Co dělají důchody s rozpočtem České republiky? Mohou za jeho deficit? Podívejme se na tento problém trochu blíže.
Kdo si procházel česká média po schválení státního rozpočtu na rok 2005, mohl snadno dospět k vnucovanému závěru, že za jeho deficit mohou v neposlední řadě i vyplácené důchody. A že je s nimi třeba rychle něco udělat v rámci tzv. "reformy veřejných financí". Plánovaný schodek 83,6 miliardy Kč je opravdu hodně peněz - to by nakonec mohlo pohnout veřejným míněním, aby se na příjmy důchodců mohlo sáhnout. Pravda je ovšem jiná. Důchodový systém dnes státní rozpočet dotuje - jen o něco méně, než tomu bylo za vlády Václava Klause.
Pro pořádek je třeba čtenáři připomenout, že se ze mzdy každého zaměstnance strhává sociální a zdravotní pojištění, které jejich podniky po přidání ještě větších podobných položek odesílají Správě sociálního pojištění, respektive zdravotním pojišťovnám. Samo sociální pojištění má tyto tři složky:
- důchodové pojištění (z něj se vyplácí starobní důchody)
- nemocenské pojištění (z něj se platí nemocenská)
- příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (z něj se platí podpora v nezaměstnanosti, rekvalifikace atp.)
Od dob Klausovy vlády se hovoří o tom, že by se měly důchody a příspěvky na ně striktně vydělit z rozpočtu státu. Přesto se k tomu politici dodnes neodhodlali a mlží (pravdivým) tvrzením, že se mění demografická struktura společnosti a že proto hledají mechanismus, jak budoucí důchody zajistit. Ve skutečnosti však hledají způsob, jak zodpovědnost za výši budoucího důchodu přenést na každého zaměstnance.
Bližší pohled na "důchodové saldo" totiž ukazuje, že dnes důchody státní rozpočet vůbec nezatěžují. Politiku státu poznáme nejlépe studiem státního plánu. Vezmeme-li si proto dostupné zákony o státním rozpočtu za posledních 10 let (Klausovo disponování důchodovým pojištěním již berme za promlčené), lze z nich vybrat a dát do grafu údaje o plánovaných výběrech důchodového pojištění a o plánovaných výplatách důchodů. Všimněte si, že červené body (vyplacené důchody) jsou výše než body zelené (vybrané důchodové pojištění) jen ve čtyřech letech po prudkém vzestupu nezaměstnanosti (míra nezaměstnanosti uvedena modrými trojúhelníčky), kdy klesl počet plátců a snížilo se tak vybrané pojistné.
Druhý argument proti důchodům spočívá ve výtce, že tvoří vysokou část výdajů státního rozpočtu a že hlavně narůstají. I tuto smělou hypotézu (nehoráznou lež) si lze ověřit na existujících datech. Druhý graf znázorňuje vývoj podílu plánovaných vyplacených důchodů jako relativního podílu na celkových výdajích státního rozpočtu.
Počáteční nárůst podílu důchodů až téměř k 30% souvisí ještě s politikou Klausovy vlády. Dlouhodobý pokles (minimálně sedm za sebou jdoucích let) vypovídá naopak něco o politice vlády sociálních demokratů - za jejich vládnutí důchody relativně poklesly o dva procentní body.
Lze tedy považovat za prokázané, že důchody jsou důchodovým pojištěním profinancovány, že vůbec nezatěžují státní rozpočet a navíc že jejich podíl vůči ostatním nákladům státu delší dobu klesá.
Milan Neubert, 18. 12. 2004
Nad státním rozpočtem (2.)
