořit.“

Recitoval rád od chvíle, kdy uměl mluvit, sám však začal psát verše až pod vlivem Bulata Okudžavy. Byl překvapen, jaký vliv měl jeho přednes na posluchače, přesto se ho nesnažil napodobovat, neměl zapotřebí nikoho kopírovat. „Vzal jsem do ruky kytaru a začal si brnkat. A to, co se objevilo, bylo něco, co se podobalo písni, ale nebyla to píseň. Byla to, tak jsem to vnímal, poezie recitovaná s hudebním doprovodem.“ Zpíval pod vlivem dojmů z různých cest, o tom, co ho zajímalo či trápilo, o válce a lidském osudu, i o lásce. Na jevišti často improvizoval, ale pokud některou píseň nepovažoval za dost dobrou, raději ji vůbec nevytáhl. Ke své tvorbě přistupoval vskutku kriticky. Snad i proto byl tolik přesvědčivý. Ať zvolil jakékoliv téma, lidé věřili tomu, že vše, o čem zpíval, skutečně prožil. Sňatkem s Marinou se mu otevřely sovětské hranice a on toho s radostí využíval. Často se ženou pobýval ve Francii, koncem 70. let vystupoval hodně v Německu, ale i v USA a Kanadě. Nikde však dlouho nevydržel, rodnou zemi a svůj jazyk měl prostě rád a říkal to hodně nahlas - láskou k vlasti se netajil. Vášeň, se kterou ke všemu Vladimír Vysockij přistupoval, byla zřetelná na první pohled. Byl vždycky soustředěný, zaujatý a tím se pouštěl do všeho. Psal ve dne v noci. Básně, které nikdy nepřednesl, ale i prózu pro mládež, kterou mu nakladatelství nechtělo přijmout. Když filmoval, tak zásadně bez dubléra. Byl schopen dlouhé hodiny trénovat nebezpečné akrobatické kousky, které za něj mohl vystřihnout kaskadér a které nakonec ani nebyly ve filmu vidět. Léta zpíval i přes bolest, které mu působily nemocné hlasivky.

„Přes kalich hořkosti dál budu zpívat rád.“

Vysockého třetí žena Marina Vlady se stala jeho tvůrčí múzou i oporou. Pokud mohla, navštěvovala všechna jeho představení. Ani ona však nedokázala mírnit jeho pracovní vypětí, natož nezvladatelný bohémský život a stále rostoucí závislost na alkoholu. Dokázal abstinovat několik měsíců a vzápětí po tom být týdny namol. Svůj alkoholismus si dobře uvědomoval a řešil jej drastickými metodami. Nechal si pod kůži zašít ampuli jedu, které se lidově říkalo torpédo. Pokud by se člověk s torpédem napil jen nepatrně alkoholu, ampule by se rozpustila, jed by vniknul do krve a způsobil okamžitou smrt. Strach ze smrti měl alkoholiky donutit abstinovat. Jed v ampuli byl sice účinný jeden až dva roky po zašití, Vysockij si raději rozhryzal ruku, aby si mohl ampuli vytáhnout a opít se. Když začal navíc brát prášky na překonání fyzické únavy a spánku, byl už téměř na konci se silami. Díky sebezničujícímu pracovnímu nasazení v posledních měsících života téměř nebyl schopen hrát, měl zničené hlasivky a trpěl žaludečními vředy. Mezi výstupy často zvracel krev a byl závislý na utišujících injekcích. Naposledy veřejně vystoupil v červenci 1980, v předvečer zahájení olympiády. Zpívat už nedokázal, vyšel však na scénu, aby k publiku aspoň promluvil. O týden později zemřel. Bylo mu teprve 42 let. Svobody, kterou symbolizoval a o níž tak rád zpíval, se sám nedožil. Dnes nechybí jeho verše v žádné čítance, jeho hrob na Vagaňkovském hřbitově nezůstává bez květin. „Písně mají šťastnější osud než lidé. Jejich život může být velice dlouhý,“ napsal příznačně pro svůj osud. Svébytná hvězda Vladimíra Vysockého nebledne ani čtvrt století po jeho smrti.

Instinkt č.29, 21. 7. 2005


Vladimír Semjonovič Vysockij (*25. 1. 1938 - 25. 7. 1980) - ruský básník a šansoniér, divadelní a filmový herec. V letech 1964 - 1980 člen divadelního souboru Na Tagaňce, kde ve strhujícím podání Hamleta vytvořil svou životní roli. Prosadil se i ve filmu (Sloužili dva kamarádi, Krátká setkání, Intervence, Jak car Petr ženil mouřenína), účinkoval v televizním krimiseriálu Místo schůzky nezměníme.



[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: administrator | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Instinkt

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
187 (187 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
157 (157 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
126 (126 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
118 (118 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
107 (107 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
133 (133 hl.)
Prohnilý humanismus !!
106 (106 hl.)

Celkem hlasovalo: 934


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.