Na počátku nového roku se obyčejně zamýšlíme nad rokem minulým i očekáváními, spojenými s rokem nastávajícím. Snad je toto období i vhodnou příležitostí k zamyšlení nad naším společným dějinným osudem a jeho pohnutými okamžiky. Ke konci minulého roku (27. 11. 2003) jsem reagoval na článek Robina Ujfalušiho o Marxovi a jeho vztahu k naší totalitní minulosti. Následující texty dalších autorů ukázaly, že ani pro čtenáře BL není toto téma mrtvé, ale nanejvýš aktuální.

Smyslem následujících rozšířených tezí je stručná inventarizace rozsáhlé látky, jejímž cílem jsou podněty ke kritické diskusi.

V Česku jako v jiných zemích Evropské unie je 27. leden - výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou v roce 1945 - celoevropským Dnem paměti. Připomínáme si holocaust evropských židů a jeho kontext - totalitní stát.

Když se plány Moci hroutí a zatímco velké mediální korporace kolísají mezi těmi absurditami a tragédiemi, které předvádí a podporuje světová politická třída, nezastavují se dole, ve velké a široké základně chvějící se moderní babylonské věže, hnutí. A i když se ještě pohybují nejistě, začínají znovu získávat slovo a svou schopnost jednat jako zrcadlo a lupa. Zatímco se nahoře rozhoduje politika konfliktu, v základně světa ti druzí, ti jiní, nacházejí jeden druhého a ty druhé, jiné, kdo jsou odlišní, kdo jsou ale také těmi, kdo jsou dole.

V 70. letech jsem razil termín „antisystémové hnutí“ jako výraz shrnující dva typy lidových hnutí – historicky a analyticky odlišných a mnoha způsoby navzájem soupeřících, označovaných jmény „sociální“ a „nacionální“. Sociální hnutí vznikala prvotně jako socialistické strany a odbory, které se snažily vést třídní zápas proti buržoazii nebo zaměstnavatelům v rámci jednotlivých států.

neboli Ještě jednou o teorii a praxi
Jeden jugoslávský aforimus prý říká: „Jedinou absolutně jistou věcí je budoucnost, protože minulost se neustále mění.“ Dnešní světová levice má dvě minulosti, které už skoro úplně vymizely, a to velkou rychlostí. To je velmi zneklidňující.

Historický kapitalismus, doslov k druhému vydání
První vydání této knihy z roku 1983 – jejíž francouzský překlad vyšel dřív než její původní verze – vychází ze série přednášek konaných roku 1982. Měl jsem tehdy v úmyslu provést analýzu základních rysů kapitalistického systému od jeho začátků v průběhu dlouhého XVI. století. Chápal jsem ho jako systém celistvý, jedinečný a historický.

Nevšední bylo vyjádření poslance za KSČM Miloslava Ransdorfa v nedělní Partii televize Prima. Svou sympatii k národněsocialistické poslankyni Miladě Horákové, své kolegyni, popravené v roce 1950, zdůvodnil také její levicovostí. Po válce prý dokonce chtěla vstoupit do KSČ.

Demografický trend je neúprosný
Vláda se chystá schválit harmonogram postupného zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. Především ženy budou odcházet do penze daleko později, než mnohé z nich ještě donedávna tušily. ČSSD se nakonec rozhodla prosazovat něco, co neměla v programu, ale co je v tuto chvíli nevyhnutelné.

Ed Herman, emeritní profesor na Wharton School při Pensylvánské univerzitě, byl spolu s Noamem Chomskym autorem mezní knihy Výroba souhlasu. Je autorem i mnoha dalších knih včetně titulů jako Skutečná teroristická síť, Washingtonská spojka, Fašismus třetího světa a Kontrola a moc korporací. Amy Goodmanová, konferenciérka Democracy Now, o něm hovoří jako o „jednom z čelních intelektuálů tohoto národa“. Je častým přispěvatelem do Z Magazine – a právě za tento časopis s Hermanem hovořil David Ross.

Úvaha nad tím, zda fenomén Stalin byl v dějinách sovětského Ruska náhodou nebo nevyhnutelností, je jistou variancí na téma úloha osobnosti v dějinách. Ve Stalinově případě je nepochybné, že jeho patologická osobnost měla na dějiny sovětského komunismu, národů, obývajících Sovětský svaz, i dějiny celého světa podstatný vliv.

Nevýkonnost národohospodářské politiky, nedostatečná daňová výtěžnost, výprodej téměř všeho včetně tzv. národního stříbra, sanování vysokých ztrát bank i vytunelovaných podniků z veřejných prostředků, zvyšování výdajů na obranu a bezpečnost, ale také výdajů na státní správu, které dále porostou, aj., vede zákonitě k »reformě« veřejných prostředků. A kde hledat úspory? Tak ku příkladu rozpočtované výdaje MPSV tvoří 41 % státních příjmů. Z toho je 80 % určeno na výplatu důchodů. Ve světě se o důchodech hodně hovoří!

„Sloboda je vždy a výhradne slobodou pre toho, kto zmýšľa inak.“ Tieto slová vmietla kedysi Rosa Luxemburgová do tváre Leninovi v polemike proti antidemokratickým činom boľševikov. Sú však zároveň pádnou odpoveďou aj slovenskej tvrdej pravici, ktorá sa nedávno pokúsila zaviesť trest od 6 mesiacov do troch rokov za každý prejav „sympatií voči komunizmu“.