Na vysvětlenou

Bývá u nás zvykem, že se každý nový časopis uvádí zvláštním prohlášením, uveřejněným pochopitelně na první straně prvého čísla listu, ve kterém ujišťuje čtenáře dobrou vůlí plnit velké úkoly, které si redakce předsevzala.

Úmyslně jsme v našem prvém čísle tento starý zvyk opustili. Domníváme se totiž, že dnešní doba je až příliš bohata na různé proklamace, manifesty, programy a podobné jiné prostředky, sloužící obyčejně k tomu, aby veřejnost byla získána pro nějakou činnost, která s takovým prohlášením nemá vůbec nic společného. Jen jedno jsme považovali za nutné zdůrazniti, že chceme být dobrým týdeníkem československé mládeže, která vyrůstala v uplynulých 20 letech a byla vychována v ideálech Masarykovy humanitní demokracie, kterou nehodlá opustit ani v dobách dnešních.

Bude jistě lépe, když toto své přesvědčení, které s námi sdílí veliká většina československé pracující mládeže, učiníme základem, na kterém bude postavena celá naše činnost, podle které nás každý pozná spíše, než podle sebekrásnějšího prohlášení, k němuž by - v dnešní době - mohl mít právem nedůvěru.

Již dnes můžeme bez obav tvrdit, že Hlas mladých po prvém čísle vyplnil značnou část mezery, která u nás zůstala po tragických událostech loňského roku a byla by jednou naší dějinnou ostudou. Víme, že to pro nás nebude snadné, a že síly, které budou usilovat o naše umlčení, jsou mocensky - a zejména finančně - daleko silnější než my. Spoléhali jsme však a spoléháme na československou veřejnost, která i při tom, že připustila, aby u nás vycházel různý bulvární tisk, přece jenom zachovala si pochopení jednak pro dobře dělané noviny, které nezneužívají tiskařské černě k útokům na lidské mozky, aby učinily naši veřejnost přístupnou všem hloupostem, které se jí slavnostně předkládají.

Přijetí našeho prvého čísla česko-slovenskou veřejností je pro nás velkým zadostiučiněním, ale zároveň závazkem. Správně to vyjádřil v dopise jeden z našich čtenářů: „Postavili jste se na místo příliš exponované. Převzali jste, soudím z obsahu prvého čísla, na sebe velký úkol, být časopisem, který bez ohledu na problematickou taktiku chce vyjadřovat touhu většiny československé veřejnosti po demokratisaci našeho veřejného života, která by ovšem byla zbavena všech dřívějších nedostatků. Vyvarujte se toho, aby došlo k nějakému zklamání.“

Každý dnes už ví, za jakých poměrů se dnes u nás dělají noviny. Je věru podivuhodné, že novinářské organisace se doposud ani nepokusily o určitou nápravu. Ale i při tom budeme se snažit pokračovat v cestě, kterou jsme nastoupili svým prvým číslem. Bez manifestů, bez provolání, v pevné víře, že podaří se nám kolem našeho časopisu soustředit všechny upřímné česko-slovenské demokraty, kteří z celé své duše milují pravdu a svobodu svého národa. Chceme být jejich útočištěm i povzbuzovatelem. Budeme to dělat bez křiku, ale zato velmi důsledně. To všechno proto, že se nechceme zařizovat pouze pro dnešek nebo pro pozítří, ale i pro dalekou budoucnost.

Hlas mladých, 26. 1. 1939

Poznámka SDS:

Pohled na první stranu 2. čísla Hlasu mladých, ukazující rozsah práce tehdejší cenzury, naleznete v článku Nástup mladé levice.