V tomto případě jde o učitele fyziky, který poučil své deváťáky, co to je elektromagnetické pole, jak vzniká, jak se šíří, co je to kmitočet, pronikavost záření, druhy vlnění, jejich užití v praxi atd.. Také je poučil o tom, kdy a čím je záření pro lidský organizmus nebezpečné, protože je nositelem energie.

Mnozí při čtení titulku článku budou myslet na naše vlastní zkušenosti z doby dávné i zcela nedávné. Chci se tentokrát ale krátce zastavit u našich německých sousedů.

Místopředseda ODS Pavel Bém ji spatřuje v tom, že poslanec, který je lobováním, ať sliby v naturáliích či možným kompromitováním, udolán ve prospěch jiného kandidáta, se v následné veřejné volbě nemůže svobodně rozhodnout.

Ve dnech 7. - 10. února se konal v Aténách za účasti 1200 delegátů a řady zahraničních hostů (včetně mne) 5. sjezd politického hnutí Synaspismos. Atény byly sice chladné, Řekové chodili venku v čepicích a bundách, atmosféra v místě konání sjezdu - na jednom olympijském stadionu - však byla vřelá a navýsost optimistická.

Veřejný prostor je plný nářků nad údajnou nedůstojností neúspěšné první volby nového prezidenta. Vlivní tvůrci veřejného mínění stále dokola tvrdí, že chyba byla hlavně v otevřeném způsobu volby. P. Uhl v Právu z 13.2. naopak připomíná, že dnes existují způsoby, jak si i tajné hlasování vydíraných nebo zkorumpovaných zákonodárců „zadavateli“ pohlídat. I proto podle mne převažují v tomto konkrétním čase a místě přednosti volby otevřené.

Před více než rokem „přebrala“ ODS sociálním demokratům dva poslance (duo Pohanka / Melčák) a díky tomu mohla poslat ČSSD tam, kam pan Dalík předem avizoval.

Na skutečné důsledky první prezidentské volby si budeme muset chvíli počkat - totiž přinejmenším do volby druhé. Dvě bezprostřední osobní poznámky si ale nemohu odpustit.

Nadcházející boj o Hrad není pro radikálněji orientovanou část levice předem ztracenou záležitostí. Viz článek L. Sluky Umění možného (HaNo/Naše pravda, 18. 1.).

Poznámka k výsledkům zemských voleb v Hessensku a Dolním Sasku.

V průběhu uplynulých svátků jsem měl více času, a tak jsem se zamyslel nad obsahem nejrůznějších příspěvků, které jsou na internetu zveřejněny a vyjadřují různé politické postoje přispívatelů, zpravidla obsahujících mnoho rad, co se má v současné české politice udělat. Vedlo mne to k tomu, že jsem otevřel starší vydání „Lenina“, a přečetl jsem si část, kterou níže cituji.

Podle Jana Švejnara prý jednou musí dojít k tomu, že se KSČM transformuje a zřekne všech propojení s komunistickou stranou v diktátorském totalitním Československu (MfD, 17.12.). Jeho žena to v jiném rozhovoru vyjádřila trochu jinak. Zatím jediný Klausův vyzyvatel podle ní chce s komunisty víc jednat a dosáhnout toho, aby byli přijatelní (MfD, 31.12.).

Tímto titulkem začíná tisková zpráva 34. sjezdu Komunistické strany Rakouska (KPÖ), který se konal ve Vídni o víkendu 8. a 9. prosince 2007 v "Domě setkání". Českou republiku jsme na tomto sjezdu zastupovali já za SDS a Jaromír Blecha, člen komise pro mezinárodní politiku, za KSČM. Atmosféru jednání delegátů a hostů usazených do čtverce vám mohou přiblížit dvě fotografie z jednoho rohu.

2. sjezd Strany evropské levice (SEL), na jehož organizačním zajištění jsem se podílel jako jeden ze skupiny dobrovolníků, byl pro mne nevšedním zážitkem. Těžko pochybovat o jeho celoevropském i domácím vnitropolitickém významu - už jen z hlediska ověření možností širší spolupráce na levém křídle českého politického spektra.

V neděli skončil v Praze 2. sjezd Strany evropské levice. I když je na jeho hodnocení příliš brzy, už teď můžeme povědět, že na něm evropská radikální levice důstojným způsobem otevřela hledání alternativ celoevropského vývoje.