[1] V této knize rozvíjíme vlastní návrhy k socialistickému plánování, aniž bychom se příliš odkazovali na existující literaturu. Pro detailní diskusi a kritiku historické "debaty o socialistické kalkulaci" viz Cotrell a Cockshott (1993a) a pro detailnější zkoumání teorie a praxe ekonomického plánování sovětského typu viz Cottrell a Cockshott (1993b)
[2] Nebylo by zcela korektní prohlásit, že je nerovnost "způsobena" vykořisťováním. Ty dvě podmínky se vzájemně posilují. Při nerovnosti ve vlastnictví výrobních prostředků je nucena většina nevlastníků podřídit se vykořisťování prodejem své práce vlastníkům, což zpětně způsobuje růst velkého rozdílu v příjmech.
[3] To je dost vzdáleno skutečnosti, že přímé vlastnictví reálného průmyslového kapitálu je dnes převážně ovládáno spíše neosobními podniky než individuálními kapitalisty. K tomuto bodu viz Cottrell (1984)
[4] Historical Abstract of Labour Statisctics 1886 - 1968, Department of Emplyment and Productivity, 1971
[5] Všimněte si, že práce nutná k zajištění živobytí studenta není ve skutečnosti nákladem na vyprodukování kvalifikované pracovní síly. Tuto práci by musel někdo vykonat, ať už ke studiu dojde nebo ne.
[6] Body, týkající se vlastnických vztahů a zmíněné v několika dalších odstavcích, jsou dále rozvinuty v kapitole 14.
[7] V Economic Problems of Socialism in the USSR (Stalin, 1952).
[8] V The Civil War in France (v Marx, 1974)
[9] Gaston, P., "Navigator", v Rum, Sodomy and the Lash, The Pogues, Stiff Records
[10] Kolečko (trakař) bylo zavedeno do Evropy při nedostatku pracovní síly, který přišel po černé smrti
[11] Je to zjevně velmi jednoduchá vstupně-výstupní tabulka pouze se dvěma vstupy a dvěma výstupy, zatímco reálná ekonomika by měla stovky tisíc druhů zboží. Ať už je ale ekonomické měřítko jakékoliv, matematické principy jsou stejné. Ze vstupně-výstupní tabulky lze odvodit soustavu lineárních rovnice ve formě:
L1 + I11v1 + I12V2 + I13v3 + ... + I1nVn = Q1v1
L2 + I21v1 + I22V2 + I23v3 + ... + I2nVn = Q2v2
....
Ln + In1v1 + In2V2 + In3v3 + ... + InnVn = Qnvn
kde Li je množství přímé práce použité v i-tém odvětví; Iij je množství výstupu odvětví j použité v odvětví i; vi je jednotkový obsah práce v odvětví i; a Qi je celkový výstup odvětví i. Máme n rovnic a n neznámých: všechna vi. Protože je stejný počet nezávislých rovnic jako neznámých, můžeme principiálně vyřešit všechna vi. To jsou ale obsahy práce ve všech druzích zboží, což jsme právě hledali.
[12] Začínáme s n rovnicemi pro n neznámých. Ty lze redukovat na n-1 rovnic pro n-1 neznámých přidáním vhodného násobku n-té rovnice ke každé z prvních n-1 rovnic. Tento krok se poté iteruje, dokud nemáme 1 rovnici s jednou neznámou. Ta je hned řešitelná. Pak zpětně substituujeme výsledek do bezprostředně předchozího systému 2 rovnic pro 2 neznámé atd.
[13] Skrytá intuice je jednoduchá. Pro každou eliminovanou proměnou musíme provést n(n-1) násobení. Je třeba eliminovat n proměnných, takže komplexnost problému je řádu n3.
[14] Je třeba mít na paměti, že počítačová technologie od poloviny 80. let velmi pokročila. V polovině 90. let předpokládali výrobci dodávky počítačů schopných vykonat 1 milion milionů operací za vteřinu.
