Spor Ondřeje Slačálka s Janem Čulíkem na stránkách Britských listů o právu neonacistů veřejně demonstrovat se dotýká samotných základů současného pojetí demokracie. Je velmi poučné se na jejich diskusi podívat blíže.

Současná diskuse o nutnosti provést v ČR důchodovou reformu se opírá o dvě základní východiska. S fámou o finanční ztrátovosti průběžného financování důchodů jsem se vyrovnal v prosincovém článku. Dnes se spolu podíváme, jak je to s poplašnou zprávou o budoucím demografickém vývoji, kterou šíří česká média a politici.

V současné vládní a politické krizi figuruje už teď řada faktorů i aktivních činitelů. V různých médiích se o nich s různou intenzitou diskutuje. Chtěl bych na tomto místě poukázat ještě na jeden faktor, a to na nezaměstnanost.

Dne 22. 3. 2005 se vedoucí představitelé států EU v obavě před rostoucím podílem odpůrců Smlouvy o evropské ústavě ve Francii dohodli, že aby bylo dosaženo pozitivnějšího vztahu francouzské veřejnosti ke Smlouvě, je vhodné se „distancovat“ od neoblíbené Bolkesteinovy direktivy. Směrnici proto „vrátili k přepracování“.

Proces přijímání „Smlouvy o ústavě pro Evropu“ vstupuje v tomto měsíci referendem ve Francii do rozhodující fáze. SDS je přesvědčena, že případné NE v tomto hlasování by otevřelo možnosti pro věcnou diskusi o obsahu zmíněné smlouvy v rámci celé EU.

Musel jsem se smát, když jsem se seznámil s prohlášením studentů pražské Filosofické fakulty. Čouhala z něj místy sláma českých mainstreamových médií. Podruhé jsem se pousmál, když s jeho autory polemizoval na stránkách Britských listů Jan Čulík, rytíř bez bázně a hany, a snažil se je přimět k racionálnímu uvažování.

Grossova vláda přežila hlasování o nedůvěře ... a zároveň se ukázalo, že nemá důvěru Parlamentu ČR. ČSSD jako nejsilnější parlamentní strana neurčuje společenský vývoj. Jednání Poslanecké sněmovny na apríla 2005 to jasně prokázalo.

XXXII. sjezd ČSSD vypustil o tomto víkendu za mocných čoudíků na balistickou dráhu kolem českého politického systému své nové jednobarevné vedení. První let má trvat celých 15 měsíců a jeho trajektorie je pevně dána.

Tak nějak vypadal zprvu protestní pochod, pořádaný Mezinárodním mírovým fórem 20. 3. odpoledne v rámci Mezinárodního dne akcí proti válce. Zhruba tři stovky účastníků pod pestrou směsicí vlajek (od iráckých a palestinských až po duhové mírové) se vydaly po hodince projevů na cestu slunečnou, ale chladnou Prahou.