Bořit nebo tvořit?

1. Převládajícím pocitem mezi českými občany je zřejmě jisté zhnusení nad úrovní naší politické reprezentace, rozčarování z toho, jak jedná naše politická špička a jaké "schopnosti" v průběhu páteční a sobotní schůze prokázala.

Je zřejmé, že mnohé co se nezasvěcenému oku jeví jako zmatek a neumětelství, by se při znalosti zákulisních informací a kuloárových drbů mohlo ukázat jako promyšlený tah nebo politické mistrovství. Bohužel, tyto informace pravděpodobně nikdy veřejnost znát nebude, a proto její postoj bude určován tím, co mohla vidět. Sotva tedy bude výsledkem zvýšení důvěry pro český parlament.

Z tohoto hlediska jsou i vítězství spíše porážkami. Někomu se snad může zdát, že "zpráva o úpadku parlamentní kultury", kterou nám zprostředkovala televize, je vlastně dobrá: těmi, kdo na to doplatí, budou "oni". Bojím se, že taková úvaha je chybná - vyčerpání důvěry ve standardní politické nástroje obvykle nic dobrého nepřineslo.

2. Levice celkem úspěšně dokázala, že dokáže bořit. Nezvolení Václava Klause je z tohoto pohledu nepochybným úspěchem.

Mnohem více by mne ale těšilo, kdyby dokázala krátkého oddechu využít k tomu, aby předvedla, jak dovede tvořit. KSČM se na tuto fázi chystala a připravovala, měla by proto podle mého soudu bez otálení zahájit (i veřejnou) ofenzívu s cílem najít a prosadit kandidáta přijatelného pro levici. Argumentace, kterou jsme až dosud slyšeli, podle mne neobstojí: stejně tak, jako se říká, že levice má jen omezený počet hlasů a musí proto podporovat středového kandidáta, je možné říci, že protiklausovský střed (někdo by možná řekl "havlovský") má jen omezený počet hlasů, a musí proto podpořit kandidáta levice (chce-li zabránit zvolení Klause). Levice by se neměla nechat vydírat.

Ostatně z oněch 138 hlasů pro Klausova protikandáta jich patřila levici velká většina. Je proto jen logické požadovat, aby pro "reparát" byl zvolen levicovější kandidát.

Jiří Hudeček

9. 2. 2008