Při poslouchání komentářů k šedesátému výročí skončení druhé světové války se posluchač minulý týden stěží ubránil dojmu, že žijeme ve stále dosti nenormální době. Komunismus nás poznamenal hlouběji, než si mnozí z nás jsou ochotni přiznat. Nejde ale o to, že u nás rostou preference komunistů.

Drahá Juliet,
teď když je ti deset, chci ti napsat o něčem, na čem mi velmi záleží. Zajímalo tě někdy, jak víme věci, které víme?

Sobota, 14. května 1955. Den, který navždy bude zapsán historií boje lidu celého světa za udržení míru a odvrácení hrozby nové války. Den slavnostního podepsání smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi osmi evropskými mírumilovnými zeměmi.

Minulý měsíc Evropský parlament (EP) schválil téměř pěti sty hlasy proti padesátce, hlavně poslanců krajní a protievropské pravice, usnesení o Romech. Nacistickou genocidu Romů v něm označuje za romský holocaust (porajmos).

Dnes v české Poslanecké sněmovně formálně skončila vládní krize, která vypukla uprostřed února. Nová vláda Jiřího Paroubka dostala v poslanecké sněmovně sto jedna hlasů při své žádosti o důvěru.

Komunističtí poslanci v Evropském parlamentu (EP) odmítli podpořit rezoluci odsuzující zločiny nacismu. Ta zároveň upozornila, že některé národy znamenal konec války „obnovení tyranie uvalené stalinistickým Sovětským svazem“. Právě zmíněné srovnání se komunistům v EP nelíbilo.

Podivné „řízení“ se vede nyní s ministrem vnitra Františkem Bublanem, a to i v bezpečnostním výboru Sněmovny. Týká se prvomájového předvedení Jana Šinágla z Letenské pláně, kde se sešlo na deset tisíc příznivců KSČM.

Po přečtení článků Žluč na jazyku a Protest proti lživé propagandě Britských listů (nebo po přečtení kterýchkoli jiných ideologizovaných textů z protilehlých stran podkovy politického spektra) vyvodí čtenář kromě racionálního soudu i určitý pocit. Já tomu říkám pocit strachu z člověka.

Neuvěřitelné! To není žádný vtip! Bývalý předseda sociál,ní demokracie Miloš Zeman připravoval sloučení své strany s komunisty! Špičky ČSSD jsou v šoku.