Ve středu padla v parlamentu vláda Topolánkova prostředníčku. Stalo se tak v rozporu s předpoklady politologických komentátorů, ale zjevně i s očekáváním vůdců opozice Paroubka a Filipa. Předvolební parlamentní projevy levicových poslanců za přítomnosti televize byly korunovány úspěchem, který minimálně Paroubka intenzivně zaskočil - to podle jeho evidentně nepřipraveného televizního vystoupení po skončeném hlasování.
Možná právě v téhle chvíli totiž Paroubkovi došlo, že Topolánkovi rozlomil okovy a přivodil klidnější spánek. Byla to vládní koaliční smlouva, která způsobovala dlouhodobou schizofrenii ODS danou vztahem a praktickým přístupem k Evropské unii nebo k energetické politice České republiky. A tahle smlouva při hlasování v parlamentu shořela. Aniž ji musel vypovědět sám Topolánek po úděsných krocích strany Zelených v posledním roce. Myslím, že to byl skutečně Bursík, který proměnil vládu prohnilou ve vládu ztrouchnivělou.
Sociální demokracie těžila dlouhodobě ze špatného Topolánkova vládnutí. Na podzim byla za své čekání odměněna až neskutečným úspěchem v krajských a senátních volbách. Pravdou je, že v době českého předsednictví akcie ODS začaly zase samovolně stoupat. Pohyb Topolánka a jeho suity mezi špičkami světové politiky přinášel očekávaně své ovoce. Kdo se dostane takhle vysoko, tak ten přece musí být dobrý až nejlepší. Nebo snad ne? Jenomže formální pád vlády o tyhle bezpracné body Topolánka nepřipraví.
Den poté vyrazil vysvobozený jmenovaný do Evropského parlamentu ve Štrasburku a tam se jménem EU a k ohromení EU zhurta pustil do Washingtonu, že nesmyslně přijal stimulační balíček 900 miliard dolarů, který zahltí globální trhy spoustou dolarů a povede ve svých důsledcích do „pekel“. „Spojené státy se nevydaly správnou cestou.“
Představil jsem si na chvíli prezidenta Václava Klause, který po těchto Topolánkových slovech zaslzel a roztrhal návrhy všech jiných dalších scénářů kromě toho, že o složení nové vlády požádá znovu svého bývalého soukmenovce. A jak pak večer telefonuje svým synům, zda jejich odchod z ODS nebyl jen nějakým hlubokým, ale opravdu hlubokým nedorozuměním.
Pociťuji radost z toho, že Topolánek dostal přes prsty, hlavně přes ten prostřední, ale racionálně vzato pro mne z této kauzy plyne poučení, že se sirkami je třeba hrát si v prachárně jen velmi opatrně. A možná vůbec ne.
Milan Neubert, 26. 3. 2009
Den poté
