Demografický trend je neúprosný
Vláda se chystá schválit harmonogram postupného zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. Především ženy budou odcházet do penze daleko později, než mnohé z nich ještě donedávna tušily. ČSSD se nakonec rozhodla prosazovat něco, co neměla v programu, ale co je v tuto chvíli nevyhnutelné.
Pro mnohé z nás tedy nic příjemného. Každá příští vláda bude ráda, že za ní tuto nepříjemnost odhlasoval někdo před ní, a proto nikdo nemůže počítat s tím, že nějaká příští politická garnitura nově nastavená pravidla zvrátí. Naopak: bude se ještě přitvrzovat. Překvapení to může být jen pro ty z nás, kdo nevěnovali vůbec žádnou pozornost zprávám o zvyšujícím se schodku současného důchodového systému.
Mohou za to i politici, kteří toto nepříjemné téma odsouvali, dokud to šlo. První články na téma reforma penzijního systému se přitom v našem tisku objevily již brzy po revoluci, tedy před třinácti lety. Každá nová výroční zpráva Evropské unie, Světové banky, OECD či MMF s větší razancí upozorňovala na to, že problém s důchodovým schodkem se u nás musí řešit. Všechna varování vždy narážela na naprostý nezájem většiny politické reprezentace. Bylo zřejmé, že čím později se začne, tím to bude nepříjemnější a o to víc to jednou zabolí.
Stejně jako nelze vyrobit perpetuum mobile, není možná ani bezbolestná reforma penzí, přestože to zůstane věčným snem všech socialistických alchymistů a sociálních inženýrů. Nejsme v tomto ohledu výjimkou: penzijní reforma se buď již odehrála, nebo se připravuje ve všech evropských i jiných zemích, v takovém Chile s ní začali již před dvaceti lety. V případě ČSSD bylo zřejmé, že pokud tato strana odmítá povinné připojištění u penzijních fondů, bude muset zvyšovat důchodový věk.
Autoři systému průběžného proplácení penzí na začátku minulého století prostě netušili, že jejich docela dobře vymyšlený a promazaný stroj nebude fungovat navěky. Nevěděli, že lidé se budou díky lepší zdravotní péči a výživě dožívat nesrovnatelně vyššího věku.
MF Dnes, 26. 5. 2003 - JAN MACHÁČEK