Poslanecká sněmovna
zvolila první jarní den členkou Rady ČTK šéfredaktorku Haló novin Miroslavu Moučkovou. Ta svůj šéfredaktorský post vzápětí opustila a vzdala se i všech svých stranických funkcí v KSČM, aby nebyl porušen § 5 zákona 517/1992 Sb. o ČTK. Přesto její volba vzbudila u některých „demokratů“ velkou bouři nevole.
Nikoho asi nepřekvapila reakce vlajkové lodi antikomunistů Karla Steigerwalda na stránkách čtvrteční MF Dnes, snad s výjimkou Jaroslava Kojzara, který - coby Steigerwaldův symbol pro objektivitu a „stalinismus“ Haló novin - dnes pocítil potřebu na něj zareagovat. Daleko zajímavější byl však zveřejněný názor Tomáše Němečka v jinak serióznějších Hospodářských novinách. Proto se u něj na chvíli zastavím.
Němeček především zpochybňuje schopnost Miroslavy Moučkové přispět ke způsobilosti ČTK poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Protože je tato schopnost podle mého názoru složitě uchopitelná a nepochybně relativní, očekával jsem srovnání M. Moučkové s dalšími členy Rady ČTK. Srovnání možná subjektivní, ale srovnání. Toho se mi nedostalo.
Místo toho Němeček mně jako nepřímému spotřebiteli výstupů ČTK prezentoval výše jmenovanou jako „zcela nekompetentní osobu“ jak s ohledem na charakter Haló novin a obsah jejích vlastních článků, tak s ohledem na její minulost v čele Mladé fronty před listopadem 1989.
Já sám mám vůči Haló novinám dlouhodobě značné výhrady. Vadí mi skutečně jejich neobjektivita a oblbující mixování zpráv a vlastních názorů redaktorů. Jenomže to je všeobecná nemoc české žurnalistiky, která je v případě HaNo snad jen trochu výraznější, protože je výraznější jejich propojení s politikou jedné konkrétní politické strany.
Především si nemyslím, že je jediným skutečným zadáním českých médií veřejnost informovat. Ze své zkušenosti jako čtenáře si dovolím konstatovat, že se média pokoušejí veřejnost i formovat. Partokracijní politický systém České republiky však k takovému chování médií nezbytně vede.
Je nepochybně chybou a profesním selhání Miroslavy Moučkové, že nedokázala zvednout standard Haló novin nad šedivý průměr ostatních médií. Já osobně jí navíc v politické rovině vyčítám, že nedokázala vytvořit médium, které by v publicistické části aktivizovalo celou levici v boji proti neoliberální kulturní hegemonii. Nic z toho ji však v mých očích nedeklasuje, pokud jde o její schopnost přispět k větší vyváženosti zpravodajství ČTK.
Němečkova snaha udělat z Moučkové „stranického pytláka“, který „dozírá na dobře rostoucí les“, se mi zdá být z těchto důvodů směšná. Ne však nepochopitelná, když vezmu v potaz jeho steigerwaldovsky laděné úvahy o tom, jaké asi budou další společné kroky KSČM a ČSSD ve věci legitimizace komunistů.
Zdá se mi, že v kauze „Moučková“ o žádnou demokracii nejde.
...vyvalily se vlny zdola a roztáhnuly se v šírá kola, a na topole podle skal, zelený mužík zatleskal...
Milan Neubert, 25. března 2006
PS: Doporučuji Vám přečíst si článek Štěpána Kotrby Rada ČTK: demokracii jenom pro někoho?
Kauza „Moučková“ jako lakmusový papírek české demokracie
