
Tak to vypadá, že už je vše hotovo, strach z „Klausova řešení“ nakonec přivedl
oba rivaly k dohodě vlastně o všem důležité. Zatím ovšem chybí její konečná podoba
a pak i to hlavní, její přijetí a realizace ze strany hlavy státu. Ze zkušenosti
je mi obtížné uvěřit, že by Václav Klaus přijal bez hnutí brvou něco, co mu jiní
„nalajnují, snad s výjimkou tenisového kurtu.“
Protože mám i ve chvílích „vážných“ rád humor, jenom mě tak napadlo – no a co kdyby teď prezident navrhl na předsedu „prozatímní“ vlády Jaroslava Švejnara…?!?
Sám navržený by asi těžko mohl odmítnout, je-li pravda, že se chce někdy v budoucnu znovu ucházet o významnou, třeba nejvýznamnější pozici. Pokud by odmítl Jiří Paroubek, byl by za pokrytce, protože si všichni pamatují, jak pro něho byl Jaroslav Švejnar ještě před rokem ze všech nezávislých renomovaných odborníků ten nej…. O Martinu Bursíkovi a jeho torzu ani nemluvím, no a lidovci, ti by byli určitě přinejmenším konstruktivní, jak bývá ostatně zvykem.
Část ODS by návrh podpořila, protože je to návrh Klausův, část natruc, protože je to ještě nedávný „antiklaus“.
No a poslanci KSČM jsou sice ideově s Klausem na nože, ale v zásadě jej považují za korektního protivníka.
Ale hlavně: všichni poslanci by byli šťastní, protože taková vláda by pak třeba nemusela být nakonec prozatímní, a oni by si nemuseli „vypustit rybník“.
Lubomír Lédl, člen SDS
Britské listy, 2. 4. 2009