Místopředseda ODS Pavel Bém ji spatřuje v tom, že poslanec, který je lobováním, ať sliby v naturáliích či možným kompromitováním, udolán ve prospěch jiného kandidáta, se v následné veřejné volbě nemůže svobodně rozhodnout.
Vadí mu, že veřejná volba takovému svobodnému rozhodování brání. A to tím, že onoho poslance spolustraníci a veřejnost vidí, jaký kolotoč a přemet dělá. V tajné volbě by se přeci svobodněji rozhodl. A o tu „svobodu“přišel! Tak asi lze chápat vyjádření místopředsedy ODS v nedělních Otázkách Václava Moravce.
Z množství podobných argumentů, prýštících z řad funkcionářů ODS to vypadá tak, že oni tomu snad i věří. S obtížemi už rozlišují a nechtějí vidět, proč se většina politických stran a české veřejnosti rozhodla u příležitosti prezidentské volby pro veřejné hlasování.
Je to především proto, že těmito metodami se provozuje dlouhodobé ovládání dění v Česku. Už dávno je zahájil současný prezident známým „zhasnutím“, přes „předvolební mobilizace“, Kubiceho „zprávy“ či Melčákovým a Pohankovým vítězstvím ODS ve volbách.
Žaludeční nevolnost občanů před prezidentskými volbami byla posílena nezvládnutým zdražením základních potravin a daňový kolotočem. To pokračovalo komercionalizací zdravotnictví a zveřejněním přípravy zbrklé penzijní reformy. Vždy za doprovodu přívalů demagogického ovlivňování, založeném na stejných principech, jako je „svobodná“ veřejná volba Pavla Béma.
To, že prakticky ve všech prošvejnarovských projevech na Hradě byla tato dlouhodobá praxe české pravice, zejména ODS, pranýřována, je podtržením účtu. Že byl vystaven Václavu Klausovi, je jen zástupný problém. Je to varování pro ODS, které ale nejen Pavel Bém raději nevnímá.
Vít Stanislav, SDS, Praha, 17.2.2008
Bémova svobodnost volby
