Vybíráme z rozhovorů Jana Májíčka s Karlem Košťálem, členem Socialistické strany Francie, členem její frakce Za sociální republiku a mnoholetým aktivním odborářem. Celé rozhovory a další informace o situaci ve Francii naleznete na stránkách Socialistické solidarity.JM: Ve Francii dochází v posledních dnech k masovým protestům. Jejich motivem je novy zákon o tzv. „prvním zaměstnání“. Co je hlavním terčem protestů? Kolik lidí se protestu účastní?
KK: Hlavním terčem protestu, jak jistě víte, je vládní záměr „novy typ“ pracovní smlouvy pro mladé do 26 let. Zaměstnavatel může propustit zaměstnance během prvních dvou let bez udání důvodu a bez náhrady či téměř bez náhrady. Jinými slovy, liberální de Villepinova vláda „bojuje proti nezaměstnanosti“ tím, že dává zaměstnavatelům-kapitalistům možnost „svobodně“ vyhazovat na ulici. Takovými zjevnými nehoráznostmi se naprosto otevřeně chvástá Chirakova-de Villepenova vláda a chce, aby Francie jasně chápala, že politická moc nespočívá na vůli národa, nýbrž na burze a akcionářích. Z vlády se stává přívěšek svazu zaměstnavatelů (MEDEF).
7. března se nám, odborářům, studentským organizacím, levicovým socialistům, komunistům, prostě „levičákům“, jak se říká u nás v Čechách, podařilo přivést na ulici víc než milion lidi. V Grenoblu, kde žiji, nás bylo 20 000. Připravovali jsme tuto demonstraci plný měsíc. Lidé sami na ulici nevyjdou. Demonstraci vyhlásily vysokoškolské výbory, gymnazisté a odboráři se přidali. Ve většině měst šli studenti v čele průvodu. Někde se ale studenti spontánně řadili pod prapory odborářů. Na mnoha místech odborové konfederace CGT a FO „půjčily“ studentům dobře vycvičené pořádkové oddíly.
JM: Francouzští vysokoškoláci masově vystupují proti liberální vládě a její politice. Jsou tedy „antiliberální“?
KK: Je třeba vědět, že vysokoškolská mládež byla jediná společenská skupina ve Francii, která řekla „ano“ euroústavě 29. května 2005. Během referenda se většina vysokoškoláků otevřeně hlásila k liberální Evropě a liberální ústavě. Většina si myslela, že „volná konkurence“ jim zajistí místo na slunci. Uplynulo devět měsíců a vysokoškoláci jsou na ulici s hesly „nejsme jednou použitelná pracovní síla“, nechceme „Contrats pour esclaves“ (pracovní smlouvy pro otroky), odmítáme „Contrat poubelle embauche“ (pracovní smlouvu popelnici). Co se stalo? Nezaměstnanost vysokoškoláků během minulého roku dramaticky stoupla. Univerzity dále chrlí třikrát víc absolventu, než kapitalistická společnost „volné konkurence“může uplatnit na trhu. Francouzské a evropské liberální špičky jsou ještě stupidnější a arogantnější než před rokem. Jsme svědky zhroucení liberálních iluzí ve francouzské společnosti.
JM: Co si myslíš o obsazení Sorbonny studenty a o následném zásahu policie s pomocí obušků a slzného plynu? Dovídáme se, že tento týden byly další demonstrace a potyčky s policií před Sorbonnou.
KK: Studenti obsadily budovu Sorbonny dva dny po demonstracích, policie po 48 hodinách brutálně zakročila na příkaz vlády. Tento symbolicky akt, který se odehrál poprvé od května 68, překvapil většinu „pozorovatelů“, nebo „prognostiku“, jak se říká u nás v Čechách. Sorbonna již dlouho nemá pověst „levičácké“ fakulty. Je naopak považována za „líheň“ evropských a francouzských liberálních elit. Donedávna diplom ze Sorbonny byl glejt pro vysokou politickou kariéru. I to přestalo platit. Sorbonna dnes produkuje jak na běžícím pásu budoucí nezaměstnané absolventy, stejně jako všechny ostatní francouzské fakulty. Zeptej se demonstrujících studentů před Sorbonnou, zda jim jejich diplom zaručuje místo na slunci v kapitalistické Francii a v liberální Evropské unii. „Où sont les neiges d'antan?“(Kde ty loňské sněhy jsou?)
