Karel Steigerwald se v poznámce k udělení čestné plakety prezidenta republiky Ivanu Vyskočilovi k jeho 80. narozeninám opět jednou překonal. V MfD (24. 4.) se s námi podělil o jedno z "velkých tajemství" minulého století. V Praze 60. let "drcené a devastované komunistickou nadvládou" prý "bydleli kulturní bozi a nikdo neví proč".

Letos jsem na 1. máje porušil svou dlouholetou tradici. Oslavy svátku práce jsem strávil v Mostě - jednak skutečně prací, jednak návštěvou prvomájové manifestace, kterou pořádala tamější organizace KSČM.

Tato závěrečná věta z vystoupení Jiřího Hudečka, místopředsedy SDS a kandidáta do voleb EP na kandidátce KSČM na oslavě Svátku práce 1. května v Praze na Výstavišti, je jeho výzvou všem levicově orientovaným občanům v České republice k účasti v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu a k podpoře kandidátů stran hlásících se k levici.

Toto řešení nabízí SDS každému, kdo (1.) chce dát svůj hlas ve volbách do Evropského parlamentu levici, kdo (2.) nechce, aby jeho hlas propadl, kdo (3.) současně nechce podpořit kandidáty parlamentních stran KSČM a ČSSD a kdo (4.) by mohl propadat pocitu, že „zase není koho volit“. Chci Vás přesvědčit, že naše řešení má smysl. Podívejme se spolu na problém blíže.

Při pohledu na skupiny pravicových radikálů procházejících ulicemi měst v černých oblecích s xenofobním nacionálním pokřikem „nic než národ“, mi mrazí v zádech. Ne ani tak z obavy před nástupem nacistů k moci, jako spíše nad zjištěním, kolik mladých lidí obojího pohlaví se v těchto organizacích sdružuje a podporuje je. Tady nejde jen o mladický adrenalin.

Před týdnem se v Abruzzu ve střední Itálii rozpoutalo peklo. Ničivé zemětřesení srovnalo se zemí část města Aquilla a o život přišlo zatím na tři sta lidí.

Strana komunistů republiky Moldova (členská strana EL) podle předběžných výsledků zvítězila v parlamentních volbách (ziskem téměř 50% všech hlasů) a získá minimálně 60 ze 101 mandátů. V parlamentu by dále měly být ještě tři další strany.

Tak to vypadá, že už je vše hotovo, strach z „Klausova řešení“ nakonec přivedl oba rivaly k dohodě vlastně o všem důležité. Zatím ovšem chybí její konečná podoba a pak i to hlavní, její přijetí a realizace ze strany hlavy státu. Ze zkušenosti je mi obtížné uvěřit, že by Václav Klaus přijal bez hnutí brvou něco, co mu jiní „nalajnují, snad s výjimkou tenisového kurtu.“

Pracovní český překlad volebního dokumentu k finanční a ekonomické krizi, přijatý volební konferencí Evropské levice v Berlíně dne 29. 11. 2008

T. G. Masaryk dal funkci českého prezidenta do vínku větší neformální vliv a respekt, než by odpovídalo jejímu striktně ústavnímu vymezení. I proto si zaslouží pozornost způsob, jakým přistoupil v těchto dnech prezident Václav Klaus k řešení vládní krize.

Tenhle text se mi ale vůbec nepíše lehce. Musím se však s vámi všemi podělit o smutnou zprávu, že 28. března zemřel ve věku 63 let náš přítel a soudruh Bohuslav Mikulášek.

Ve středu padla v parlamentu vláda Topolánkova prostředníčku. Stalo se tak v rozporu s předpoklady politologických komentátorů, ale zjevně i s očekáváním vůdců opozice Paroubka a Filipa. Předvolební parlamentní projevy levicových poslanců za přítomnosti televize byly korunovány úspěchem, který minimálně Paroubka intenzivně zaskočil - to podle jeho evidentně nepřipraveného televizního vystoupení po skončeném hlasování.

Když politik jako Miroslav Kalousek v aktuálním převleku ministra financí prohlásí, že nemá křišťálovou kouli, aby mohl odhadnout další vývoj ekonomiky České republiky, nijak mne to neuráží. Je to prostě politik. Maximálně si pomyslím, že by si měl vybrat lepší náměstky a odborné poradce.

Mí přátelé se mne ptali, proč na stránkách SDS nemohou najít odkaz na pořad České televize Politické spektrum, v němž jsem diskutoval na téma hospodářské krize. Není pro to žádný jiný důvod než ten, že mi pracovní vytížení v posledních dvou měsících dost podstatně zúžilo osobní prostor. Dnes se to pokusím napravit.