Poučený laik se diví

Takže žáci a vlastně všichni, co se učili fyziku minimálně na ZŠ, by měli být alespoň trochu v obraze. Až na pár znalých odborníků jsme však všichni v debatách o RADARU laici. Ale poučení.

Čemu bychom se měli divit? Přinejmenším tomu, jak někteří vládní, armádní a jiní odborníci, včetně nejvyššího hygienika, přesvědčují nás, laiky, že máme „velké oči“. Protože nebezpečí ze zářícího strategického radaru v Brdech, jak se přesvědčili „na vlastní oči“, nebude větší než ohřívání kuřete v mikrovlnné troubě.

I při vší úctě k dokonalosti špičkové vojenské elektroniky, která má rozlišit na tisíce kilometrů těleso velikosti tenisáku, laik troufá namítnout, že k tomu, ať se to vykládá jakkoliv, je třeba vyzáření značně velkého množství energie. A protože je to na vzdálenost snad 6000 km, pak to musí mít formu něčeho hodně úzkého. Říká se tomu svazek paprsků. Takže zatímco většina záření v troubě se od stěn odrazí do kuřete, u radaru se vyzáří do tohoto úzkého svazku, aby se pak jeho co největší část odrazila od vypálené rakety z pomateného Íránu, snažícího se o sebevraždu, zpět. Jenže v tomto případě, kdy se záření nepohltí kuřetem, ale odrazí se od toho, co na své cestě úzký svazek trefí, se mění mikrovlnka na radar.

K tomu, aby se kuře ohřálo uvnitř mikrovlnky, je třeba vyzářit do něj asi 1000 W energie. Radar v Brdech (z ostrova Kwajaleinu), vyzáří v úzkém svazku asi 170 000W při středním výkonu. Je to „jen“ 170 krát více než do kuřete!

Náš poučený laik nepatří k lidem, kteří při takové zprávě jdou demonstrovat pod televizní věž, ze které je do okolí vyzařováno i větší množství energie, protože ví, že jde o jiný charakter přenosu energie. Ale je poučený i o tom, že úzký, energií „nabitý“ paprsek má v tomto případě charakter laseru. A těch 170 kilowat středního výkonu je do něj uloženo. I když jede na vyšší než střední výkon.

Ve zprávě o měření odborníků u radaru EBR na ostrově Kwajalein se dočtete, jak se prováděla měření ve hlavním svazku. Radar je impozantní stroj, z obrázků je vidět, že jeho anténa je, jak odborníci zjistili, asi dvacet sedm metrů vysoká i s podstavcem. A laik se znovu diví když vidí, že nikdo z komisařů s přístroji neleze ve vzdálenosti padesáti metrů alespoň na desetimetrové štafle, aby se do toho svazku vůbec dostal. Zato je ke zprávě připojen soukromý audit lékaře US army, který svým osobním názorem potvrdil, že mu není znám nikdo koho by záření radaru poškodilo. Vzhledem k  uvedenému obrázku a tomu podstavci má asi pravdu. Kilometry daleko je absolutní rovina pláže a moře. Ultra přesně vychylovaný svazek na ní můžete podcházet i na chůdách. Vše je v normě.

Přístroje byly v normě. Že by zákon o zachování energie fungoval jinak pro mikrovlnku a jinak pro radar?

Faktem je, že v širokém okolí nedohledných plání Pacifiku je trochu jiná situace než v okolí Brd. Je to trochu „silnější káva“. Ale i v tomto případě, kdy zvedneme prst nad tvrzeními, se můžeme uchlácholit představou, že nepatříme k těm, kteří si vezmou štafle a lezou se přesvědčit o tom, kde je pravda.

Jenže.

Tady ten úzký svazek 170kW záření bude rychle „pendlovat“ v prostoru zorného úhlu asi třinácti stupňů, jak je na obrázku patrné, aby „osvítil“ Írán. Je asi pravděpodobné, že v hustě osídlené oblasti směrem k Táboru nebudete muset lézt na štafle. Stačí, když vyleze na Javorovou skálu, ta je přibližně padesát kilometrů vzdálená od místa radaru EBR. Až k tomu červenému kruhu. Od něj by se údajně už nic nemělo dít.

Ani naši měřiči by si podle laika neměli být jistí tím, že by bylo nerozumné pod kopcem dát alespoň informační ceduli: Po dobu činnosti EBR je výstup na Skálu na vlastní nebezpečí.

A úplně závěrem. Možná, že lidský organizmus je na záření odolný víc, než je známo. Kéž by. Ale citlivé letecké přístroje stovek letadel startujících denně, či přistávajících v koridorech krátce za padesátikilometrovou zónou na mezinárodním letišti v Ruzyni, se při opékání radarovou „mikrovlnnou troubou“, která vychyluje paprsek v rozmezí 55°, nemohou spolehnout na to, že v případě chodu radaru se nebude létat. Jak se někde uvádí v dohodě s dispečery letového provozu.

Možná, že to co si myslí poučený laik, je v diskuzi o účincích radaru EBR v Brdech, jen nošením „dříví do lesa“. Ale vkrádá se potřeba závěrem citovat klasika Josefa Švejka, který údajně něco podobného nikdy neřekl: Neblbněte, jsou tady lidi.

Vít Stanislav, SDS Praha