[15] Slovo "algoritmus" je zkomoleninou jména al-Kowarizimi, perského matematika z 9. století, který napsal knihu, popularizující použití hinduistického desetinného systému pro základní aritmetiku. To, čemu se dnes říká školní aritmetika, bylo při zavádění v Evropě nazýváno algoritmikou. Odlišovalo se to od aritmetiky, která používala abakus a římský číselný systém. Podstata algoritmiky spočívala v používání malé sady jednoduchých pravidel a základních tabulkách sčítání a násobení, které se učily nazpaměť k provádění operací s čísly libovolné velikosti. Rozšíříme-li to na jiné matematické problémy, algoritmus je kroková procedura, kterou je možno provádět k dosažení nějakého výsledku bez zapojení intelektu. Jednoduché algoritmy se užívají při dělení nebo odmocňování. Formálně se určují jako rekurzivní procedura, pomocí níž se získá odpověď na problém konečným počtem kroků. Každý problém, který lze vyjádřit algoritmem, může být vyřešen počítačem.
[16] Hodgson (1984, str. 170) tvrdí, že nejlepší metoda řešení vstupně-výstupních tabulek zahrnuje n2 výpočtů. Ačkoliv pro své tvrzení neposkytuje žádné vysvětlení, předpokládáme, že musí zvažovat použití nějaké iterativní techniky (jinak by byla totiž komplexita n3), ale zapomíná uvážit, že matice technických koeficientů bývá řídká. Lepší využití datových struktur podstatně redukuje komplexitu, jak jsme uvedli výše.
[17] Koncepce meze a mezního (marginálního) výnosu má svůj původ v teorii pozemkové renty. Tady mez představovala doslova okraj kultivace. Marginální (mezní) země byla tou poslední, nejhorší zemí, která se měla obdělávat.
[18] Diskontní sazba je abstrakcí pojmu úroková míra. Mám-li v podmínkách kapitalistické ekonomiky slíbeno dostat za rok poštovní poukázkou 1000 GBP, má pro mne dnes ona poukázka o něco menší hodnotu než 1000 GBP. Chci-li utratit tyhle peníze hned a ne až za rok, musím si vzít půjčku, kterou slíbím zaplatit za rok. Předpokládejme, že mi úvěrová společnost napočítá 25% úroku, takže při půjčce 800 GBP nyní budu schopen splatit úvěr plus 200 GBP úroku, jakmile dostanu poukázku. Budoucí příjem 1000 GBP by diskontoval současnou hodnotu 800 GBP. Možnost udělat to je zjevně projevem existence úvěrových ústavů, ale kapitalistická ekonomika abstrahuje tuto myšlenku ze svého institucionálního rámce a rozvíjí ji jako obecný princip ekonomické kalkulace.
[19] Připsaná renta v socialistické ekonomice zahrnuje stát, který jedná, jako by byl dvěma soukromými jednotlivci: majitelem půdy a průmyslníkem. Stát jako majitel půdy zatěžuje stát jako průmyslníka rentou za půdu používanou průmyslem. Protože stát vlastní jak půdu tak průmysl, je to jen čistě interní účetní operace.
[20] Viz The Times, 10/8/87
[21] Je třeba zdůraznit, že použití diskontní sazby v socialistickém plánování vůbec neznamená existenci peněžního trhu, úvěrů či plateb úroků z půjček. Je to pouhý parametr užívaný počítačovými programy, které vyhodnocují společenské náklady různých produkčních alternativ.
[22] O koncepci pozitivní svobody, viz Partha Dasgupta (1986)
[23] Bulharské zemědělství bylo podle českého vzoru. Jeden z autorů navštívil Bulharsko při vyvrcholení agitace polské Solidarity na počátku 80. let. Jeho velcí dobře živení bulharští hostitelé mluvili o Polácích otevřeně s pohrdáním: „Není divu, že jsou v bryndě, když v roce 56 zpátky privatizovali zemědělství.“
[24] To, odkud mají přijít tyto cílové hodnoty, je jiná věc. Už jsme uvedli pár relevantních zmínek v kapitole 5 a další zmíníme zejména v kapitolách 8 a 13.
[25] Při mnoha rovnicích je ekonomičtější vyjádřit tyto rovnice v maticové formě. Maticový protějšek rovnic v textu je ve své jiné formě
g = Ag + f
kde g značí (n x 1) vektor hrubého objemu výroby, f značí (n x 1) vektor finálního objemu výroby a A značí (n x n) matici technických koeficientů (n je počet odvětví v soustavě). Tento systém lze řešit, neboť:
g = Ag + f => (I - A)g = f => g = (I - A)-1f
(V tomto kontextu je I jednotková n x n matice). Slovy vyjádřeno, odpověď, tedy seznam požadovaných hrubých objemů výroby dosáhneme nalezením inverze k Leontiefově matici (I - A) a jejím vynásobením vektorem finálních objemů výroby f.
