
Minulý měsíc Evropský parlament (EP) schválil téměř pěti sty hlasy proti padesátce, hlavně poslanců krajní a protievropské pravice,
usnesení o Romech. Nacistickou genocidu Romů v něm označuje za romský holocaust (porajmos).
Podle EP si tento nacistický zločin zaslouží plné odsouzení. Také proto mají nyní Evropská komise a další orgány podniknout všechny kroky, aby byla z místa dřívějšího koncentračního tábora v Letech u Písku odstraněna velkovýkrmna vepřů. V Letech byl od roku 1939 kárný pracovní tábor a od 1. ledna 1942 sběrný tábor pro tuláky a kočovníky. Až 1. srpna tam byl založen tábor výhradně pro Romy, zvaný dnes běžně - stejně jako jiné cikánské tábory v Evropě - koncentračním.
Zahynulo tam 327 Romů, z toho 241 dětí, tedy čtvrtina vězňů a polovina dětí. Plná polovina vězňů byla postupně odvezena do Osvětimi. Z 10 tisíc Romů v českých zemích jich na pět tisíc bylo internováno, méně než 600 z nich se vrátilo! Většina se pak asimilovala. Čeští a moravští Romové jako etnická menšina už téměř neexistují, dnešní čeští Romové jsou potomci těch, kteří se přestěhovali ze Slovenska.
Převzetí nacistického tvrzení, že v protektorátu koncentráky nebyly, je zpochybnění genocidy. Cožpak může někdo tvrdit, že terezínská Malá pevnost, v literatuře označovaná za koncentrační tábor, jím „vlastně“ nebyla? Jenže v Terezíně byli dozorci esesáci, a v Letech četníci.
Usnesení navrhlo EP pět poslaneckých skupin, včetně komunistické. Větu o Letech navrhl Milan Horáček z německých zelených, který je i občan ČR a člen české Strany zelených. Předtím uspořádal v bruselském sídle EU výstavu o Letech, z níž je patrný i podíl protektorátní policie na nacistické genocidě Romů. Bude i v Praze.
V EP byla situace nyní jiná než v roce 1927 v čs. parlamentu, který tehdy podle francouzského vzoru přijal zákon o potulných cikánech. Tenkrát byla zásadně proti jen KSČ a sociální demokraté měli jen dílčí výhrady. Zákon prosadili agrárníci, podbízející se proticikánsky naladěnému venkovskému lidu. Jeden lidovecký poslanec, znepokojen, že Cikána od Necikána někdy těžko poznat, navrhoval, aby zákon nařídil tetování všech Cikánů. Jeho návrh ale neprošel.
Strašidlo komunismu ale obcházelo Evropou dalších 50 let a některé tehdejší komunistické přístupy k životu se v ní prosadily. Dnes se v EP pro usnesení o Romech vyslovili i lidovci, liberálové a konzervativci. Také pět ze šesti europoslanců za KSČM pro něj hlasovalo.
Proti byl jen Miloslav Ransdorf, který navíc řekl, že o letském táboře se bezuzdně lže a že tam vlastně žádný koncentrák nebyl. To už v roce 1999 tvrdili někteří historici a část státní správy. Tehdy ale Zemanova vláda cikánské tábory v Letech v Hodoníně u Kunštátu na Moravě za koncentrační tábory označila a po posouzení problému smíšenou komisí, kterou mi uložila jako svému zmocněnci ustavit, uznala také, že genocidě Romů napomáhali kolaboranti z protektorátních orgánů.
Nepravd bylo tehdy více: dělali to Němci a zavírali tam jen nepřizpůsobivé, jak se dnes dosud v kraji tvrdí. Romy prý kosila jen tyfová epidemie (desítky jich byly ale umučeny hladem a špatným zacházením už před ní). Vláda tehdy, v roce 1999, odmítla uvolnit 300 miliónů na výstavbu nového vepřína v okolí a uspořádat finanční sbírku na úpravu místa bez památníku. Pomník v blízkém lese, kam mrtvé Romy pohřbívali, už je, a expozici navrhla židovská obec zřídit v synagoze v Písku.
V roce 1999 ale ještě nebyl v trestním zákoně paragraf o popírání a zpochybňování nacistické genocidy, ten tam je až od dubna 2000. Ransdorf za požadavkem odstranit velkovepřín vidí zřejmě snahu svést všechno na Čechy. Ale oni Cikány vyhledávali opravdu četníci, a ne gestapo. A o zřízení obou lágrů rozhodly ne říšské, ale protektorátní orgány, které je i provozovaly a organizovaly i transporty do Osvětimi.
K případnému trestnímu stíhání europoslance Ransdorfa by musel dát souhlas EP. Myslím si, že ten by ho imunity zbavil. Větší obtíž bude, že se zpochybňování holocaustu s národoveckými historiky v zádech bude těžko dokazovat.
Ještě těžší bude ale naplno přiznat domácí, kolaborantskou účast na genocidě. V posledních letech do dokázala Francie, a my to dokážeme taky.
Právo, Petr Uhl, 14. 5. 2005