Grossova vláda přežila hlasování o nedůvěře ... a zároveň se ukázalo, že nemá důvěru Parlamentu ČR. ČSSD jako nejsilnější parlamentní strana neurčuje společenský vývoj. Jednání Poslanecké sněmovny na apríla 2005 to jasně prokázalo.
Pro vyslovení nedůvěry vládě na návrh ODS hlasovalo 78 poslanců, a to zástupci ODS, KDU-ČSL a nezařazený Tomáš Vrbík. Proti návrhu vyslovit vládě nedůvěru hlasovalo 76 poslanců ČSSD a Unie svobody-DEU s výjimkou Roberta Vokáče, Svatopluka Karáska a Táni Fischerové, kteří se zdrželi stejně jako všichni poslanci za KSČM. Dva poslanci se hlasování nezúčastnili vůbec - nemocní Vilém Holáň (KDU-ČSL) a Antonín Macháček (ČSSD). Dá se předpokládat, že při jejich přítomnosti by se poměr hlasů proti vládě změnil jen na 79:77.
Návrh na vyslovení nedůvěry vládě tedy nezískal formálně potřebných 101 hlasů, a tak vláda premiéra Stanislava Grosse může pokračovat z hlediska ústavy ve své práci. Nebude to mít jednoduché - ministr informatiky Vladimír Mlynář a šéf Legislativní rady vlády Jaroslav Bureš již oficiálně prohlásili, že za dané situace z vlády odejdou. Petra Buzková a Pavel Dostál uvažují o tom samém. Otevřená je otázka, zda se nakonec nerozplyne koaliční projekt vůbec - zda totiž projekt neopustí i US-DEU.
Zdá se tedy, že vládní krize zatím neskončila. Vláda s existujícím vládním prohlášením může mít za sebou v parlamentu nakonec taky jen hlasy poslanců ČSSD, a to žádná dostatečná podpora není. Proto je docela pochopitelné odpolední prohlášení prezidenta Václava Klause, že by měl Stanislav Gross předstoupit před Sněmovnu s žádostí o důvěru. Klausovo prohlášení jde sice nad formální rámec české ústavy, ale věcně je na místě. Česká republika potřebuje vládu, která se nebude chvět před schvalováním každého svého legislativního návrhu v Parlamentu.
Když jsem si dělal legraci z taktického rozhodnutí sjezdu ČSSD, zdůraznil jsem pevnost trajektorie, kterou sjezd své „hvězdné posádce“ předepsal. Když mluvil Jaroslav Palas na sjezdu o „vyhořelém palivu“, měl tím sice na mysli pouze Stanislava Grosse, ale fakticky se to týká celého vládního projektu. ČSSD nemá dost energie na to, aby aktivně upravovala pohyb řítícího se satelitu, který se stal fakticky neovladatelným v gravitačním poli určujících hvězd, a to nejen té rudé.
Česká média nyní téměř svorně naznačují, že se ČSSD stává loutkou v rukách KSČM, že to byla KSČM, která vládu ČSSD zachránila a která se teď chystá inkasovat přiměřenou odměnu. Myslím, že je to jen část pravdy. Snaha o manipulaci s ČSSD přichází ze všech stran. Brněnský sjezd ČSSD prostě nedokázal nalézt taktiku, která by straně umožnila vymanit se z vleku událostí a která by jí umožnila chopit se iniciativy. Až příliš to připomíná chování KSČ těsně po listopadu 89.
Milan Neubert, 1. 4. 2005
ČSSD nekontroluje politickou situaci