[26] Pro analýzu sovětské zkušenosti s počítači v plánování viz Martin Cave (1980) a detailněji o našem pohledu viz Cottrell a Cockshott (1993b)
[27] Stochastické zákony znamenají podřízení se zákonům nahodilosti, které jsou nepředpověditelné v detailu, ale s předvídatelným průměrným chováním.
[28] Viz rovněž doslov k Beer (1975)
[29] Takové vklady se mohou řídit pravidly podobnými pravidlům na spořících účtech, kde má stát formální právo nechat vkladatele na své prostředky čekat, na čemž by se za normálních podmínek netrvalo.
[30] Spíše by se mohlo diskutovat o tom, zda by měl být na krátkodobých úložkách na spotřebitelských účtech tento implicitní úrok vůbec. Odložení poukázek na takové účty přispěje za podmínek navržených výše k akumulaci jen marginálně. Aby se odstranil implicitní úrok, pracovní poukázky na spořících účtech by měly být znehodnoceny mírou shodnou s mírou růstu produktivity práce. Pokud ale získání takových úložek vytvoří prostředky pro spotřebitelský úvěr, za nějž budou spotřebitelé ochotni zaplatit úrok, mohlo by to být důvodem pro neznehodnocení pracovních poukázek na spořících účtech.
[31] Tento příklad pro jednoduchost předpokládá, že rovné zdanění příjemců pracovních poukázek je jedinou daní. Fakticky ale tvrdíme, že by měl stát využít i další zdroj výnosů, pozemkovou rentu, o čemž diskutujeme dále.
[32] Při systému dávek podmíněných ověřením prostředků žadatele čelí lidé s nízkými příjmy velmi vysoké efektivní marginální míře zdanění. Nastoupíte-li do práce a začnete vydělávat, podléháte hned sociálnímu pojištění a dani z příjmu a zároveň ztrácíte úplně nebo částečně své sociální dávky. Zvýšit svůj efektivní příjem je tak velmi obtížné a odrazuje to od práce.
[33] Širší diskusi o rentě v socialistické ekonomice včetně plateb renty v zemědělství, viz kapitola 14.
[34] Viz zejména Bída filozofie (Marx, 1936). Další diskuse na toto téma viz Cottrell a Cockshott (1993a).
[35] Monitorování podobného obecného typu zavedl v Chile Stafford Beer. Beer se nezajímal o měření doby práce, ale jeho systém se podobal tomu, co navrhujeme, v tom, že zahrnoval sběr dat v reálném čase s chytrým statistickým filtrem pro odstíněná nezajímavých náhodných změn. Více viz kapitola 6.
[36] Sovětští plánovači často vytvářeli jen jednu továrnu vyrábějící určitý produkt, a tak bylo za daných okolností složité rozhodnout, zda by byly alternativní výrobní techniky efektivnější. Všimněte si však, že by statistické techniky, obhajované v minulé sekci, pomohly i za těchto okolností.
[37] Kapitál má své prostředky k zajištění poddajnosti, jak obratně dokumentoval Harry Braverman (1974) ve svém pojednání o moderním produkčním procesu.
[38] Mimo rozsah této práce je prozkoumat platnost pracovní teorie hodnoty aplikované na tržní ekonomiku. Zajímavý moderní rozbor je podán u Farjoun a Machover (1983)
[39] S tímto argumentem přišel Kalecki; viz jeho Theory of Economic Dynamics, kapitola 5.
[40] Naše důvody, proč je nazýváme socialistické, naleznete v další kapitole.
