Když před minulými sněmovními volbami vysílala Česká televize seriál předvolebních debat z krajů, byla často terčem kritiky, že výběr stran, které do studia zve, nebo naopak nezve, a který potom zpětně výrazně ovlivňuje chování voličů je hrubě neobjektivní a zavání manipulací.
Vrcholem tehdy asi byla předvolební debata z Ústeckého kraje, kde tehdejší kritérium, tedy zisk alespoň 3% preferencí v krajském předvolebním průzkumu nesplnila údajně SPOZ a její zástupce tudíž nemohl být pozván. Přitom jejím krajským lídrem tehdy byl Miloš Zemana ve skutečných volbách za několik málo dnů získala tato kandidátka v Ústeckém kraji výrazně nad 5%. A takových případů, které zaváněly nepříliš korektním ovlivňováním voleb ze strany veřejnoprávní televize bylo tehdy mnohem více. Pozvání do televizní diskuse bylo totiž spoustou voličů vnímáno jako signál, že daná volební strana má reálnou šanci překročit 5% a že má tudíž smysl pro ni hlasovat. A naopak.
Teď tu máme mimořádné volby a Česká televize, možná poučena kritikou z minulé údajné manipulace, možná záměrně, přišla s tzv. volebním potenciálem. Podle agentur prý tato metoda lépe zohledňuje tzv. přelétavé voliče. Ponechám stranou, podle kterých agentur, jen bych se chtěl zastavit u praktických důsledků a možná i důvodů použití této „inovace“. Každý dotazovaný totiž může dát hlas více stranám.Zatímco příznivci levice mají ale zpravidla o svém favoritovi víceméně jasno, a mají tak v těchto výzkumech 1 – 1,5 hlasu, hlas člověka, který váhá mezi ODS, TOPkou a Babišem se může počítat klidně i třikrát. A evidentně se tak děje, protože součty výsledků se v některých krajích blíží až 200 procentům. V jednotlivých regionech jsme potom svědky toho, že k levici se hlásící strany dosahují společně 50 -70%, zatímco ty ostatní 70 - 120%. Jakou hodnotu mají potom zveřejňované grafy? Přitom právě tyto grafy jsou často jediné, co si normální divák z celého pořadu zapamatuje.
Myslím, že budoucí voliče spíše matou, než by pomáhaly v orientaci.Vyvolávají v něm například dojem, že má smysl volit i strany, které by jinak v samotných volbách opustil z obavy ze „ztráty“ hlasu, panem Babišem vytvořená a velmi zdařilá replika Věcí veřejných pak vypadá pomalu jako možný vítěz voleb a podobně. Vytváří se tak také uměle další možnost, jak rozmělnit hrozící vítězství levicových stran. Česká televize má tudíž také daleko širší možnosti „reagovat pružně“ ve výběru pozvaných subjektů, jinými slovy pozvat, nebo naopak nepozvat kohokoli ze stran ohrožených pětiprocentní hranicí. A tak bych mohl pokračovat.
Že to zavání manipulací? Myslím, že ano. Samozřejmě že s takovými pokusy a metodami je třeba v předvolebním klání počítat, ale nemyslím, že by měly pocházet z právě z dílny veřejnoprávní televize, a už vůbec se mi nelíbí, že na takové a podobné hry na veřejnoprávní objektivitu a vyváženost přispívám poctivě i já každý měsíc sto třiceti pěti korunami. Ale třeba mne televize překvapí, a až do voleb to vyváží třeba objektivním zpravodajstvím.
Lubomír Ledl, Praha, místopředseda CV SDS, kandidát do PSP ČR