...
JM: Jak se chovají odbory?
KK: Odbory nadále odmítají diskutovat s vládou, dokud nebude nový zákon stažen. Toto stanovisko zastávají všechny odborové organizace, bez výjimky. A tento týden půjdou společně se studenty na ulici vysvětlit vládě, proč odmítají její zákon a její politiku. Stoji za zmínku, že vedle konfederaci CGT, FO, CFDT, federaci učitelů FSU, SNES, vyjdou do ulic také odbory křesťanské, CFTC, tradičně ne zrovna moc propagující třídní boj, a dokonce Všeobecná konfederace vedoucích pracovníků, CGC. Vida, i dobře situovaní a „počestní“ občané, ředitelé, inženýři, vedoucí kádry, mají dost metod, které hodlají řešit nezaměstnanost ničením sociálních hodnot.
...
JM: Socialistická strana se radikalizuje?
KK: Je nucena se radikalizovat pod nátlakem totalitní liberální pravice, a pod tlakem rozbouřených lidí. Socialisté to nemají lehké. Jejich strana se v minulosti stávek a demonstrací příliš neúčastnila. Socialističtí šéfové jsou zvyklí řešit sociální otázky spíše v teple svých kanceláří, poslanci jsou zvyklí zápasit spíše v parlamentních debatách. Dnes doprovázejí mládež a odboráře v pouličních demonstracích. Socialistickým šéfům to udělá jen dobře, mají sklon k obezitě…
JM: Co se stalo za posledních 24 hodin?
KK: Náš regionální tisk v Alpách píše ve středečním vydání: „Chirac se vyjádřil, demonstrace se zdvojnásobily“. Chirac se vyjádřil v Berlíně, kde pochválil de Villepina a jeho zákon, vypukla další demonstrace před Sorbonnou, další univerzity v Paříži, Nanterre, Marnela-Vallée, Seine-et-Marne zavřely. Chirac se nechal vyfotografovat s Angelou Merkelovou, vypukly demonstrace na univerzitách v Aix-Marseille, Bordeau, Corte, Grenoble, Lille, Montpelliers, Angers, Rennes,Toulouse... V papežském městě Avignon ještě v pondělí nikdo nedemonstroval. Pak promluvil Chirac a 700 studentu obsadilo univerzitu. To nám trochu připomíná jaro 2005. Pokaždé, když Chirac na obrazovce zavolal „ano“, počet odpůrců euroústavy stoupl o plné 1 procento. Kéž by Chirac mluvil každý den!
JM: Jaká je nálada na „socialistické levici“, co říká „Sociální republika“?
KK: Ultraliberální vláda ve službách svazu zaměstnavatelů diskutovat nebude. Rozhodne se to v ulicích. Alternativní antiliberální projekt společnosti vznikne na ulici. Jsme ve Francii.
JM : Jaké je heslo dne?
KK: „Tous sur le pont“, „všichni na palubu“, heslo vzbouřenců křižníku Potěmkin. A na adresu francouzské levice heslo vítěze u Sedanu, maršála Moltkeho: „Marcher séparément, frapper ensemble“, „pochodovat odděleně, udeřit společně“.
...
JM: V sobotu bylo v ulicích 150 francouzských měst 1,5 milionu demonstrantů. Co tě na této akci nejvíce zaujalo?