[41] Slovo 'společenství' (v originálu commonwealth) na sebe vzalo po kontrarevoluci v bývalém SSSR novou podobu. Původně vzniklo jako anglický překlad latického res publica či republika a stalo se visačkou revoluční diktatury po svržení skotské a anglické monarchie v 17. století. Až do tohoto století (20.) mělo stále revoluční asociace a angličtí socialisté ho používali jako synonymum pro socialistickou republiku. Jeho velká přednost spočívá v tom, že přímo v názvu vyjadřuje společné vlastnictví. Tento revoluční název absurdně převzal britský stát, aby dal ve 20. století monarchii trochu populistické legitimity. A právě pod tímto konzervativním pláštíkem se na něj zjevně odvolával Jelcin.
[42] Dlouhodobě budou mít pohyby směnného kurzu tendenci ovlivňovat výdaje jednotlivců na dovolenou, ale není záruka, že to bude samo o sobě dostatečně rychlé. Běžným politickým nástrojem pak bude flexibilní daň z turistického exportu pracovních kreditů. Občan by mohl při použití pracovní kreditní karty v zahraničí zaplatit určený poplatek při každém nákupu.
[43] Čínská ulice a ulička ve městě měla podobnou ekonomicko-politickou funkci jako komuna na venkově.
[44] Lidé možná nebudou chtít utratit svůj příjem v každém období, předpokládáme však, že si nemohou "uložit" své komunitární pracovní jednotky jako takové. (O jiných formách šetření viz kapitola 7).
[45] Marx a Engels o takovém druhu rotace uvažovali, když v Německé ideologii (1947, str. 22) hovoří o komunistické společnosti, ve které by člověk "ráno lovil, odpoledne chytal ryby, navečer choval dobytek a po večeři kritizoval..."
[46] Pro další diskusi o pojmu "projekt" a o rozdílu mezi projektem a tradičním socialistickým "podnikem" viz kapitola 14.
[47] Pro diskusi o roli demagogů (původní význam prostě vůdce lidu) viz Ste Croix (1981, kapitola V).
[48] Požadavek občanství vylučoval ženy, otroky a metiky, čili moderním termínem cizince
[49] Podobnost mezi eklésiemi a spontánními organizacemi dělnické demokracie, hromadnými stávkovými mítinky, tak nenáviděnými buržoazním světem, je na první pohled zjevná.
[50] Aristoteles shrnuje argumenty klasických demokratů následovně:
Z těchto zásad jsou odvozeny následující rysy demokracie:
[51] Pericles, podle Thukidida v Knize II z Historie (1988, str. 85).
[52] Možnou relevanci mechanismů antické demokracie také diskutoval z perspektivy historika Moses Finley (1973). Další užitečné diskuse o klasické demokracii nabízejí G. E. M. de Ste Croix (1981) a David Held (1987).
[53] Již v 19. století argumentoval J. S. Mill, že rozvoj železnice a novin umožní moderní, rozsáhlý ekvivalent agory (viz Finley, 1973, str. 36).
[54] Počítání hlasů můžeme určit přesněji následovně. Nechť x procent je maximální rozsah, o který se může změnit rozpočtová položka v jednom roce. Předpokládejme, že pro tento nárůst hlasuje y procent lidí. Z toho plyne, že eliminujeme-li nevoliče, (100-y) procent hlasovalo proti tomuto zvýšení, což dává většinu pro nárůst y - (100-y) = 2y - 100 procent. Výsledná změna rozpočtu by byla (2y-100)x/100 procent. Když pro nárůst hlasují všichni, rozpočet vzroste o x procent; když bude většina proti, poklesne o nějakou část z x procent.
[55] Toto číslování je stejné jako to, které bychom dostali binárním rozvojem Boolovských výroků.
[56] Soukromými sdruženími máme na mysli společenství jako církve, vzdělávací instituce a politické strany.
[57] Při různých reformách post-stalinského období byla podnikům udělována některá nominální práva vybírat si zákazníky, ale velká většina objemu výstupu byla podřízena příkazům státu.
[58] David Granick (1987) tvrdí, že neefektivnost obecně připisovaná centrálnímu plánování v Sovětském svazu byla ve skutečnosti výsledkem nulové mobility práce, dané účinným právem sovětských občanů držet si existující zaměstnání.
[59] K tomuto tématu viz kapitola 13.
[60] Podobně zakazují kapitalistické systémy nákup lidí jako otroků, aby jak chránili lidská práva, tak chránily sebe před nekalou soutěží. Civilizovanější společnost má právo zakazovat praktiky, které se tolerovaly v primitivnějších společnostech.