V roce 1931 vyšla v nakladatelství Orbis F. V. Krejčímu knížka "Češství a evropanství" s podtitulem "Úvahy o naší kulturní orientaci. V dnešní době, kdy dochází k rozšiřování Evropské unie a kdy se i my Češi chystáme na tento proces, klademe si otázky, co to pro nás může znamenat. Všichni cítíme svou sounáležitost s Evropou a bojíme-li se něčeho, jsou to spíše problémy socio-ekonomické. Přesto ale není Evropa homogenní ani po kulturní stránce, jak se již ostatně ukázalo vícekrát v minulosti. Sáhneme-li si navíc hluboko do své duše, nalezneme tam i zvláštní vztah k jazykově blízkým národům.
Kdo si ji otevře, toho knížka seznámí s uceleným pohledem autora na kulturní vývoj Evropy. Určitě Vám pomůže k uvědomění si historického podhoubí, na kterém zvláště naše česká kultura dále vyrůstá. Jeho úvahy jsou prověřeny časem. Sami se můžete přesvědčit, jak se jeho některé myšlenky za uplynulých tři čtvrtě století naplnily, jak jiné zmizely "v propadlišti dějin". Krejčí třeba považoval zápas s němectvím v roce 1931 za "v hlavních rysech dobojovaný k našemu prospěchu." Když v Praze ve věku 74 let v roce 1941 umírá, určitě už sám svůj názor změnil.
III. Italie, Francie, Anglie - Evropa jako životní skutečnost
IV. Německo a střední Evropa - Evropa jako idea
Pro milovníky literatury faksimile titulních listů - 1 a 2.
* 4. 10. 1867 Česká Třebová
† 30. 9. 1941 Praha
1880–81 Slovanské gymnázium v Olomouci, 1882–86 učitelský ústav Hradec Králové, 1886–87 učil ve Lhotce u České Třebové, 1887–95 v České Třebové. Soukromě studoval francouzskou literární vědu, německou filozofii. Psal do Rozhledů, Literárních listů, Národních listů. Od r. 1895 žil v Praze jako redaktor, nejprve v Českých novinách, 1896–97 v Rozhledech a 1897–1933 v Právu lidu jako vedoucí kulturní rubriky a rubriky literatury a umění. Podílel se na kulturní činnosti sociální demokracie, 1918–20 poslanec Národního shromáždění, 1919–20 vedl delegaci prezidenta Masaryka k čs. legiím na Sibiři, 1920–35 senátor. V r. 1937 dostal čestný doktorát UK.
Zabýval se především literární historií a kritikou a kulturněpolitickou publicistikou a esejistikou, později i beletristické tvorbě románové, cestopisné a dramatické. Souhlasil s Masarykovou analýzou krize moderního člověka, ale jako ateista nepřijal jeho řešení náboženského východiska z této krize. O konci náboženství podle něj svědčí rozvoj religionistiky, vědeckého studia náboženství, neboť "živoucí náboženství nemělo nikdy vztahů nijakých k vědě". Jeho publistická a esejistická tvorba měla i filozofickou, sociologickou a etickou dimenzi. Literaturu a umění sledoval s ohledem na jejich sociální funkce a širší společenské a etické působení k nápravě společenských poměrů. Současně měl pochopení pro individualitu umělecké osobnosti a projevil schopnost subjektivního procítění uměleckého díla. Překládal i filozofickou a estetickou literaturu (E. Rod, E. Hennequin). Značný ohlas měl jeho překlad části Nietzschova Zarathustry, který uvedl předmluvou, v níž ocenil přínos Nietzschovy osobnosti, která nám vrací pozitivní hodnoty. Zároveň vyslovil názor, že Nietzschovo učení znamená nebezpečí pro sociální život. Domníval se ovšem, že velikosti ducha mohou dosáhnout jen výjimeční jedinci v jednotě ideálu estetického, aristokratického a tragického (v omezení svobody jiných).