V záplavě "osmičkových" výročí letošního roku prošlo 31. března bez povšimnutí a bez vzpomínky také výročí ustavení KSČM (jako územní organizace KSČ v českých zemích). Rádi bychom je připomněli alespoň zveřejněním dokumentů, přijatých na tomto zasedání.
Bližší seznámení s obsahem dokumentů ustavujícího sjezdu KSČM usnadní pochopit, proč nebylo výročí vzniku KSČM připomenuto ani v Haló novinách (o ostatním, antikomunisticky zaměřeném tisku, ani nemluvě).
Vždyť čteme-li v zahajovacím projevu tehdejšího předsedy následující slova:
"Hlásíme se ke Šmeralově koncepci revoluční levice, k tradicím boje proti fašismu a za národní osvobození, ke koncepci československé cesty k socialismu a k reformnímu úsilí z roku 1968. Podle našeho názoru mnohá ponaučení dávají rovněž sociálně demokratické tradice, zejména svým vztahem k hodnotám demokracie. Jejich sektářské odmítání považujeme za nesprávné. Bez dogmatických předsudků přihlížíme i ke zkušenostem západních socialistických stran.
Na pořad dne se dostává překonání rozkolu dělnického hnutí. Jako součást evropské levice se chceme na tomto závažném úkolu devadesátých let aktivně podílet.
V souvislosti s tím chci znovu zdůraznit, že jednoznačně odmítáme a odsuzujeme stalinské deformace, které tak těžce poškodily věc socialismu. "
a o kousek dále
"Teorie a praxe stalinského socialismu se odvrátila od humanistických a demokratických tradic, od takových vymožeností civilizace jako jsou lidská práva a priorita všelidských hodnot. Proto se dostala do rozporu se společností, s obrovskou dějinnou silou, kterou představují myšlenky demokracie. To bylo možné dlouho přehlížet, ale nebylo možné vyvarovat se nevyhnutelných důsledků.
Velikou úlohu v tom všem hrál rozpor slov a činů i omyly jednotlivých představitelů. Samozřejmě to nechceme omlouvat ani zakrývat. Příčiny jsou ale hlubší a širší - selhání dosavadní koncepce socialistické výstavby. Ve zkoušce života neobstály ani u nás deformované teoretické představy o socialismu. Musíme se rozebrat v tom, kdy a proč došlo k oslabení a porušení základů socialismu tím, že se z něho začal vytrácet prvek demokracie. Musíme tedy hledat cesty, jak vrátit socialismu to, co do tohoto pojmu patří. Pro naši praktickou politiku jsou však již dnes jasné nevyhnutelné závěry: za prvé nemůže být návratu ke stalinskému modelu socialismu, který neodpovídal stupni vyspělosti, tradicím a potřebám naší země. Stejně tak výstavba socialismu odtrženě od hlavních civilizačních proudů moderního světa nemohla obstát v soutěži se světem."
musíme se podivovat, co vlastně vadí dnešní KSČM na programové preambuli stanov Strany evropské levice. Pro srovnání stojí za to uvést příslušnou spornou pasáž také doslova:
"Pracujeme společně v tradicích bojů proti kapitalistickému vykořisťování, ekologické destrukci, politickému útisku a zločinným válkám, proti fašismu a diktatuře, v odporu proti patriarchální nadvládě a proti diskriminaci „odlišných“. Bráníme toto dědictví našeho hnutí, které inspirovalo miliony lidí a přispělo k zajištění jejich sociálních jistot.
Uchováváme v živé paměti památku minulých bojů včetně jejich obětí a včetně strádání, které tyto boje provázelo. Činíme tak s bezvýhradným odmítnutím nedemokratických, stalinistických praktik a zločinů, které byly v absolutním rozporu se socialistickými a komunistickými ideály." (Stanovy EL)
Opravdu pozorné pročtení všech dokumentů ale také ukazuje, že už tehdy byly v KSČM zárodky pozdějších změn přístupu k vlastním dějinám. Mnohé pasáže Adamcova projevu se pokoušejí "ohlazovat" nejbolestivější hrany, hodnocení minulosti tak relativizovat a svým "kulatým" jazykem už jakoby připravují cesty k dnešním "pochybnostem " o tom, zda vůbec nějaký "stalinismus" u nás existoval (a pokud ano, dokdy trval), popřípadě zda a nakolik je hoden odsouzení.
Zajímavé je také pročtení seznamu zvolených funkcionářů KSČM. Některá jména patří dodnes k protagonistům dění v KSČM, jiná beznadějně odvál čas. Pro pamětníka s sebou nese jejich připomenutí závan nostalgie, ale také lítosti nad tím, jak byl tehdejší stále ještě velký potenciál (700 000 členů) postupně promarněn a v sériích štěpení ztracen.
Za zamyšlení stojí, nakolik se na tomto vývoji "podepsalo" postupné opuštění hlavní zásady Programového prohlášení, přijatého ustavujícím sjezdem KSČM:
"Budeme usilovat o demokratický socialismus, který pro nás představuje spojení odvěkých ideálů humanity, sociální spravedlnosti a životních jistot pracujících s principy svobody jednotlivce a pluralitní demokracie. Demokratický socialismus jako souhrn pokrokových civilizačních hodnot spojujeme rovněž s požadavkem vytvoření harmonického vztahu člověka a přírody.
Svoji politickou tvář zakládáme na Marxově humanistickém poselství a jeho metodologickém odkazu a na veškerém pokrokovém duchovním bohatství lidstva. Současně však chápeme, že tyto zdroje nejsou neměnné a jednou provždy dané, že je třeba s nimi tvůrčím způsobem pracovat.Chceme přispět k překonání historického a tragického rozkolu komunistického a socialistického hnutí, zařadit se do spektra levicových sil jako jeho součást."
Ale to už je trochu jiná historie.
Jiří Hudeček, 31. 3. 2008
Ediční poznámka:
Texty jsou kompletním souborem vydaných dokumentů sjezdu a byly převzaty z brožurky "Informace KSČ č. 9", kterou vydal ÚV KSČ (odpovědný redaktor Zdeněk Němec) 9. dubna 1990. S výjimkou několika oprav zjevných tiskových chyb v nich nebyly provedeny žádné další ediční zásahy.
Přehled dokumentů ustavujícího sjezdu KSČM:
Ještě jedno výročí