KK: Nejvíce mě zaujala demonstrace v Marseille. V tomto tříhodinovém „černobílém pochodu“ 130000 lidí došlo ke skutečnému a spontánnímu spojeni odborů, vysokoškoláků, středoškoláků, „barevných“ nezaměstnaných ze sídlišť atd. Tato „lůza“, jak o ní mluvil před třemi měsíci ministr vnitra Sarkozy, pokojně a téměř pokorně pochodovala spolu se studenty a odboráři. Zaujala mě také otevřeně protivládní a antiliberální hesla, i když (zatím) na veselou notu: „De Villepine, tvoje pracovní smlouva konci“, „CPE, Contrat Pour Exploitation“ (smlouva pro vykořisťování). Prefektura v Marseille neváhala ohlásit legrační číslo, 15000 demonstrantů. V XVI. století říkal Rabelais: „En France le ridicule tue“ (Ve Francii směšnost zabíjí). Škoda, že to už není pravda.
JM: Jak dopadlo setkání odborů a studentských organizací v neděli?
KK: Protestující odbory a studentské organizace se sešly v neděli večer v pařížském sídle křesťanských odborů, CFTC. Jelikož ministerský předseda řekl, že „neustoupí ani o píď“, odboráři a student se rozhodli „neustoupit ani o píď“. Jednání natrvalo ani hodinu. Organizátoři vyzvali k dalším stávkám a demonstracím na úterý 28. března. Jednota byla naprostá. „Ano, je to ultimatum,“ říká jejich prohlášení. Na otázku, zda jde o generální stávku, mluvčí odboru FO odpověděl, že „v historii generální stávka značila ozbrojené povstání proti vládě, to snad zatím ne“. Zatím jen „grève nationale interproffessionnelle“ (celostátní meziprofesní stávka).
JM: Co dělá revoluční levice?
KK: Občané, kteří se hlásí k revoluční levici, jsou denně v posluchárnách, na schůzích, na ulici, ve stávkových výborech, a ani nemusím zdůrazňovat, že jsou revoluční. Jsou organizace, které mají slovo „revoluce“ v názvu, jako například LCR, Ligue communiste révolutionnaire, a jsou denně v akci. Jsou hnutí a organizace, jako například Pour la République sociale, PRS, které revoluci v názvu nemají, a jsou také denně „sur le pont“ (na palubě). Hnutí zamíchalo karty. Na demonstraci v Marseille například několik set mladých a starších socialistů pochodovalo společně a spořádaně mezi odboráři a studenty, a náhle se z jejich řad ozval zpěv ... Internacionály! Přítomní levicoví revolucionáři padali na znak.
JM: Kolik má dnes situace společného s rokem 68?
KK: Právě před 38 lety, 22. března 1968, začalo „pařížské jaro“, když 250 studentů obsadilo fakultu v Nanterre na protest proti válce ve Vietnamu. Pařížské jaro skončilo sice porážkou, ale jeho přízrak obchází Evropu. Dnes se ale začíná vážně mluvit o tom, že jaro 2006 se začíná podobat jaru 1936: „Un nouveau front populaire en quelque sorte“ (jakási nová lidová fronta).
JM: Jaké jsou perspektivy? Jaká je možnost, že de Villepin ustoupí?
KK: De Villepionova vláda ustoupit nemůže, protože jinou politiku dělat nemůže. Svaz zaměstnavatelů (MEDEF), burziáni, akcionáři, si ani na okamžik nemohou představit jinou společnost než tu, ve které bohatí bohatnou a chudí chudnou. Pro privilegované a parazitní vrstvy, které ve Francii vládnou, sociální práva ve Francii a v Evropě musí jednoduše skončit na nule, a „jiné cesty není“. Pro námezdně pracující a budoucí nezaměstnané Francie, je otázkou života a smrti, zda „jinou cestu“ prosadí. Francii čeká největší krize od konce války, sociální, politická, ústavní, vládní, morální. Francouzská levice, celá levice, francouzští levicoví občané, všichni levicoví občané, se musí urychleně spojit a prosadit alternativní projekt společnosti. Levicoví socialisté o to budou vší mocí, všemi prostředky usilovat.
Socialistická solidarita, 15. - 23. 3. 2006