Zákon o první pracovní smlouvě, který vyvolává ve Francii již po několik týdnů rozsáhlé sociální protesty, považujeme za další z pokusů zachovat enormní zisky investorů a přenášet současné obtíže „vyspělých tržních ekonomik“ na zaměstnance.
Trvalou součástí těchto snah je prosazování „nejistých pracovních podmínek“ jako nástroje, který umožní účinněji „ždímat“ námezdně pracující nejen hrozbou zrušení pracovní smlouvy, ale také odbouráním sociálních a pracovních záruk, vybojovaných za více než dvě století vývoje kapitalismu. Ve stejném směru má působit i tzv. Bolkesteinova direktiva (směrnice o volném pohybu služeb), duchem tohoto „tržního liberalismu“ je prodchnut i lidovým hlasováním odmítnutý návrh tzv. evropské ústavy.
Záměrně prosazovaná pracovně-právní nejistota (precarité) je projevem „prekérní situace“ kapitalistických ekonomik, zpožděnou ozvěnou krachu reálného socialismu, pokusem čelit importu asijského zboží importem asijských poměrů.
Strana demokratického socialismu se plně ztotožňuje s odmítavým postojem Strany evropské levice a francouzských levicových sil proti takovým pokusům. Jsme přesvědčeni, že lze skloubit ekonomický rozvoj s rozvojem společnosti, že není možné ani nutné degradovat lidi na pouhé „lidské zdroje“ - a to ani v Evropě, ani v Asii nebo někde jinde.
Boj proti „precarité“ musí být nejen bojem proti jejímu zavádění, ale také bojem proti jejímu zachovávání všude, kde dosud převládá.
Celostátní výbor Strany demokratického socialismu, 1. 4. 2006
K sociálnímu střetu ve Francii
