Útok Gruzie na Jižní Osetii v den zahájení LOH v Pekingu byl jen variantou „kosovského scénáře“. V tom byla jeho slabina. Moskva se poučila. Jak tato krize vznikla, čemu posloužila a jaké otázky nastolila?

Jiří Franěk si v Právu ve sloupku oblobování „zaspekuloval“ o možných vysvětleních odvolání ředitele Národní knihovny. Nechci s ním polemizovat, naopak se mi to docela líbilo. Chtěl bych ale zmínit jiný pravděpodobný aspekt, který ale nevylučuje ty ostatní.

Několik posledních dnů se na nás všechny, ze všech sdělovacích i jiných prostředků hrnou ještě více než kdy jindy kvanta informací, podezření, stesků a já nevím čeho všeho, které mají jedno společné. Vypadá to, že v české politice není už dlouho úplně všechno v úplném pořádku. Vypadá to, jakoby byly používány nekorektní, špinavé, dokonce snad nezákonné metody ovlivňování politiků a zejména poslanců, jejich rozhodování o tom, jak budou hlasovat, do kterého poslaneckého klubu budou patřit, koho a proč se budou bát a tak dále.

V sobotu 19. července ráno vysílala Česká televize jako obvykle na ČT24 reprízu pořadu Politické spektrum. Tentokrát na téma „měli jsme uznat Kosovo?“. Záznamy z diskuze na dané téma (většinou ve studiu), jsou zpravidla doplněny krátkými předtáčenými komentáři představitelů mimoparlamentních politických stran, jiných naslovovzatých odborníků a podobně.

S Karlem Steigerwaldem si vzájemně padneme do noty jen zřídka. Jeho sarkastický antikomunismus vychází z jiného pohledu na svět. S jeho nedávnou glosou (MfD, 14.6.) – ostrým odsudkem zveřejnění tajně pořízených fotografií nahé paní Bohdalové se tentokrát, s výhradami shodnu. Možná bychom měli všichni více hledat podobné, napříč politickým spektrem sdílené základní civilizační hodnoty.

Šedesáté výročí vzniku Izraele si připomněla i masmédia. Žel, ne vždy k jádru věci jdoucími komentáři. Jan Fingerland (MfD, 10. 5.) například srovnává nesrovnatelné. Vidí obdobu stejného prvotního hříchu mezi vznikem ČSR v roce 1918 v historických hranicích a proti vůli obyvatel Sudet a vznikem židovského státu proti vůli většiny Arabů prostřednictvím války, přičemž muselo odejít 600 tisíc lidí. Eufemistickým dovětkem, že i sudetští Němci byli nakonec vypuzeni, když se soužití neosvědčilo, nasazuje své krkolomné paralele korunu. Jiří Hanák (Právo, 14. 5.) zase označuje za pověru názor, že nevzniknout Stát Izrael, byl by svět bezpečnější. Myšlenka dát Židům vlastní stát byla po hrůzách holocaustu přijímána po válce s pochopením. Nebyl by ale dnešní svět opravdu bezpečnější, kdyby se uskutečnila nikoli na účet Palestinců?

První řádný sjezd německé LEVICE proběhl v lužickém Cottbusu (Chotěbuz). Předsedy strany byli opět zvoleni L. Bisky a O. Lafontaine.

Tak nám uznali Kosovo. Tak trochu bez varování, jakoby tajně, pro jistotu mimo ohlášený program, komicky v Teplicích a ne v Praze, ale uznali. Od vlády ODS, které jakoby někdy více záleželo na tom, co na její konání řekne Condoleezza Riceová, než česká veřejnost, se nakonec nedalo reálně ani nic moc jiného čekat. Nezbývá než doufat, že voliči ODS si to nějak sami přeberou.

Společnost pro evropský dialog (SPED) a Teoreticko-analytické pracoviště ÚV KSČM (TAP) uspořádaly 7. dubna seminář k 40. výročí Pražského jara 1968. Na semináři přednesli své referáty PhDr. Jaroslav Šabata, Ing. Jiří Dolejš, místopředseda ÚV KSČM a poslanec PS PČR a prof. ing. Václav Průcha, CSc., člen Rady TAP ÚV KSČM. Jednání řídil Ing. Jiří Málek, předseda správní rady SPED a člen CV SDS. V téměř zaplněném konferenčním sále v budově ÚV KSČM se sešli členové SPEDu, TAPu s levicovými odborníky a aktivisty.

V záplavě "osmičkových" výročí letošního roku prošlo 31. března bez povšimnutí a bez vzpomínky také výročí ustavení KSČM (jako územní organizace KSČ v českých zemích). Rádi bychom je připomněli alespoň zveřejněním dokumentů, přijatých na tomto zasedání.

V úterý jsem se v Právu dočetl, že podle názoru našeho exprezidenta, děláme USA nepochopitelné drahoty pro takovou maličkost, jakou je radar a kterou teď po nás chtějí, a že si takový nevděk nezaslouží.

Místopředseda Senátu Jiří Liška obhajuje v Právu (7. 3.) návrh zákona o účastnících protikomunistického odboje a odporu. Polemizuje zde s Petrem Uhlem. Ten se staví v témže listě (22. 2.) proti. Ozbrojený boj se podle něho nesmí stát měřítkem odporu proti bývalému režimu – neodpovídalo by to hodnotovému řádu, který se tu od druhé světové války vytvářel. Navíc by se tak podle něho falšovala historie.

To, že nějaký líný zaměstnanec České pošty si zřejmě ulehčil práci a zahazoval pytle s poštou, které mu asi spadaly z vozíku, do světlíku výtahu, není překvapující. Překvapující je, že za drahé pošťácké služby v současné ceně deseti korun za známku na pohled nemáte jistotu, že pošta vaší zásilku doručí.